Smutný 04/020 | V Hrubej Vrbce sú sedláci prevelicí

7 words

Erben 5/173 | Když jsem já ty koně pásal (100%)
Když jsem já ty koně pásal, přišla na mě dřímota, dřímo – dřímo – dřimotinka, koně vešly do žita. Přišel na mě šelma sedlák, toho žita hospodář: „Co ty, šelmo! co tu děláš, že ty koně v žitě máš?“ A já nejsem žádnej šelma, já jsem hodné matky syn: kdyby mně to jinej řekl, tomu bych se postavil! Sedům let jsem u vás sloužil, a nic jsem vám neztratil: jen jedinkej zákolníček, a ten jsem vám zaplatil. Sedům let jsem u vás sloužil, a nic jsem vám neukrad: jen jedinkou homoličku, a pro tu jsem s půdy spad. Sedům let jsem u vás sloužil, a nic jste mně nedali: jen jedinkou košiliěku, ‚) a tu jste mně zas vzali. Já jsem synek zachovalej, žádnej na mě nic neví: jenom vaše Bětulinka, a ta na mě nepoví. Kdyby chtěla povědíti, pověditi nemůže: neb mě sama vodívala do zahrádky na růže. 1) jen tu starou kamizolku, a pro tu jste plakali. Aneb: jenom vaši Bětulinku, a pro tu jste plakali.

Bartoš 1901 / 0843 | Syn marnotratný nazván (100%)
Syn marnotratný nazván, o němž mluvil Kristus Pán; ten otce svého prosil: » Otče, dej mi můj díl; s tebou jsem smuten jistě, zvím ještě, co se děje v světě. « (Dále v. Lukáše 15. kap. v. 11.)

Bartoš 1901 / 1043 | Co ti sedláci vystát musejí (100%)
Co ti sedláci vystát musejí, že panské drva dělat musejí, rubají, sekají a ukládají. Když se v pondělí začne robota, tu sedlák neví, kdy je sobota, každý den, přes týden, trvá ta psota. Příjde neděle, burmistr křičí: hej, sedláče! plať kontrbucí! pošlu ti vojáka exekucí. Sedlák se krčí, hlava ho bolí, v kapci se macá, krejcara není, uprodá kus lúky, zas sena není. Selka naříká, ach, Bože milý! za časy nastaly, za časy nyní co to nastaly za časy nyní. Jaké jsem měla, pěkné rubáče, už jsem jich dala na pomývače, už nemám jiného, jen samé švance.

Bartoš 1901 / 1273 | Páni muzikanti (100%)
Páni muzikanti, vemte inštrmenty dobrý pozor na mňa dajte, vy sedľáci počúvajte co děłajú ženky! Ona ženka mnohá, dyž muž néni doma, on jí nechá hospodářství, ona krade až to praščí, a peníze sková. Ženka dojí v chľévě a žida má v izbě, príďa z venku přivítá ho, a hned sa ptá: co nového, a co má pěkného. A on jí zas praví: mám tu nové módy, jakživa ste neviděła, na jarmaku neuzřeła takové kartúny. Céra iďa z chléva, na žida sa dívá, vołá: mamo co děłáte, o złatý sa nehádajte, tata nejsú doma. Ľež tatu spatříme, šecko si kúpíme; bude pátek, budeme vít, možeme něco ukľudit a židovi dáme. Sedľák v pátek věje, žena k němu príde: běž ty mužu poobědvat, mý budem s cérú osívat, máš tam oběd v trúbě. A jak osívały, do měchů dávały; pachołek sa díru dívał, aby na ně nepovídał, že mu také dají. Dybych sedľákem był, vím co bych učinił; rekł bych: do ľesa jedu, vratił bych sa zasé domu, na všecko bych trefił. Príde kontribuce, sedľák zpíná ruce: co si, ubohý, poradit, kam sa já mám včiľ obrátit, prázná je truhľice. Až žena umírá, teprú si zpomíná: co sem, hříšná, děłávała, že sem muža okrádała, včiľ ně bude běda. *

