Smutný 48/072 | Svítilo slunéčko nado nado nadořeší už

12 words

Smutný 48/072 | Svítilo slunéčko nado nado nadořeší už (100%)
Svítilo slunéčko nado, nado nadořeší, už mě v tom Študlově nikdo nepotěší

Smutný 48/078 | Já su syneček z cuzí dědiny (50%)
Já su syneček z cuzí dědiny, nemám ve Študlově žádný rodiny

Smutný 43/021 | Vyletěl fták hore pod oblaky (34%)
Vyletěl fták hore pod oblaky, mal on pere nado všetke ftáky, ej nado všetke ftáky. Vyletěl on miléj pod okénko, vstavaj hore moje srdénenko, ej moje srdénenko. Já bych vstala, ale já nemožem, ani sa ja zhovárat něbuděm, ej zhovárat něbuděm. Tak sa oni spolu zhovárali, až sa oni po reči poznali, ej po reči poznali.

Smutný 01/067 | Pasla husky nado dvorom (33%)
Pasla husky nado dvorom

Erben 7/002 | Osiřelo dítě (15%)
Osiřelo dítě o půl druhém létě. Když už rozum bralo, na matku se ptalo. „Ach táto, tatíčku! kde jste děl mamičku?“ „Tvá matka tvrdé spí, žádný jí nezbudí. Na hřbitově leží blízko samých dveří.“ Jak dítě slyšelo, na hřbitov běželo. Špendlíčkem kopalo, prstíčkem hrabalo. Když se dohrabalo, smutně zaplakalo. „Ach mámo, mamičko! promluvte slovíčko.“ „Mé dítě, nemohu! mám na hlavě hlínu. A na srdci kámen – hoří jako plamen. Jdi, dítě, jdi domů, máš tam jinou mámu.“ „Ach není tak milá, jako vy jste byla. Když má chleba dáti, třikrát jej obrátí. Když vy jste dávala, máslem jste mazala. Když hlavičku češe, krev potůčkem teče. Když vy jste česala, vy jste objímala. Když nožičky myje, o škopíček bije. Když vy jste mývala, vy jste je zlíbala. Když košilku pere, div mne neprokleje. Když vy jste právala, vy jste si zpívala. „Jdi domů, mé dítě, 1) zejtra na úsvitě přijdu, vezmu si tě.“ Dítě přišlo domů, položilo hlavu. „Ach táto, tatíčku! už vidím mamičku. Má mamička milá, celá pěkná bílá!“ „Co, dítě, co děláš? vždyť mamičku nemáš! Vždyť nikdo tu není, marné tvé vidění.“ „Ach táto, tatíčku chystejte rakvičku. Má dušička Bohu, mé tělo do hrobu. Do hrobu – k mé matce, ať jí zplesá srdce!“ Jeden den stonalo, druhý den skonalo, třetí pohřeb mělo. Píseň po celých Čechách více méně známi. – Srov. Suš. 159; Žeg. P. 75, 145; Vraz I, 145; Lit. (Čel.) 51; H. Lož. 155: D. Luž. 90; Mein. 89. 1) Odtud počíná ukončení jiné takto: „Jdi, dítě, jdi domů, poruč pánu Bohu!“ „Mamičko nepůjdu, tady plakat budu. Vy tu spíte v hrobě: vemte si mne k sobě!“ A na hrob, na trávu položilo hlavu. Do pláče se dalo, žalostně plakalo. V tom pláči usnulo, s matkou se shledalo. Opět jiný konec: „Jdi jen, dítě, domu, já za tři dni přijdu. Tebe s sebou vezmu, krk maceše strhnu.“ Dítě přišlo domu, položilo hlavu. „Ach táto, tatíčku! dejte poduštičku.“ „Co, dítě, co činíš! snad umřít nemíníš?“ „Ach táto, tatíčku! chystejte rakvičku. Mamička má přijde a mne s sebou vezme.“ Macecha ze dveří, a matka do dveří. Do dveří vkročila, macechu chopila. Macechu chopila, krk jí zakroutila, dítě s sebou vzala. Ostatní varianty v ukončení a v jednotlivých slohách, pokudž mi známo, méně jsou důležité, a protož jich vynechávám.

Smutný 12/032 | Poslali ma jačmeň kosit němal nikdo (15%)
Poslali ma jačmeň, kosit němal nikdo

Sušil 1909 | Dycky jsem ti říkávala (14%)
Dycky jsem ti říkávala, [:nepí té kořalenky. :] Máš koníčka vranatého,1) shodí tě do voděnky. Do voděnky, do hluboké, do širokého moře. Ja, už tobě, můj synečku, nikdo nespomůže.

Smutný 43/022 | Volaré šafaré kde ste volky pásli (14%)
Volare šafáre, kde ste volky pásli, ztratila sem venček aj zlatý prstenček, či stě ho něnašli, či stě ho něnašli. A my sme nenašli, ale sme viděli /: nesla ho vodička :/ po velkém Dunaji, po vodě po kraji. Ej, aj, čo by bolo čtyrysto, pár koní už tvojho venečka, zlatého prstenka, nikdo nedohoní, nikdo nedohoní.

Erben 2/379 | Pod našima okny (14%)
Pod našima okny teče vodička – napoj mně, má milá, mého koníčka ! „Nechci, nenapojím, já se koně bojím, že jsem maličká.“ Pod našima okny roste oliva – pověz mně, má milá, kdo k vám chodívá? „K nám nikdo nechodí, neb o mě nestojí, že jsem chudobná.“ Pod našima okny roste z růže květ – pověz mně, má milá, proč tě mrzí svět? „Mne svět nic nemrzí, ale srdce bolí, plakala bych hned!“

Erben 2/437 | Kdož by tě Mařenko nemiloval (14%)
Kdož by tě, Mařenko, nemiloval, když jsi tak, jak by tě vymaloval, červené tvářičky jako růže, nikdo ti odolat nemůže: ach škoda, škoda jen, že svoji nebudem, má zlatá Mařenko, Mářo! Mařenko roztomilá.

Sušil 0201 | Bude vojna bude (2%)
[: Bude vojna, bude, :] [: kdo pak na ňu půjde? :] Kdož pak by šel jinší, chyba najmilejší. Na koníčka sedal, s pláčem sa s ňú žehnal. Čekaj mia do leta, do leta sedmého, až do úplného. Sedmý rok dochodí, milého tu není. Máti sa dcery ptala, budeš-i naň čekať lebo sa vydávať? Radši bych umřela, lež bych sa vydala. Slovo nevyřekla, hneď a i umřela. Milý z vojny jede, kůň pod ním smutně jde. Můj koníčku sivý, proč si tak truchlivý? Snad milá umřela lebo sa vydala? Milúčka umřela, v klášter je schována. Třikrát klášter objel, a dveří nenašel. Edem okenečko, co svítilo slunéčko, na divčino líčko. Milúnká děvečko, potěš mé srdečko! Prvej sem těšila, včilej už nemožu. S koněm sa zatočil, hořem sa rozpučil. Zhynul on pro milú, ona pro milého. Zhynuli obádvá, jeden pro druhého.