Poloczek IV 018c | Kebi sa len skoro

4 words

Bartoš 1901 / 1242 | Přeneščasná tá hodina (100%)
Přeneščasná tá hodina, přeneščasný deň, až my, chłapci Mútěničí, pomaširujem; pomaširujem k Vídňu, Pámbů ví, kde zahynu; zahynu-ľi v čirém poľi, ľebo nevýjdu. Popřáł bych vám, rodičové, v čirém poľi stát, až já budu s nepříteľem věrně bojovat; dybyste to viděľi, płakat byste moseľi, jak tam přesmutným rodičom děti zhynúły. Z jednéj strany bratr ľeží, je porúbaný, z druhéj strany zas kamarád pľezirovaný; žádný ho tam neľéčí, žádný mu nepomáhá; volá: Ježiš a Marya, prosí pro Boha. Kapráľové, feľbébľové mosá moc vystát, dyž majú ze svojím mustvem ven vyrukovat; oni mosá skoro stát, na své vojsko pozor dat, aby mohli skoro ráno vymaširovat.

Sušil 1346 | Vanoce vanoce (100%)
Vanoce, vanoce, skoro-li budětě? Ubohe siroty, kaj se podějetě? Co maju rodiče, to půjdu do domu, a ja sirotečka ze služby na službu.1) Ja němam tatička a němam matičky, ja němam bratřička a němam sestřičky. Ach, Bože, rozbože, kaj su můj tatiček? Už na nich narostl zeleny trávniček. Zeleny travniček, bily krvavniček, už mi věc něstanu rozmily tatiček. Ach, Bože, rozbože, kaj su ma mamička! Už na nich narůstla zelena travička. Zelena travička, bila lelujička, už mi věc něstanu rozmila mamička.2) Dyby ja věděla, že jich z hrobu zvihnu, nosila bych hlinu od Těšina k Vidňu.3) Ale ja dobře vim, že už jich nězvihnu, že jejich hlavěnky nikda něuhlidnu. Dy ja si zpomenu na svoju mamičku, jak by mi rozpalil pod srdečkem svičku. Vyjda na zahradu, chytila se pnička: Ach, Bože, rozbože, už němam tatička. Vyjda na zahradu, chytila se přičky: Ach, Bože, rozbože, už němam matičky. Vyjda na zahradu, chytila se plota: Ach, kaj se poděju, ubohá sirota!

Sušil 1347 | Kerchove kerchove (100%)
Kerchove, kerchove, zahrado zelená, do tebe se sejú ty drahé semena. A dycky se sejú, nikdá nescházijú, ach, Bože, rozbože, kde se podívajú.1) Já si sem naseju širokého listí: skoro-li se milý, skoro-li se vyspí. Dvě leta minuly, co tam milého mám, a ješče nezešel ten drahý tulipán. Ach, dybych já měla takový srpeček, co bych si prožala do hrobu chodníček!

Sušil 2018 | Dybych já věděl skoro-li umru (100%)
Dybych já věděl, skoro-li umru, dal bych si dělat z pálenky truhlu, z pálenky truhlu a z vína víko, co by mi pěkně do huby teklo.

Sušil 0446 | Za našimi humny za našum stodolum (98%)
Za našimi humny, za našum stodolum pleje dzěvče len; přijelcě k ni prošvarny šohajek, přejel ji přezeň. Pomož tobě Pan Bůh, ma mila dzěvucho, jak ty pleješ len. A dajž to Pan Bůh, můj mily synečku; nějedz mi přežeň. »A ja něpojedu, ma mila dzěvečko, slub mi moju być.« A co bym ja tobě slubovala? Něumim robić. »A dosci to jest ta robocička, dyž ty pleješ len.« A ledva mne ta moja macička, vněvolila ven.1) A ohledni se, ma mila dzěvucho, na haj zeleny! Kyj dubovy a makytovy nauči robić. Skoro by toto, můj šohajku, bylo, ešče němaš nic, a už by si se nade mnu potřisal, že mne budzěš bič.2)

