Erben 3/022 | Náš kohoutek kokrhá kokrhá

99 words

Erben 3/022 | Náš kohoutek kokrhá kokrhá (100%)
Náš kohoutek kokrhá, kokrhá, bude brzo ráno: můj Jeniček zpomíná, zpomíná na mě, panímámo! kýž je možná tobě, potěšeni moje, hubičku dáti! Panímámo vstávejte, vstávejte, pantáta vás volá; snídaníčko chystejte, chystejte, bude u nás svatba: já se bodu vdávat, musím brzo vstávat ráno, raníčko. Můj Jeníček jede k nám, jede k nám, tamhle od háječku; věru, já ho dobře znám, dobře znám, po vraném koníčku: jenom pospěš hodně, potěšení moje, ráda tě vidím. Ráda tomu, ráda jsem, ráda jsem, srdce ve mně skáče; můj oumysl potěšen, potěšen, pro tebe, můj chlapče: nebudu se bávat, žebych měla spávat sama jediná.

Sušil 2153 | Vyndi vyndi slunko (18%)
Vyndi, vyndi, slunko, za1) makovo zrnko, nevyndeš-li, já vyndu, povedu tě k Závindu.2) Od Závindu k sloupku, zatoč se, holóbku! Holóbek se zatočil, konvu vína natočil. Vynesl ho na kopeček, vypil ho tam baráneček. Píte, píte, páni, šak ste s nama známí. Pojedeme na kopec, uvidíme šest ovec a sydmýho berana se zlatéma rohama. Kdo ty rohy nande, štyry míle zande. Náš tatíček nebožtíček štyry míle zašli, tož ty rohy našli. Skoč, babo, do vody, podé mně podkovy. Nač bych já tam skákala, sukničku si máchala? Kde bych ju sušila? U Pámbička v kótku, na tem zlatým prótku; ten prótek se ohébá, kohót na ňé kokrhá!3)

Erben 3/032 | Och tatíčku vstávejte! (17%)
Och tatíčku, vstávejte! och můj tatíčku! z hrobu vstávejte, požehnání nám dejte. Och mamičko, vstávejtel och má mamičko! z hrobu vstávejte, požehnání nám dejte. „Dcero, dcero, nevolej![42] och má dcero! na ně nevolej,[43] těžkosti mi nedělej. Jsem od tebe daleko, och jsem od tebe tnse daleko, ležím v hrobě hlyboko!“

Erben 2/600 | Jen jsem jednou doma nebyl (17%)
Jen jsem jednou doma nebyl, stala se mně škoda: měl jsem děvče modrooký, vzala mně je voda. A já podu do kláštera, bodu prosit Boha, aby mně ho navrátila ta zpátečně voda. Když jsem nebyl doma, stala se mně škoda: měl jsem hezkou holku, krásnou holubinku, vzala mně ji voda! Ach vodo, vodičko! návrat mně mou milou: jest-li –nenavrátíš, škody nenahradíš, namluvím si jinou. Šel jsem do kostela prosit pána Boha, aby mně mou milou, holku roztomilou, navrátila voda. mou milou jsem našel; a tak z toho smutku, těžkého zármutku byl jsem zase vesel.

Erben 2/813 | Já bych se vdávala (11%)
Já bych se vdávala, naši mi nedají, žebych se dostala, kde chleba nemají. Kde chleba nemají, koláčů nepečou: samými brambory dršky si zatlučou.

Galko 1/099 | Kalina, malina nad Váhom dozrela (11%)
Kalina, malina nad Váhom dozrela; [: neraz som ja, šuhaj, :] za tebou pozrela. Kalina, malina nad Váhom sa kníše; [: starodávny frajer :] lístočok mi píše. Píše mi on, píše čiernym atramentom, [: žebych ho hľadala :] medzi regimentom.

