Smutný 13/036 | Žádný neví jak na ně

5 words

Smutný 13/036 | Žádný neví jak na ně (100%)
Žádný neví, jak na ně

Sušil 0176 | Ach vojna vojna vojna* (100%)
Ach, vojna, vojna, vojna,*) není každému hojná, jenom tomu šohajkovi, kerý sedá na koňa. Na koníčka si sednu, smrti se bát nebudu. Vezmu svoju nejmilejší a s ňú bojovat budu. A když přišli pod lindu, pod tu lindu vysokú: Slízej, milá, slízej s koňa, odpočinem si trochu. Včil mně kážeš slízati, měl's mě nebrat od máti, začala si galanečka žalostně naříkati. Nedaleko chodníčka teče dobrá vodička, slízej, milá, slízej dolů, napojíme koníčka. Naše vrané koníčky napily se vodičky: Sedej, milá, sedej na ně, pojedem pomalúčky. Dyž do vojny přijeli, na holú zem si lehli, nepočalo ešče svítat, tambor začal bubnovat: S Pánem Bohem, moja milá, musíme maširovat. Vylez, milá, na dřevo, podívej se na levo, uvidíš-li tam armádu a šohajka milého. Nevidím tam žádného, jenom svého milého, a on sobě smutně vzdychá a krev teče od něho. Ach, škoda mé mladosti, dvacet roků starosti, dyž já musím v cizím světě složit své mladé kosti. Ach, mamulko má milá, dybyste to věděla, jak vysoko krev stříkala z mého mladého těla!

Sušil 0874 | Stromečku březovy (100%)
Stromečku březovy, stojiš mi na zavadě, němožu uviděť potěšeni na zahradě.1) Ně tak na zahradě jak mezi horami, žaden něuvěři, jak je mezi nami. Mezi nami je tak, že se mamy něchať, my se něněchamy, bo se radi mamy. Na fojtove roli studenečka stoji, jak z ni voda vyschně, to mi buděm svoji. Voda z ni nevyschně, rok po roku budě, Pan Buh vi, děvucho, jak skoro to budě.2)

Sušil 0374 | Vím já jednu hospodu (100%)
[: Vím já jednu hospodu, :] je z kameňa bramoru. 1) Je tam hospodská mladá, víno, pivo nalívá. Jedó tam tři pánové, překrásní rytířové. Hej, hospodská, hej, mladá, nalejte nám más vína. 2) Hospodská jim nalívá, po Kačence posílá. Kačenka víno nese, až se jí ruka třese. Netřese se od žbánů, než od zlatých prstenů. Hej, hospodská, hej, mladá, je-li tato dcera tvá? A to néni dcera má, to děvečka služebná. 3) Za tři míry semena od formanů kópená. 4) A když bylo s večera, hospodská na ňu volá: Jdi, Kačenko, postel stlat, ti pánové pudó spat. Co pak je to nového? Sedum let sem slóžila, postýlky sem nestlala. Kačenko, neodmlóvej, co ti kážu, to dělej. Jak Kačenka pokročí, rytíř za ňó poskočí. Ne tak, ne tak, rytíři, já sem z rodu dobrého, z rodu tobě rovného. Dyž si z rodu dobrého, pověz ty mně z jakého? Jsem krále Insperského vlastní dceruška jeho. Dyž si jeho dceruška, vlastní moja sestřička. 5) Sedum let sem tě hledal, co sem s koňa neslízal. A jak sem s koňa slezl, hned sem tebe nalezl. A když bylo za rána, na Kačenku volala: Staň, nevěsto ospalá, na kravičky nedbalá. Žádná vaša nevěsta, a moja vlastní sestra. 9) Poď, Kačenko, k placení, za sedum let slóžení. Sto tolarů jí dala, že jí dobře dělala, ešče pro ňu plakala. Stup, Kačenko, na kameň, a z kameňa na střemen, ze střemena na můj kůň, pojedeme, kde náš dům. Dyž přijedem k mateři, stup, Kačenko, za dveři a ja pudu k mateři. Co bys, matičko, dala, bys o dceři věděla? Dala bych všecko zboží, bych věděla o dceři. Nedávej všeho zboží, podívej se za dveří.

Bartoš 1901 / 1058 | Oj kam pak se poděla (100%)
Oj, kam pak se poděla, ta Růžkova rodina? [: Oj, jak be jakživa, v Bohonicích nebela. :] Oj, kam pak se poděli, ti Růžkoví synoví? [: Oj, jak be jakživi, v Bohonicích nebeli. :] Ti Růžkoví synoví, žádné na ně nic neví, [: debe na ně co věděl, tak be na ně pověděl. :]

