Smutný 17/016 | Po silnici do Lhoty ztratil Francek

6 words

Smutný 17/016 | Po silnici do Lhoty ztratil Francek (100%)
Po silnici do Lhoty, ztratil Francek

Bartoš 1901 / 1163 | Z Nedašové Lhoty (88%)
Daj si synečku, daj si zahrát, šak sa ti šije v Brně kábát, košułenka na Šternberku, to je všecko pro miłenku.

Erben 2/220 | Čí je to koníček? (11%)
Čí je to koníček? po silnici řinčí: ach, můj nejmilejší na vojuu jede! já si svážu šaty, pojedu s ním taky, žádnej nás do smrti nerozvede.

Erben 7/004 | Když jsem šel přes ten černý (11%)
Když jsem šel přes ten černý les, 1) žaly tam dvě panny oves. Řekněte vy mně, panenky, mého srdce holubinky: Žne-li tu také má milá? je-li tak zdráva jako já? „Ach není, není – umřela, včera tejden pohřeb měla.“ Ukažte mně tu cestičku, kudy nesli mou holčičku. „Dobrá cesta, povědomá, rozmarínkou opletená. Dobrá cesta, až nahoru k tomu novému hřbitovu. Kudy ji nesli mládenci, tudy vyrostli kamenci. Kudy ji nesly družičky, tudy vyrostly růžičky.“ Ukažte místo, kde leží. „Za kostelíčkem u dveří.“ Dvakrát jsem hřbitov obešel, mé milé hrob jsem nenašel. Po třetí hřbitov obcházím, mé milé hrob tu nacházím. „Kdo to šlape po mém hrobě, 2) že nedá mrtvým pokoje? Čuchá travičku zelenou, sráží rosičku studenou.“ Vstaň, má milá, vstaň z hrobu ven, podívej se, tvůj milý jsem. Třetí rok dnes mi vypršel, a já si pro tebe přišel. „Ráda bych já vstala z hrobu, ale nemohu pro mdlobu Mé srdéčko je sklíčené, ruce, nohy zdřevěnělé. Hledej, milý, mezi hroby, má tam hrobař své nádobí. Má tam motyku a ryčku: vykopej si svou holčičku. Až mé vykopáš z hrobu ven, pak si mě s sebou domu vem!“ Moje milá vykopaná, rozmarínkou opletená, však co po ní - je studená! Kam's, má milá, dary dala, které jsi ode mne brala? „Jest-li jsem já dary brala, já jsem jich s sebou nevzala. Má matička ty dary má, 3) jdi, ona ti je zase dá. Máš tam šáteček červený, a v něm prstýnek stříbrný. Ten šáteček hoď do trní,4) bude konec milování. Ten prstýnek hod do moře, bude konec všeho hoře.“ Zvoňte zvony na vše strany, umřelo mi potěšení. Svadnul mi mladé růže květ, protož mne mrzí celý svět! 1) Když jsem jel z Prahy silnicí, žaly tam panny pšenici. Já se jich ptám, která je má? ozvi se mi, moje milá! „Tvoje milá už umřela atd. 2) „Kdo to šlape po mém hrobě, cuchá mi trávu na hlavě?“ Jsem tvůj milý, z vojny jedu, čtyry vrané koně vedu. Pátého mám na provodě: vstaň má milá, vyprovoď mě!“ 3) Něco jsem chudým rozdala, něco mé matince dala. Prstýnek má panímáma, jdi, můj milý, ať ti ho dá. Kus ho zahodíš do trní, budeš milovat zas jiny. Kus ho zahodíš do moře, bude konec lásky hoře. 4) Ten prstýnek hoď do vody, ať mne hlavička neboli. šáteček hoď na Pražský most, však máš tam jiných děvčat dost.

Erben 2/729 | Šli vojáci po silnici (10%)
Šli vojáci po silnici, já jsem je viděla, a co sobě povídali, já jsem je slyšela. Hanáckou jsem tancovala, hanáckou mně hřejte; střevíčky jsem roztrhala, na novy mně dejte.

Erben 5/068 | Zajíček běží (10%)
Zajíček běží po silnici, myslivec číhá za pšenici: „Počkej, zajíčku! já ti dám ránu, až se ti hlavička uhne na stranu.“ Zajíček běží po pšenici, myslivec za ním přes silnici: „Počkej ty zajíčku, já ti dám ránu, až se ti ocásek uhne na stranu!“

Erben 2/015 | Šly panenky silnicí (10%)
Šly panenky silnicí, potkali je myslivci dvá. „Kam panenky, kam jdete? která to z vás budete má? Ta maličká, ta je má, ta má oči jako já mám; Na krku má granáty, mezi nimi dukáty jsou. Jak pak já to vyvedu? Já si pro ni přijedu tam, Čtyrma koňma vranejma, jako sedlák do mlejna jede.“

Bartoš 1901 / 0107 | Na trenčanskéj siľnici (10%)
Na trenčanskéj siľnici je tam domek nový, šenkuje tam [: má miłá :] vínečkom červeným. Já tam zajtra pojedzěm, já tam zajtra pójdzěm, je-ľi ešče [: słobodná :], namłúvac ju budzěm. A kedz sme tam prijeľi, za dverama stáła, prežałostně [: płakała, :] jak by banda hráła. A čo płačeš, narjékáš, šak ňa tu ešče máš, šak ty pro mého koňa vraného, maštaľenky němáš. Pójma koňa za uzdu védła do maštaľe, a miłého [: za ruku :] zrovna do posteľe. Choj, mój miłý, k večeri, k téj mojéj macěri, a ty budzěs [: večerac :] já budzěm łože stłac. Něstaraj sa, ma miłá, do ťa ráno zbudzí zbudzí ťa ten kohútek jarabý až poľecí z hrady.

Sušil 0277 | O fojtovym syně (10%)
O fojtovym syně zla novina slyně, že ukrad štyry koně v lese Bukovině. Zaved jich do města, dostal za ně tři sta, kupil si on za ně botky šnurovane. Ty ho prozradzily, že tak šumne byly. Z uterka na středu už Janička vedu; vedu ho silnici kaci k šibenici. Šibenko šibena, pro keho’s stavena? Dybych to byl vědzěl, že na ni viseć mam! Byl bych ju dal zlacić od vrchu do země, od vrchu ež do země, zlate litery kole mne.

Sušil 0891 | Šly děvčátka k silnici (10%)
[: Šly děvčátka k silnici, :] potkali jich myslivci. Kam, děvčátka, kam jdete, která mě chtět budete?1) »A my samy nevíme, která se vám líbíme. Čili sestra, čili já,2) čili naša švagrová.« A mně by se líbila ta Naninka spanilá.3) Má na krku korály, mezi nima tolary.

Bartoš 1901 / 0442 | Šły děvčátka siľnicí (10%)
Šły děvčátka siľnicí, postřetli ich — šmik, štuk, študybuk — postřetíi ich za horama mysľivci. Kam, děvčátka, kam dete, kerá moja — šmik, štuk, študybuk — kerá moja gaľánečka budete. A my samy nevíme kerá sa vám — šmik, štuk, študybuk — kerá sa vám, mysľivečku, ľíbíme. Třebas hen tá maľučká, co má čérné — šmik, štuk, študybuk — co má ona pěkné černé očička.