Smutný 48/072 | Svítilo slunéčko nado nado nadořeší už

12 words

Smutný 48/072 | Svítilo slunéčko nado nado nadořeší už (100%)
Svítilo slunéčko nado, nado nadořeší, už mě v tom Študlově nikdo nepotěší

Smutný 48/078 | Já su syneček z cuzí dědiny (60%)
Já su syneček z cuzí dědiny, nemám ve Študlově žádný rodiny

Galko 1/145 | Trebárs som ja valach len (24%)
Trebars som ja [: valach len, :] [: predsa rád mám ja stav ten. :] Žijem sebe bez starosti, v samej rozkoši, radosti; ja valašku [: ovčiarsku, :] [: nedám za húl cisársku. :] (Ráno slnce [: keď stáva, :] [: v rose stojí zas tráva; :] tuja s veselým spievaním ovce z ovčinca vyhánim do zelenej [: jedliny, :] [: trebars som sám jediný. :] Potom idem [: k hájičku, :] [: hľadám svoju milenku; :] znám ja cestu, nepoblúdim, stretnem milú, ju poľúbim, stisnem jej [: ruky vnadné, :] [: ach, jak to dobre padne. :] Ona poctí [: mňa perem, :] [: ja sa od nej odberiem; :] v ničom nečiním prekážku, podoprem sa na valašku; spievam, vískám [: si zase, :] [: a mé stádo sa pasie. :] Keď mám smäd a [: hlad veľký, :] [: posiahnem do kapsielky; :] tu ja najdem, čo mi treba, vezmem syra, vezmem chleba; a môj pes ma [: varuje, :] [: ach, jak mi to šmakuje. :] Pes môj je strážcom verným, [: bdie nado mnou, keď ja spím; :] kde chcem, ta ovce zavrátim, nedal bych ho za sto zlatý; k službe mi je [: hotový, :] [: nedá ovce vlkovi. :] Potom idem [: k potoku, :] [: tu mé ovce do skoku; :] poznám, že sa už napásli, že jim škuráky nariastli; potom, keď jich [: umývam, :] [: vesele si zaspievam. :] Odtiaľ idem [: na salaš, :] [: privíta ma bača náš; :] privíta svojho Janíka, dá žinčice do čerpáka, i syra z božej lásky: [: šťastlivý stav valaský! :])

Smutný 43/021 | Vyletěl fták hore pod oblaky (24%)
Vyletěl fták hore pod oblaky, mal on pere nado všetke ftáky, ej nado všetke ftáky. Vyletěl on miléj pod okénko, vstavaj hore moje srdénenko, ej moje srdénenko. Já bych vstala, ale já nemožem, ani sa ja zhovárat něbuděm, ej zhovárat něbuděm. Tak sa oni spolu zhovárali, až sa oni po reči poznali, ej po reči poznali.

Galko 1/090 | Vyletel vták hore nad oblaky (24%)
Vyletel vták hore nad oblaky, mal on peria nado všetky vtáky, nado všetko stvorenie! Vyletel vták hore nad oblaky, mal on oči nado všetky vtáky, nado všetko stvorenie! Vyletel vták hore nad oblaky, zaspieval on nado všetky vtáky, nado všetko stvorenie!