Černík 1908 / 069 | Preněščjasná cudzá máci (100%)
[: Preněščjasná, cudzá máci, :] [: némóžem jéj uhověci. :] [: Ani chodom, ani rečú, :] [: ani žjadnú marnú vecú. :] [: Cudzá máci ešče spala, :] [: a já som už poklúdzala. :] [:Staňce, mamko, staňce hore, :] [: už sú kravy podojené. :] [: Cudzá máci hore stala, :] [: do mamičky mi zalála. :] [: Táhni, flandra, z domu mého, :] [: není's hodna syna mého. :] [: Pójdzem, pójdzem, co bych něšla, :] [: k méj mamičce rovná cesta. :] [: Rovná cesta, rovný chodník, :] [: rozlučme sa, mój milovník. :] [: Keď sa my dva rozlúčíme, :] [: dve srdénka zarmúcíme. :] [: Dve srdénka, štvry oči, :] [: budú plakac ve dne, v noci. :] [: Čierné oči, čo plačece, :] [: šak vy moje něbudzece? :] [: Něbudzece, aj něsmíce, :] |! darmo vy na to myslíce. :]

Bartoš 1901 / 1341 | V zahradě na składě (100%)
V zahradě, na składě, drobné ľistí padá, hrabała ho Anička, pýtá sa jí mamička: chceš-ľi sedľáka? Nechcem, nebudem, nemám k němu chuti. V zahradě, na składě, drobné atd. Chceš-ľi krajčíra? Nechcem, nebudem, nemám k němu chuti. V zahradě, na składě, drobné ľistí atd. Chceš-ľi kadľca ? Nechcem, nebudem nemám k němu chuti. V zahradě, na składě, drobné atd. Chceš-ľi pastýra? Chcem, chcem, mám k němu chuť, dyžon půjde za stádem, pľéská pěkně tatarem, toho já mám ráda.

Sušil 1505 | Jel synek orati (100%)
Jel synek orati, zapomněl oprati v maštali na klínku, mysla na děvinku. Když přijel na roli, přesmutné stvoření, nechtěl sa dat do ní, že je v ní kamení. Ty sedláče hlúpý, máš ty rozum tupý, kamení vybíraj a roli pooraj.

Bartoš 1901 / 1231 | Hoľky nermuťte se (100%)
Hoľky, nermuťte se, poďte, dívejte se, jak se ten císařský ľid pěkně nese! Červené výłožky, jak pak jest to hezky, za kłobúčkem pérko po kanonyrsky. Kamaráde miłý, zkaž tam mojím miłým, že su já už voják, že su upřímný. Zkaž jich pozdraovat, že nesmím na fełáb, ani na hodinu nesmím ít domu. Dyž mám ránu dati, mosím zapłakati nad tým krásným ľidem, co v poľi stojí.

Erben 2/412 | Každý se nám diví (100%)
Každý se nám diví, kdo nás spolu vidí, kam je se ta naše láska děla? odešla pryč, nepřijde víc, za hory, za lesy zaletěla. Rájovští sedláci jsou hodní čtveráci, ti mě s mon panenkou rozloučili: dali mně ji do Kaplice; proto je v zármutku moje srdce. Kdo nás koliv vidí, každej se nám diví, kam se ta veselost naše děla? za hory, za lesy, ach má nejmilejší! za hory, za lesy zaletěla.

Bartoš 1901 / 1034 | A dyž příde to přemiłé vesno (100%)
A dyž příde to přemiłé vesno, už je tomu sedľákovi těsno, nemá semena, ovsa, jačmeňa, už je tomu sedľákovi běda. A dyž příde o veľikéj noci, tłuče sedľák na židáka v noci, tłuče na dveři: Žide otevři, pomož ně s penězi! A dyž příde o svatéj Anně, dyž si sedľák svého žita nažne, ide na pivo, kłobúk na křivo, už je tomu sedľákovi dobře. Pohanky nám chybiły, jačmeně nezrodiły, máło je zemňáků, přibude nám toho roku žebráků.

Erben 2/549 | Já jsem chudej pacholíček (100%)
Já jsem chudej pacholíček, mám maličko košiliček: má milá se za mě stydí, že mě vždycky v jedny vidí. Nestyď ty se, holka, za mě, já si koupím zejtra na ně: na dvě tenky, na dvě tlusty, však nás pán Bůh neopustí. Třebas já byl bez čepice, jen když já mám hezké děvče; třebas já byl bez klobouku, jen když já mám hezkou holku. Já jsem chlapík ošacenej, kabát pětkrát obrácenej: vem ty si mě, nebo nevem, já mám kabát jenom jeden. Kdybych já byl sedláků syn, což bych já se pěkně nosil, ale že jsem chalupníků, nosím kabát bez knoflíků.