Bartoš 1901 / 1044 | Máme my pána máme

15 words

Bartoš 1901 / 1044 | Máme my pána máme (100%)
Máme my pána, máme, v tom čérném dałamáně, na słúnko hłavú kývá, neskoro večér bývá.

Bartoš 1901 / 1053 | Vľčnovský dvoreček (49%)
Vľčnovský dvoreček na pěknéj rovině, stójí tam pan správčí v samém rozmarýně. Vľčnovský dvoreček pěkný maľovaný, stójí tam pan správčí, jak růža červený. Około dvorečka zahrádka špŕľená, je tam miłostpaní jak růža červená. Před tú zahrádečkú je agát zeľený, sedíja tam děti jak růža červený. Máme, pána, máme, v černém dałamáně, na krátkých nožičkách, v čérných nohavičkách.

Bartoš 1901 / 0905 | Z Bohem ostávejte (20%)
Z Bohem ostávejte, vy Mošcovy krávy, už vám tá Mařenka nedonese trávy. Z Bohem ostávejte, vy Mošcovy ovce, nech vás opatruje s Pánem Bohem kdo chce. Měľi ste ňa měľi, maměnko, jedinú, přeca ste ňa vdaľi na druhú dědinu. Měľi ste ňa měľi, jak jediné zrnko, přeca ste ňa vdaľi, kde nevsvítí słúnko.

Bartoš 1901 / 1342 | Na strapačku prší rosa studená (19%)
Na strapačku prší rosa studená, nepůjdem já za młynára, mamko má, młynár tedy najvěc meľe, dyž najvěčí déšč sa ľéje, duša má. Na strapačku prší 'rosa studená, nepůjdem já za sedľáka, mamko má, sedľák tedy kope, ore, dyž najvěčí słunko hréje, duša má. Na to sem sa uči, uči, učiła, a dó školy chodi, chodi, chodiła, abych já tech černookých młádenečků šidi, šidi, šidiła. Jaké moje uče, uče, učení, a do školy chodě, chodě, chodění, na tú łásku, můj obrázku, nasypeme kame, kame, kamení.

Bartoš 1901 / 0304 | Zajdi słúnko zajdi ej* (19%)
[: Zajdi, słúnko, zajdi, ej*) :] [: za vrch maľinový, :] [: povídała miłá, :] [: že ju hłava boľí. :] [: Neboľí ji hłava, :] [: boľíja ju oči, :] [: že sa nevyspała :] [: pro šohajka v noci. :]

Bartoš 1901 / 1205a | Skoro ráno łašťověnka ľítá (19%)
Skoro ráno łašťověnka ľítá prv łež słúnko vychází, podívaj sa k městu Hołomúcu jak sa miłý prochází.

Sušil 0402 | Žalo děvče žalo trávu (14%)
Žalo děvče, žalo trávu nedaleko vinohradu. Pán sa na ňu z okna dívá, on si na ňu rukú kývá. Širuj, kočí, širuj koně, pojedeme v čiré pole. Čiré pole projíždžali, až sa k děvčati dostali. Daj nám, děvče, daj nám záloh, žes na panském trávu žalo. Dávala jim svú plachtičku, pán ju pojal za ručičku. Už si, děvče, už si moje, líbí sa mně líčko tvoje. Tobě moje a mně tvoje, líbijá sa nám oboje.

Sušil 1272 | Ej Bože Bože co mia muž (14%)
Ej, Bože, Bože, co mia muž bije, keď mňa to žádný nepolutuje. Dojdite, tatíčku, sivý sokolíčku, polutujte mne. Tatíček ide, dveřa otvírá, na pana zeťa ručičkú kývá: Dobře, zeťu, dobře, do deváté kože, nech ťa poslúchá. Ej, Bože, Bože, co mia muž bije, keď mňa to žádný nepolutuje. Dojdite, mamičko, sivá holubičko, polutujte mne. Mamička ide, dveřa otvírá, na pana zeťa ručičkú kývá: Dobře, zeťu, dobře, do deváté kože, nech ťa poslúchá. Ej, Bože, Bože, co mia muž bije, keď mia žádný nepolutuje. Dojdi, ty bratříčku, sivý sokolíčku, polutujže mne. Bratříček ide; dveřa otvírá, na pana švagra ručičkú kývá: Ne tak, švagře, ne tak, budeme sa sekat, to je sestra má.

Černík 1908 / 074 | Ach Bože (14%)
Ach Bože, Bože, šak mňa muž bije, [: prídze má mamička, :] ta mňa zlutuje. Idze mamička, dvére otvárá [: a na pana zaca :] hlavenkú kývá. Ej, nie tak zacu, ej, nie tak, nie tak, [: budzeme sa sekac, :] to je céra má. Idze tatíček, dvére otvárá [: a na pana zaca :] hlavenkú kývá. Ej dobre zacu, ej dobre, dobre, [: až jéj koža zmodre, :] šak je žena tvá. Ide sestrička, dvére otvárá [: a na pana švagra :] hlavenkú kývá. Ej, nie tak švagre, ej, nie tak, nie tak, [: budzeme sa sekac, :] to je sestra má. Idze bratríček, dvére otvárá [:a na pana švagra :] hlavenkú kývá. Ej, dobre, švagre, ej, dobre, dobre, [: až jéj koža zmodre, :] šak je žena tvá.

Bartoš 1901 / 1288 | Mysľiveček młádeneček (14%)
Mysľiveček, młádeneček v hájku odpočívá, kerá pěkná, kerá šumná, prstem na ňu kývá. Vy mysľivci máło dbáte na svoje ľevírky, miłujete seľské cérky a potom aj seľky. Najprv cérku, potom seľku, najposľedy dívku, a jak šecky pomiłuje, utěká k ľevírku.

Bartoš 1901 / 0002c | Vydała mati vydała céru (14%)
Vydała mati, vydała céru daľeko přes poľe, přikázała jí, zakázała jí: Nechoď, cérko, ke mně. Já sa uděłám ptáčkem jařabým, poľetím přes poľe, a tam si sednu na zahrádečku, do modréj ľeľuje. Hukša, héj hukša, ptáčku jařabý, s téj modréj ľeľuje, ty mně ju zkazíš, ty mně ju złámeš, kdo ně ju zaľéje. Já sem nepřišła, maměnko moja, ľeľuju łámati, aľe sem přišła, maměnko moja, vám sa žałovati. Maměnka stójí, hłavěnkú kývá: staň, ceruško miłá! A muž ně budí, paliců cúdí: staň, mrcho lenivá! U méj maměnky, vařívały sa z rána masné pěry a muž: ně dává nekdy k snídaní pohłavkové střeły.