Bartoš 1901 / 0784 | Skoro ráno na svitání (98%)
Skoro ráno na svitání učuła sem novinu, že můj miłý těžce stone, a já nevím, co je mu; tak bych ráda věděła, co bych mu děłat měła, potrebuje-ľi on kněza, ľebo enom dochtora. Dochtora ně, moja miłá, dochtora ně nedávaj, enom ty ně, moja miłá, pěkný pohreb uděłaj; co máš dati dochtoru, daj to knězu, kantoru, a oni ňa vyprovoďá s mužikú až ke hrobu. Muzika ně bude hrát, a já budem v hrobě spat, priď sa na mňa, moja miłá, priď sa na mňa podívat. Muzika ně bude znít, a já budu v hrobě hnít, priď sa za mňa, moja miłá, priď sa za mňa pomodľit.

Černík 1908 / 149 | Ani teho (98%)
Ani teho něbanujem, jako mi je lúto, že som já k vám chodzievával, to něvedzel nihdo. Len ten pekný mesjáček, ten sa na nás dzieval, čo som sa já se svú milú často ráz objímal. Ej, ten pekný mesjáček. ten je smlčenlivý, ten tu našu vernú lasku pred nikým nězjaví. Dobre sa maj, moja milá, tvé pekné pozrenie, že som já k vám chodzievával skoro na zblázněnie. Dobre sa maj, moja milá, tvé červené liečka, že som já k vám chodzievával z verného srdečka. Dobre sa maj, moja milá, tvoje bielé ruce, keré mňa objímávaly na zelenéj lúce.

Sušil 0394 | Zdál se mi této noci sen (96%)
Zdál se mi této noci sen, že můj milý ke mně přišel. 1) Já se probudím, nic není, jen mého srdce soužení. 2) Mám já poslíčka tajného, co mně pude pro milého. Pospěš, poslíčku, jako pták, pozdrav milého na stokrát. Poslíček k hradu přibíhá, můj milý se z okna dívá: Vrať se, poslíčku, vrať domů, že tam dnes jíti nemohu. Až zítra, skoro raníčko, dříve než vyjde slunéčko. Slunéčko z hory vychází, můj milý se nenachází. Ach, milý jede po mostě, pod ním koníček za dvě stě. Koníček pod ním laškuje, mé srdečko se raduje. Koníček zlámal nožičku, můj milý srazil hlavičku. Zvučte, hrany, na vše strany, umřelo mé potěšení. Jednoho sem milovala, toho sem smutná pozbyla. Umřel mně z vonné růže květ, mrzí mě cely šírý svět.

Sušil 0434 | Aj hora hora zelená hora (92%)
Aj, hora, hora, zelená hora, [: a z tej horečky kdosi mě volá. :] Aj, volá, volá galanka moja: Poď k nám, synečku, sem sama doma. Sem sama doma, žádného není, poď k nám, synečku, mé potěšení. Žádného není, svítí měsíček, pod k nám, synečku, zpívá slavíček. Já k vám nepůjdu, ešče skoro je, nebudeš, děvče, nebudeš moje. Nebudeš moje, a ani nesmis, darmo si, děvče, darmo si myslíš.

Bartoš 1901 / 1205b | Skoro ráno łaštověnka ľítá (92%)
Skoro ráno łaštověnka ľítá, než słúnečko vychází, podívaj sa, švárná gaľánečko, jak sa miłý prochází. Prochází sa po městě rynečku, má koníčka vraného, podívaj sa, švárná gaľánečko, jak si sedá na něho. Na vraného koníčka si sedá, vołá na svú miľenku: Poď sem, moja ze všech najmiľéjší, poď ně podat ručenku. Já ti pravéj ručenky nepodám, nemohła bych zapomět, pokerúc bych si na ťa spoměła, moseła bych płakat hneď. Ešče jednú jednú, jednučičkú, podívám sa na svú gaľánečku, jak ona sa z inýma miłuje a mně boľí srce mé. Boľí, boľí, žałovat sa nesmí, naša łáska vyjevit sa nesmí, ani nám to dovoľeno néni, že my možem byt svoji.

Bartoš 1901 / 1205a | Skoro ráno łašťověnka ľítá (92%)
Skoro ráno łašťověnka ľítá prv łež słúnko vychází, podívaj sa k městu Hołomúcu jak sa miłý prochází.