Smutný 20/040 | V lipovském hájku na samém kraju

6 words

Smutný 20/040 | V lipovském hájku na samém kraju (100%)
V lipovském hájku na samém kraju

Sušil 0450 | A před vraty kameň zlaty (98%)
A před vraty kameň zlaty, bila leluja; vije vinky z mateřanky švarna divčina. Nědavaj ho synečkovi, un je podvodny, ale ho svaž do šatečka, shoď ho do vody. Voda běži, vinek plyně, už je po kraju; chceš-li ho měť, ma děvečko, ja ho dostanu. Voda běži, vinek tyně do sameho dna, ach, něnis ty, ma děvečko, věnečka hodna.

Bartoš 1901 / 0097 | Od Prešpurka k Dunaju (97%)
[: Od Prešpurka k Dunaju, :] tam sa chłapci schádzajú. [: Schádzajú sa, schádzajú, :] švarné dieuča hľadajú. [: Hádajú sa, hádajú, :] kerý Dunaj prepłujú. [: Našieł sa tam taký pán, :] kerý Dunaj prepłovał. [: Ked sa dopłuł ge kraju, :] udeřil on o skału. [: Hopsa, chłapci, dobre je, :] švarné dieuča moje je. [: Daj nám, miłá, jodpoved, :] dze pôjdeme na zpoved. [: Ze zpovedy na sobáš, :] povedz, dieuča, dzečo máš. [: V jednéj truhľe mám šaty :] a v téj druhéj dukáty, [: a v téj treciej pérečko, ;] to pro teba, Janýčko, [: a v téj štvrtéj tuľipán, :] to pro teba, mładý pán.

Sušil 2330 | Z raju pěkneho města (97%)
[: Z raju, pěkneho města, :] vyhnana jest něvěsta. Vandruj že Evo z raju, už cě tu dobře znaju. Vychodzil Adam z raju, stanul na zemskem kraju. Puste krajiny oral, nastojte, s plačem volal. Ach, běda, mně nuznemu, ach, běda strapenemu. Do raje mne vic něchcu a ja sem tam ztracil cestu. Tam byly dobre časy, zlate na polich klasy. Nikdych němusel orać, na voly hejsa volać. Bys byla dobra ženka, poslechla bys malženka. Byla bysi se bala rozpravky zleho hada. Ach, jak sem ja bidně pad, vida, že cě zradil had! Něchcěl sem cě zarmucić, volil sem jabka skusić.

Sušil 0964 | Okolo Mutěnic (96%)
Okolo Mutěnic hluboké jazero. Všecí ludé pravjá, že ono zamrzlo. Ono nezamrzlo, rybáři ho lovjá, aj, drobné rybičky, co po kraju choďá! Jeden rybaříček ulovil rybičku, ta byla podobná k mojemu srdečku. Jeden rybaříček ulovil tam lína, hodil ho svej milej do bílého klína.

Sušil 1361 | Ach Bože můj Bože (96%)
Ach, Bože můj, Bože z vysokeho neba! Nědaj že mi dočkać [: služebneho chleba. :] Služebny chlebiček cěžko zarobeny; ješče ho někraju, juž jest omuveny.1) Jeden ho omuvi, druhy ho odudle, třeci špetně hledzi, dy sobě ho kraju.2)

Sušil 0362 | V černým lese v hájíčku (4%)
[: V černým lese v hájíčku :] namlóval šohaj děvečku. Tak ju dlóho namlóval, ja, až se na ňu rozhněval. Uvázal ju u dubu a nasypal jí žaludu. Pí voděnku, jez žalud, na mne smutného nežaluj. Čula voze za lesem a zavolala svým hlasem. Je-li tu kdo z Moravy, od mé maměnky z té strany? Zkažte tam mé mateři, nech mě nečeká k večeři. Ani zítra k obědu, ja, sám Pán Bůh ví, kde budu. A já se tu dobře mám, vrany, straky kupce mám, pepř, kořeníčko prodávám. Ony mi to skupujó, dolů voděnkó spóščajó.

