Bartoš 1901 / 1242 | Přeneščasná tá hodina

103 words

Bartoš 1901 / 1242 | Přeneščasná tá hodina (100%)
Přeneščasná tá hodina, přeneščasný deň, až my, chłapci Mútěničí, pomaširujem; pomaširujem k Vídňu, Pámbů ví, kde zahynu; zahynu-ľi v čirém poľi, ľebo nevýjdu. Popřáł bych vám, rodičové, v čirém poľi stát, až já budu s nepříteľem věrně bojovat; dybyste to viděľi, płakat byste moseľi, jak tam přesmutným rodičom děti zhynúły. Z jednéj strany bratr ľeží, je porúbaný, z druhéj strany zas kamarád pľezirovaný; žádný ho tam neľéčí, žádný mu nepomáhá; volá: Ježiš a Marya, prosí pro Boha. Kapráľové, feľbébľové mosá moc vystát, dyž majú ze svojím mustvem ven vyrukovat; oni mosá skoro stát, na své vojsko pozor dat, aby mohli skoro ráno vymaširovat.

Bartoš 1901 / 1217 | Sem já šuhajínek sem sem sem (14%)
Sem já šuhajínek sem, sem, sem, mám já karabínko za pasem, štere groše mám na deň, šterja dvacet na tédeň, mosím stát, bojovat před nepřítelem.

Sušil 1346 | Vanoce vanoce (14%)
Vanoce, vanoce, skoro-li budětě? Ubohe siroty, kaj se podějetě? Co maju rodiče, to půjdu do domu, a ja sirotečka ze služby na službu.1) Ja němam tatička a němam matičky, ja němam bratřička a němam sestřičky. Ach, Bože, rozbože, kaj su můj tatiček? Už na nich narostl zeleny trávniček. Zeleny travniček, bily krvavniček, už mi věc něstanu rozmily tatiček. Ach, Bože, rozbože, kaj su ma mamička! Už na nich narůstla zelena travička. Zelena travička, bila lelujička, už mi věc něstanu rozmila mamička.2) Dyby ja věděla, že jich z hrobu zvihnu, nosila bych hlinu od Těšina k Vidňu.3) Ale ja dobře vim, že už jich nězvihnu, že jejich hlavěnky nikda něuhlidnu. Dy ja si zpomenu na svoju mamičku, jak by mi rozpalil pod srdečkem svičku. Vyjda na zahradu, chytila se pnička: Ach, Bože, rozbože, už němam tatička. Vyjda na zahradu, chytila se přičky: Ach, Bože, rozbože, už němam matičky. Vyjda na zahradu, chytila se plota: Ach, kaj se poděju, ubohá sirota!

Sušil 0355 | Uliana krásná panna (14%)
Uliana, krásná panna, také-li by si mě vzala? 1) Ráda bych si tebe vzala, dybych pro bratříčka směla. Umoř bratra, vezmi si mě, budeš míti ščestí ze mně. Jak bych já ho umořila? Dyť sem se to neučila. 2) Di do lesa višňovýho, najdeš hada jedovýho. 3) Uvař mu ho v sladkým mlíce, on ti skoná po hodince. 4) Už bratříček z lesa jede, přeneščasný dříví veze. 5) Hned mu vrata otvírala a koničky odpříhala. Poď, bratřičku, poď k snídaní, máš rybičky přichystaný. 6) Co pak só to za rybičky? Žádná nemá své hlavičky. Hlavičky sem zutínala, sama sem jich posnídala. A dyž první kósek snědl, hnedka jako stěna zbledl. 7) Di, sestřičko, dones vína, už mně mé srdce zemdlívá. 8) Sestřička hned nemeškala, z luže vody mu nabrala. 9) Pi, bratřičku, šak je dobrý, z plnýho sudu nabraný. 10) Dé mně, sestro, dé peřinko, ať položím svó hlavěnko. Donesla mu tvrdé kameň: Spi, bratřičku, tade na něm. 11) Už sem bratra votrávila, tvé srdečko zaslóžila. Dones, milá, tvrdé kameň, já rozdělím srdce na něm. Bratřička sem votrávila, a tebe sem nedostala. 12) Bratřičkovi už zvonijó, Uliánku podpalujó. Bratříčkovi odzvonili, Uliánku podpálili.

Bartoš 1901 / 1243b | Nad Prešpurkem u Dunaja (14%)
[: Nad Prešpurkem u Dunaja je tam skała vysoká, :] [: pod ňú stójí moja miłá :] bíłý šátek vyšívá. [: Dobre je ti, moja miłá, biłý šátek vyšívat, :] [: a já smutný, zarmúcený :] ve dně v noci v gľídě stát. [: Stójím v gľídě jako skała, jako skała, jako peň, :] [: príde guľa rozpálená, :] vyhodí ňa z gľídu ven. [: Z gľídu ňa ven vyhodiła, do špitáľa ňa daľi; :] [: odpište tam mojéj míłéj :] že su pľezirovaný. [: Ľevá noha odstreľená pravá ruka odťatá, :] [: priď sa, miłá, podívati :] jak je vojna veľiká. [: Já sa podívat nepůjdu płakat bysem moseła, :] [: dybych teba, duša moja, :] zraněného viděľa. [: Ani si ty, moja miłá, ani na mňa nemysľi, :] [: ked sem já k vám chodívávał, ;] všecko to było inší.