Bartoš 1901 / 1150 | A v tem Kužełovém (92%)
[: A v tem Kužełovém teče voda dołem, :] [: Kužełovčí chłapci :] seďá si za stołem. [: Za stołem sedijú goraľenku pijú, :] [: a svýma słzama, :] skľénky doľévajú. [: Kužełovčí chłapci, proč sa nežéníte? :] [: Cedulenka přišla :] na vojnu jít máte. [: Ceduľenka psaná od Strážnických pánů, :] [: že máte napľnit, :] Brněnská kasárňu. [: Brněnská kasárňa je pľná vojáků, :] [: je pľná vojáků, :] samých Moravčíků. [: Tá Brněnská brána cełá maľovaná, :] [: seďá v ní mamička :] cełá upłakaná. [: Syneček k ním přišeł, ručenku jím podał, :] nepłačte, mamičko, sivá hołubičko, šak je to svaďba má. [: Ja syne, synečku, co je to za svaďba, :] [: ja dyž na ní néni :] žádná tvá rodina. [: Žádná tvá rodina, ani tvůj tatíček? :] [: Už ně na ních roste :] zeľený trávníček. [: Zeľený trávníček, červené ořeší, :] [: už ňa můj tatíček :] jakživ nepotěší. [: Potěší, potěší, ale nevím kedy, :] [: až bude súdný deň :] dyž půjdem z hrobu ven.

Bartoš 1901 / 0118 | Vím já jeden háječek (92%)
[: Vím já jeden háječek, :] v tom háječku domeček. [: V tom domečku děvečka, :] chovała sokoľíčka. [: Sedum ľet ho chovała, :] na osmý ho pustiła: [: Leť, sokoľe, do poľe, :] naľétaj sa do vůľe. [: Letěł sokoł, zaľetěł, :] třikrát Krakov obľetěł. [: Sedeł si tam na rýnek, :] na červený kamýnek. [: A tak si on zazpívał, :] až sa Krakov rozľéhał. [: Krakované měščani, :] hned na rýnek běžaľi. [: Všeho díła nechaľi, :] sokoła posłúchaľi. [: Co, sokoľe, co zpíváš, :] žádného smutku nemáš? [: Jaký bych já smutek měł :] šak ně žádný neumreł. [: Umreła ti tvá miłá, :] dvě hodiny s połedňa. [: Dvě hodiny s połedňa, :] o štyrech pohreb měła. [: Letěł sokoł, zaľetěł,:] až na zámek doľetěł. [: Trikrát zámek obľetěł, ] nikde dverí nenašeł. [: Enom také okénko, :] co zavołał miľenko!

Sušil 1099 | Sviť měsíčku jasně (77%)
Sviť, měsíčku, jasně, nezacházej ješče, ješče je má milá na daleké cestě. Na daleké cestě mezi dolinama, žádný člověk neví, jak je mezi nama. Mezi nama dvóma láska nejstálejší, a ta má trvati do smrti nejdelší.

Bartoš 1901 / 1137 | Jak sa miłá jak sa máš (77%)
Jak sa, miłá, jak sa máš, ty sa mně fałešná zdáš, já fałešná nic néjsem, já upřimná panna sem. Dybys była upřímná, była bys pověděla, jaks výbory s radníma, pod oknem stáť viděła. Výbory i s radníma, i mysľivce s kordama, ti mně puta dávaľi, na vojnu ňa łapaľi. Puta mně nedávejte, koníčka mně sedłajte, koníčka, karabinu, pán Bůh ví, kde zahynu. Zahynu-ľi v tom ľesi, ľutá zvěř mňa roznosí; ti maľicí ptáčkové, budú na mém pohřebě. Dvacet roků starosti, bľíže ešče mładosti, k čemu ste mňa chovała, stará matičko moja? Já sem ťa jen chovała, k tom vojenskému stavu. Pote sem, kamarádi, stavte se do armády. Ta francúzká armáda v širokém poľi stójí; příjde Turek z daľeka, žádného sa nebójí.

Sušil 0579b | Svitaj Bože svitaj (77%)
Svitaj, Bože, svitaj, coby skůr mrkalo, coby mého věku skůrej ubývalo. Zazpívaj, slavíčku, v zeleném hájíčku, učiň potěšení mojemu srdečku. To moje srdečko tvrdé jako kameň, už ho nepotěší na tom světě žáden. Potěšil by jeden, ale je daleko, potěšil by druhý, ale neví jako.

Bartoš 1901 / 1242 | Přeneščasná tá hodina (77%)
Přeneščasná tá hodina, přeneščasný deň, až my, chłapci Mútěničí, pomaširujem; pomaširujem k Vídňu, Pámbů ví, kde zahynu; zahynu-ľi v čirém poľi, ľebo nevýjdu. Popřáł bych vám, rodičové, v čirém poľi stát, až já budu s nepříteľem věrně bojovat; dybyste to viděľi, płakat byste moseľi, jak tam přesmutným rodičom děti zhynúły. Z jednéj strany bratr ľeží, je porúbaný, z druhéj strany zas kamarád pľezirovaný; žádný ho tam neľéčí, žádný mu nepomáhá; volá: Ježiš a Marya, prosí pro Boha. Kapráľové, feľbébľové mosá moc vystát, dyž majú ze svojím mustvem ven vyrukovat; oni mosá skoro stát, na své vojsko pozor dat, aby mohli skoro ráno vymaširovat.