Smutný 01/067 | Pasla husky nado dvorom (24%)
Pasla husky nado dvorom

Erben 7/002 | Osiřelo dítě (14%)
Osiřelo dítě o půl druhém létě. Když už rozum bralo, na matku se ptalo. „Ach táto, tatíčku! kde jste děl mamičku?“ „Tvá matka tvrdé spí, žádný jí nezbudí. Na hřbitově leží blízko samých dveří.“ Jak dítě slyšelo, na hřbitov běželo. Špendlíčkem kopalo, prstíčkem hrabalo. Když se dohrabalo, smutně zaplakalo. „Ach mámo, mamičko! promluvte slovíčko.“ „Mé dítě, nemohu! mám na hlavě hlínu. A na srdci kámen – hoří jako plamen. Jdi, dítě, jdi domů, máš tam jinou mámu.“ „Ach není tak milá, jako vy jste byla. Když má chleba dáti, třikrát jej obrátí. Když vy jste dávala, máslem jste mazala. Když hlavičku češe, krev potůčkem teče. Když vy jste česala, vy jste objímala. Když nožičky myje, o škopíček bije. Když vy jste mývala, vy jste je zlíbala. Když košilku pere, div mne neprokleje. Když vy jste právala, vy jste si zpívala. „Jdi domů, mé dítě, 1) zejtra na úsvitě přijdu, vezmu si tě.“ Dítě přišlo domů, položilo hlavu. „Ach táto, tatíčku! už vidím mamičku. Má mamička milá, celá pěkná bílá!“ „Co, dítě, co děláš? vždyť mamičku nemáš! Vždyť nikdo tu není, marné tvé vidění.“ „Ach táto, tatíčku chystejte rakvičku. Má dušička Bohu, mé tělo do hrobu. Do hrobu – k mé matce, ať jí zplesá srdce!“ Jeden den stonalo, druhý den skonalo, třetí pohřeb mělo. Píseň po celých Čechách více méně známi. – Srov. Suš. 159; Žeg. P. 75, 145; Vraz I, 145; Lit. (Čel.) 51; H. Lož. 155: D. Luž. 90; Mein. 89. 1) Odtud počíná ukončení jiné takto: „Jdi, dítě, jdi domů, poruč pánu Bohu!“ „Mamičko nepůjdu, tady plakat budu. Vy tu spíte v hrobě: vemte si mne k sobě!“ A na hrob, na trávu položilo hlavu. Do pláče se dalo, žalostně plakalo. V tom pláči usnulo, s matkou se shledalo. Opět jiný konec: „Jdi jen, dítě, domu, já za tři dni přijdu. Tebe s sebou vezmu, krk maceše strhnu.“ Dítě přišlo domu, položilo hlavu. „Ach táto, tatíčku! dejte poduštičku.“ „Co, dítě, co činíš! snad umřít nemíníš?“ „Ach táto, tatíčku! chystejte rakvičku. Mamička má přijde a mne s sebou vezme.“ Macecha ze dveří, a matka do dveří. Do dveří vkročila, macechu chopila. Macechu chopila, krk jí zakroutila, dítě s sebou vzala. Ostatní varianty v ukončení a v jednotlivých slohách, pokudž mi známo, méně jsou důležité, a protož jich vynechávám.

Smutný 12/032 | Poslali ma jačmeň kosit němal nikdo (14%)
Poslali ma jačmeň, kosit němal nikdo

Galko 1/076 | Dolňú bránu za pet ročkov stavali (14%)
Dolňú bránu za pet ročkov stavali, pred ňou, za ňou mládenci sa rúbali. Vtedy bolo sveta žit, gverkom a havjarom byt, z krčmy na fraj a z fraja do bani ist. Na Vindšachte striebornýma lônaju, už krčmárky ani vydat nemajú; ked nemajú, to je križ, pime na borg, tovariš, pime na borg až do rana, tovariš. V tej Štiavnici velmo strmie chodníčke, šiol by na fraj, zodral by si čižmičke; čižmičke obuj novy a strieborné podkovy, ešte takie nikdo nemal na nohy.

Sušil 1909 | Dycky jsem ti říkávala (14%)
Dycky jsem ti říkávala, [:nepí té kořalenky. :] Máš koníčka vranatého,1) shodí tě do voděnky. Do voděnky, do hluboké, do širokého moře. Ja, už tobě, můj synečku, nikdo nespomůže.

Smutný 43/022 | Volaré šafaré kde ste volky pásli (13%)
Volare šafáre, kde ste volky pásli, ztratila sem venček aj zlatý prstenček, či stě ho něnašli, či stě ho něnašli. A my sme nenašli, ale sme viděli /: nesla ho vodička :/ po velkém Dunaji, po vodě po kraji. Ej, aj, čo by bolo čtyrysto, pár koní už tvojho venečka, zlatého prstenka, nikdo nedohoní, nikdo nedohoní.