Bartoš 1901 / 1205a | Skoro ráno łašťověnka ľítá

16 words

Bartoš 1901 / 0304 | Zajdi słúnko zajdi ej* (100%)
[: Zajdi, słúnko, zajdi, ej*) :] [: za vrch maľinový, :] [: povídała miłá, :] [: že ju hłava boľí. :] [: Neboľí ji hłava, :] [: boľíja ju oči, :] [: že sa nevyspała :] [: pro šohajka v noci. :]

Bartoš 1901 / 0905 | Z Bohem ostávejte (100%)
Z Bohem ostávejte, vy Mošcovy krávy, už vám tá Mařenka nedonese trávy. Z Bohem ostávejte, vy Mošcovy ovce, nech vás opatruje s Pánem Bohem kdo chce. Měľi ste ňa měľi, maměnko, jedinú, přeca ste ňa vdaľi na druhú dědinu. Měľi ste ňa měľi, jak jediné zrnko, přeca ste ňa vdaľi, kde nevsvítí słúnko.

Bartoš 1901 / 1342 | Na strapačku prší rosa studená (100%)
Na strapačku prší rosa studená, nepůjdem já za młynára, mamko má, młynár tedy najvěc meľe, dyž najvěčí déšč sa ľéje, duša má. Na strapačku prší 'rosa studená, nepůjdem já za sedľáka, mamko má, sedľák tedy kope, ore, dyž najvěčí słunko hréje, duša má. Na to sem sa uči, uči, učiła, a dó školy chodi, chodi, chodiła, abych já tech černookých młádenečků šidi, šidi, šidiła. Jaké moje uče, uče, učení, a do školy chodě, chodě, chodění, na tú łásku, můj obrázku, nasypeme kame, kame, kamení.

Bartoš 1901 / 1044 | Máme my pána máme (100%)
Máme my pána, máme, v tom čérném dałamáně, na słúnko hłavú kývá, neskoro večér bývá.

Bartoš 1901 / 1205b | Skoro ráno łaštověnka ľítá (98%)
Skoro ráno łaštověnka ľítá, než słúnečko vychází, podívaj sa, švárná gaľánečko, jak sa miłý prochází. Prochází sa po městě rynečku, má koníčka vraného, podívaj sa, švárná gaľánečko, jak si sedá na něho. Na vraného koníčka si sedá, vołá na svú miľenku: Poď sem, moja ze všech najmiľéjší, poď ně podat ručenku. Já ti pravéj ručenky nepodám, nemohła bych zapomět, pokerúc bych si na ťa spoměła, moseła bych płakat hneď. Ešče jednú jednú, jednučičkú, podívám sa na svú gaľánečku, jak ona sa z inýma miłuje a mně boľí srce mé. Boľí, boľí, žałovat sa nesmí, naša łáska vyjevit sa nesmí, ani nám to dovoľeno néni, že my možem byt svoji.

Bartoš 1901 / 0774 | Pres dunajek ľetí małý vtáček (68%)
Pres dunajek ľetí małý vtáček, jeho méno je małý słavíček; ten nese psaní, v něm pozdravení, połožił ho miłéj na stołeček, kde ona skłádała svůj věneček. Miłá, jak sa ze sna probudiła, do pravéj ručenky psaní vzała; čte ho a vzdychá, smutně naríká, zbavená súc svého potěšení: skrz ľudské reči zme rozvedení. Łaštověnka ľetí dó cuziny; hľedaj si, synečku, děvče jiný, hľedaj si hľedaj, synečku, jiný, a já tobě préju mnoho ščestí, aby sis ty našeł děvče hezký.

Bartoš 1901 / 0525b | Łaštověnka ľítá (68%)
Łaštověnka ľítá, dennice již svítá, běž můj miłý domu, já mosím na trávu, já bych była bitá.

Bartoš 1901 / 0525c | Łašťověnka ľítá (68%)
Łašťověnka ľítá povídá že svítá; [: běž, synečku, domu, ľebo budu bitá. :] A já budu bitá od svojéj mamičky, že sem nenažała zeľenéj travičky. A ty budeš bitý od svého tatíčka, že's neošírováł vraného koníčka.

Bartoš 1901 / 0279b | Na téj našéj streše (67%)
Na téj našéj streše, łaštověnka nese, [: ide k nám šohajek, všeľico ně nese. :] Nese ně on nese, šáteček hedbávný [: a já mu přichystám rozmarýn zeľený. :]

Bartoš 1901 / 0525a | Łastovenka čiká (66%)
Łastovenka čiká, łastovenka čiká, hovorí, že se svítá. běž, šohajko domov, běž, šohajko domov, ľebo budem bitá.

Bartoš 1901 / 1207 | Ach můj Bože ze všech némiľéší (23%)
Ach, můj Bože, ze všech némiľéší, jak já budu v noci spať ? Nemá mne kdo ze sna probuditi, a já mosím skoro stať. Ráno stávám, ľaštověnka zpívá, spíš než słunce vychází, ohľídá se na daľeké poľe, hde se miłý prochází. Prochází se po brněnském mostě, šabľenku si šrubuje, ohľídá se na vaše poľečko, hde se miłá šňoruje. Šňoruje se hedbávnó šňůrečkó, słzy z očí kapajó, utírá jich hedbávném šátečkem, na hranici padajó. Blaze je vám, miłé tovaryšky, kerá máte miłého, rozkvetó vám červený růžičky prostřed srdce vašeho.