Bartoš 1901 / 1149 | Teče voda od javora (13%)
Teče voda od javora, od javora do jazera; všecky mosty pobrała před kostełem nechała. Píte, chłapci, píte víno, šak Morava teče nimo; Morava nám neškodí, žádnú rybu nehodí. Ej rodičé synka měĺi, na vojnu ho dát moseĺi; jeho mamka plakala, že ho těžce chovala. Má mamičko, proč płačete? Šak vy se mnú nepůjdete; půjde se mnú koníček, na koníčku syneček.

Erben 5/342 | Vždycky jsem myslíval (10%)
Vždycky jsem myslíval, že je vojna špás: že tam budu tejden, nebo dvě neděle, přijdn domu zas. Tejden, dvě neděle, nebo hodinu: ach, to sám pán Bůh ví, mý rodiče zlaty, kde já zahynu! Zahynu-li v Turcích, nebo Francouzích: což bude matička pro svého miláčka těžké srdce mít! Ani tak matička, jako má milá, ta která mne vždycky po ty časy všecky v srdci nosila. Když přišel za bránu, šátečkem točil: Návrat mně, má milá, Andulko rozmilá, co jsem ti půjčil. „Nemohu navrátit, nejsem povinna: ať ti to navrátí, můj Jeníčku zlatý, na vojně jiná.“

Bartoš 1901 / 1137 | Jak sa miłá jak sa máš (10%)
Jak sa, miłá, jak sa máš, ty sa mně fałešná zdáš, já fałešná nic néjsem, já upřimná panna sem. Dybys była upřímná, była bys pověděla, jaks výbory s radníma, pod oknem stáť viděła. Výbory i s radníma, i mysľivce s kordama, ti mně puta dávaľi, na vojnu ňa łapaľi. Puta mně nedávejte, koníčka mně sedłajte, koníčka, karabinu, pán Bůh ví, kde zahynu. Zahynu-ľi v tom ľesi, ľutá zvěř mňa roznosí; ti maľicí ptáčkové, budú na mém pohřebě. Dvacet roků starosti, bľíže ešče mładosti, k čemu ste mňa chovała, stará matičko moja? Já sem ťa jen chovała, k tom vojenskému stavu. Pote sem, kamarádi, stavte se do armády. Ta francúzká armáda v širokém poľi stójí; příjde Turek z daľeka, žádného sa nebójí.

Bartoš 1901 / 0124c | Štyry koně ve dvoře (9%)
Štyry koně ve dvoře, žádné něma neoře. Oře něma syneček, červené jak hřebíček. Zahnáł koně do poľe, zaorávať kókoľe. Jak tu kókoľ zaoráł, na svó miłó zavołáł. Poď, má miłá, poď ke mě, já ti povím, co je mě. Ja, boľí mě hłavěnka, pobiła mě maměnka. Pobiła mě pro tebe, nedajó mi chtěť tebe. Dyž mi tě chtěť nedajó, možeš chodíť za inó. Já za inó nepudu, radši se dám na vojnu. Na vojnu se nedávé, truc rodičom neděłé. Na vojnu se přece dám, truc rodičom uděłám. Dyž mu vłasy střihaľi, otec, matka płakaľi. Dyž mu šaty dávaľi, bratr, sestra plakaľi. Dyž mu koně sedłaľi, kamarádi płakaľi.

Černík 1908 / 225 | Šlo dzievča na vodu (9%)
Šlo dzievča na vodu pres jednu zahradu, ztracilo tam ono tu svoju slobodu. Prišla ona domů, horce zaplakala, tak sa svým rodičom velmi žalovala. Ach, Bože, mój dobrý, rodičovja moji, hdze že sa mi podzel mój vienek zelený? Tvój vienek zelený, ach, už je ztracený, ach, už je on dávno v Dunajku hodzený. V Dunajku, v Dunaji, v téj hlubokéj vodze, ach, Bože, mój dobrý, dolu vodú ujdze.

Bartoš 1901 / 1043 | Co ti sedláci vystát musejí (7%)
Co ti sedláci vystát musejí, že panské drva dělat musejí, rubají, sekají a ukládají. Když se v pondělí začne robota, tu sedlák neví, kdy je sobota, každý den, přes týden, trvá ta psota. Příjde neděle, burmistr křičí: hej, sedláče! plať kontrbucí! pošlu ti vojáka exekucí. Sedlák se krčí, hlava ho bolí, v kapci se macá, krejcara není, uprodá kus lúky, zas sena není. Selka naříká, ach, Bože milý! za časy nastaly, za časy nyní co to nastaly za časy nyní. Jaké jsem měla, pěkné rubáče, už jsem jich dala na pomývače, už nemám jiného, jen samé švance.