Bartoš 1901 / 1374c | O mamyčko moja (9%)
O mamyčko moja, já sa bójím v noci, chodá k nám pod okna dva švárný młádenci; ony na mna volajú, pokoja my nedajú. O ceruško moja, z tohoc' zpomožeme, tvoju posteľenku k našéj přiłožíme; budeš s námi spávaci, nebudeš sa bávaci. O mamyčko moja, z toho nepomože, mosí byt šohajko do méj biéłej łože; bude se mnú spávat, nebudu sa bávat. O ceruško moja, ty si ešče mładá, věru tebe ešče muža nepotreba; ľebo také ženy mrú, čo sa mładé výdajů O mamyčko moja, ces cinter chodzíte, moc-i vy tam takých mładých žen vydzíte, čo to také mładé mrú čo sa skoro vydajů ?

Sušil 2089 | Má maměnko milá (9%)
Má maměnko milá, lekávám se v noci,1) chodíjú pod okna moravanščí chlapci, pod okenko chodijú, pokoja mně nedajú.2) Má maměnko milá, nemusí to bývat, nemusím já chlapců, nemusím se bávat, já se budu vdávati, nebudu se bávati. Má dceruško milá, nevdávej se ešče, všecí povídajú, že si mladé děvče, že ty mladé ženy mřú, a že jich ti muži dřú.3) Má maměnko milá, přes krchov chodíte, mnoho-li tam hrobů z mladých žen vidíte? Co ty mladé ženy mřú, a co jich ti muži dřú.

Sušil 1207 | Kolik rožků toli grošků (8%)
Kolik rožků, toli grošků utržíme, chvála Božku. Poď, ženichu, kup peřiny, nebudeš sa bávat zimy.

Bartoš 1901 / 0243 | (7%)
1. Zazpíváł kohútek, na vrch Obětovéj, *) kdo kúpił kordúłku, Anyně Petrovéj. Lojza Šenkeříků ohľédł sa na ňu, hajda, chłapci, hajda, dáł sem toraľ za ňu. 2. Ščuká sa ně, ščuká, kdosi ňa zpomíná, starodávný gaľán na mňa zapomíná. Starodávný gaľán, jako to grnisko, može s ním poorat ovesné strnisko. 3. Ořechovský farář pěknú kázeň káže, ze škaredým mužem pěknú ženu váže. Ja, pane farářu, rači kázeň nekaž, ze škaredým mužem pěknéj ženy nevaž.

Bartoš 1901 / 1273 | Páni muzikanti (7%)
Páni muzikanti, vemte inštrmenty dobrý pozor na mňa dajte, vy sedľáci počúvajte co děłajú ženky! Ona ženka mnohá, dyž muž néni doma, on jí nechá hospodářství, ona krade až to praščí, a peníze sková. Ženka dojí v chľévě a žida má v izbě, príďa z venku přivítá ho, a hned sa ptá: co nového, a co má pěkného. A on jí zas praví: mám tu nové módy, jakživa ste neviděła, na jarmaku neuzřeła takové kartúny. Céra iďa z chléva, na žida sa dívá, vołá: mamo co děłáte, o złatý sa nehádajte, tata nejsú doma. Ľež tatu spatříme, šecko si kúpíme; bude pátek, budeme vít, možeme něco ukľudit a židovi dáme. Sedľák v pátek věje, žena k němu príde: běž ty mužu poobědvat, mý budem s cérú osívat, máš tam oběd v trúbě. A jak osívały, do měchů dávały; pachołek sa díru dívał, aby na ně nepovídał, že mu také dají. Dybych sedľákem był, vím co bych učinił; rekł bych: do ľesa jedu, vratił bych sa zasé domu, na všecko bych trefił. Príde kontribuce, sedľák zpíná ruce: co si, ubohý, poradit, kam sa já mám včiľ obrátit, prázná je truhľice. Až žena umírá, teprú si zpomíná: co sem, hříšná, děłávała, že sem muža okrádała, včiľ ně bude běda. *