Sušil 0245 | Když syneček na vojnu vzal (4%)
[: Když syneček na vojnu vzal, :] [: své panence přikazoval, :] aby se mu nevdávala, sedum roků naň čekala. A když bylo v sedmém roce, žala trávu při potoce. Když nažala, navázala, po polu se ohlídala. Neviděla tam žádného, jenom vojáčka samého. A kde je on, ten můj milý, můj syneček roztomilý? Tvůj milý se včerá ženil, já sem na jeho svadbě byl. Co mu zkážeš, Andulenko, pěkná kulatá huběnko? Zkazuju mu toli ščestí, co je v tom háječku listí. Zkazuju mu toli zdraví, co je na trávníčku trávy. Na trávníčku tráva drobná, spočítat ju néni možná. Zkazuju mu na tisíce, aby ušel šibenice. Zkazuju mu ješče více, by mu tekly bokem plíce. Bokem plíce, játra, srdce, by nešidil panen více. Zatočil se a zasmál se, vyťal facku té panence. Červená ju polévala, do šátečka utírala. Do šátečka, do bílého, že je byla od milého. Kdyby byla od pajmámy, dala bych se do stonání. Ale že je od milého, snesu já ju z lásky jeho.

Bartoš 1901 / 0393 | Dyž ty půjdeš k nám (4%)
Dyž ty půjdeš k nám, nechodívaj sám, vezmi sobě kamaráda, moja mamka bude ráda, pres zeľený háj. V zeľeném haju na ťa čekajú, tam ta, Janko, mé srdenko, tam ťa zabijú. Nezabíjú ňa, nebojím sa já, mám šabľenku oceľovú, vysekám sa já.

Bartoš 1901 / 0150b | V čirém poľi ľeščina (4%)
V čirém poľi ľeščina, pod ňú sedí děvčina, [: małá, nevysoká, nízká, sivooká. :] Co tu sedíš děvčina, mama-li ťa pobiła, [: aľebo ti łáła, žes ty se mnú stáła? :] Ja mama ňa nebiła, ej ani ně nełáła, [: ľež já žeľím svého vínka zeľeného. :] Do kostela zvónijú, panenky sa strójijú, [: a já nebožátko koľébám děťátko. :] Ty sestričko nájmłačí, ty koľébáš nájrači, [: poď koľébat máło, aby nepłakało. :] Já koľébat nebudu, ani zpívat nebudu, koľébaj si sama, šak si jeho mama. Koľébaj si sama, šak si ho dostała. A já sem ho dostała, od švarného šohaja, na zeľenéj łúce, pri bystréj vodice, v zeľeném hajíčku, žała sem travičku.

Sušil 0330 | Stojí hruška v dole (4%)
Stojí hruška v dole, vrch sa jí zelená; pod ňú sa Janiček s Aničkú v karty hrá. Tak sa oni hráli, až sa miuovali, od velikej uásky obá dvá zaspali. Zaspaua Anička na bíuém fertušku, zaspau i Janiček na červeném líčku. Zazpívau suavíček v zeleném hájičku, probudiu Janička, Janiček Aničku. Vstaň, Aničko, hore, staň, srdečko moje, staň, Aničko, čas máš, kravičky dojit máš. Létali, létali dva sokoli malí, až sa nalétali, zas dom doletěli. Má mamičko miuá, máte-li nás rádi, ustelte nám lože v tej novej komoře. *) Keď jim lože stuaua, zle jim vinšovaua, aby ta nevěsta rána nedočkaua. Skoro ráno staua, snídaní chystaua, pro synečka medu, pro nevěstu jedu. Uděuau sám Pán Bůh mezi tým proměnu, napiu sa syn jedu a nevěsta medu. Ponajprv sa napiu, hned huavičku skuoniu, po druhé sa napiu, poručenství suožiu. Tobě, miuá, tobě to stavení nové, co v něm leží, stojí, šecko bude tvoje. Tobě, matko, tobě ten Dunaj široký, ten Dunaj široký, na krk kameň mlýnský, abys nerušiua jak živ stav manželský.