Poloczek IV 484 | Na zelenej udoli

3 words

Sušil 0110 | Vyšla hvězda na kraj světa (100%)
Vyšla hvězda na kraj světa, osvítila do půl světa. Nebyla to hvězda jasná, než to byla panna krásná.1) Šla Maria, šla plačící, syna svého hledající. Přišla tě tam na údolí, nalezla tam Apoštoly. A vy, milí Apoštoli, co jste smutní, neveselí? My sme smutní, neveselí, že sme Krista neviděli. Neviděli, neslyšeli, jak ve čtvrtek při večeři. Když chléb lámal a rozdával a svou svatou krev nám dával. Jezte, píte, pamatujte, této noci mne ztratíte. A jak bylo po večeři, hned ti židi Krista jali. Octa, žluči nastrojili, na dřevo kříže přibili.2) Maria to uslyšela, hned pod svatý kříž běžela. A tam stála a plakala,3) kde ta svatá krev kapala. Kde ta svatá krev kapala, všady růže prokvétala. Co tu, matičko, stojíte, tak přežalostně hledíte? Jak tu nemám smutná státi, nad synáčkem naříkati! Když z něho krev svatá stříká; což jest ta bolest veliká! Sstup, můj synu, s kříže dolů, já za tebe trpět budu. Neplač, neplač, milá máti, třetího dne volím vstáti.4) Já netrpím za žádného, jen za hříchy světa zlého. A já trpím za křesťany, aby v pekle nezůstali. V pekle pálí věčný plamen, uchovej nás, Kriste. Amen.

Černík 1908 / 201 | Keby mi mamka (100%)
Keby mi mamka na trávu dala, šak bych jéj velký batoch nabrala. Ale mi mamka na trávu nědá, radši jéj sama po poli hladá. Nění jéj v poli, ani v údolí, leš je trávenka na panskéj roli. Na panskéj roli orú mládzenci, hdo jim poháňá: panny pod venci. Odtrhla sa jim s luha deščička, hdo ju pribíjá: švarná Anička. Pribíjá jim ju ze dvoma klinci, to vám na haňbu, hrdzí mládzenci.

Sušil 2212 | Svatý Ščepán koledoval (100%)
Svatý Ščepán koledoval, byl od židů kamenován v údolí, údolí před Jeruzalémem, nyní se raduje v nebi s Kristem Pánem. Poďte, dítky, zaspívejte, Krista Pána přivítejte: Vítám vás, vítám vás, Pane Jezu Kriste, že ste se narodil z panenenky čisté. Svatý Ščepán koledoval, chyťa pecen ohledoval, chyťa druhý, dělil ludi, chyťa třetí, dělil děti.

Černík 1908 / 271 | Na vrch Lopeníčka (0%)
Na vrch Lopeníčka klášter stavjajú, krišťálové okna doňho dávajú. Krišťálové okna, zelené rámy, povedalo dzievča, že pójdze s nami. Dzievča povedalo, mamka nědala, že je ešče mladá, aby robila. Že je ešče mladá, aby robila, aby do kláštera vodu nosila. Do kláštera pójdzem, já sa něbójím, já mám takú knížku, čo sa vymodlím.

Černík 1908 / 247 | Keď já pójdzem (0%)
Keď já pójdzem smutný na tu vojnu, kemu já zaněchám svoju milú? Kemu bych ju něchal, kamarádu svému, zaky sa navrácím z vojny domu. Já sa něnavrácím, já som mladý, něbudze mňa plakac ani žjadný, něbudze mňa plakac ani otec, matka, leš mňa budú plakac tri dzievčátka. Jedna budze plakac, byl som jéj brat, druhá budze plakac, mal som ju brac, trecí budze plakac, ej, ta veru mosí, lebo ta ode mňa prscien nosí. Přišla mi karetka narukovac, dal som si muzigu došikovac, kamarádi moji, zahrajce mi k vóli, zahrajce mi čardáš do téj vojny. A keď mi počali ten čardáš hrác, začaly mi suzy z očú padac, kamarádi moji, budzte tací dobrí a hybajce za mňa do téj vojny. My ci to, kamarád, něspravíme, lebo my bojovac němosíme, keď si prisahaný, len sa ber do vojny, keď si císarovi zapotrebný. Prišla mi karetka k rukovanie, moja milá, čas je k rozejdenie, s Bohom tu ostávaj, dobre sa tu mávaj a na mňa smutného nězabývaj. Rozmarýn zelený jako tráva, už mňa ten šohajko zaněchává, zaněchaj, zaněchaj, ale plakac budzeš, ode mňa vernější nedostaneš.

Bartoš 1901 / 0501 | Ty zelený vršku (0%)
Ty zelený vršku, ty jsi mně na závadě; nevidím synečka chodit po zahradě. Ani po zahradě, ani travěnku kosit. Pomož mně, o Bože, ten vršek roznosit!

Černík 1908 / 244 | Chodzi liščička (0%)
Chodzí liščička po hrázi, myslivec za ňú pochází, strelil na lišku, zabil Maryšku, Maryška leží na hrázi. Prekvitajú z něj tri róže, žjaden jich trhac němóže, jedna červená, druhá zelená, trecí na modro prekvitá. A já pre tento marný kvet mosím opuscic celý svet, otca, mamičku, bratra, sestričku, od svojéj miléj pójdzem preč.

Černík 1908 / 227 | Zaspala Hanička (0%)
Zaspala Hanička na zeleném kríčku, a Janoško zaspal na jéj bielém líčku. Staň, Hanička, hore, už sú bielé zore, krávy nědojené vyháňaj na pole. A keď hore stala, žalostně plakala, krávy nědojené za kraváry hnala. Čakajce, kravári, v tom zeleném háji, doženěm za vami nědojené krávy. Čakajce, kravári, v tom zeleném háji, něsem vám rozmarýn ve zlatém pohári.

Galko 1/053 | Išli hudci horou (0%)
[: Išli hudci horou, :] [: horou javorovou. :] [: Našli drevo krásno, :] [: na husličky hlasnô. :] [: Iba ho zotnime :] [: a sebou veznime. :] [: Prvý raz zaťali, :] [: íverčok vyťali. :] [: Druhý raz zaťali, :] [: do krvi preťali. :] [: Tretí raz zaťali, :] [: taký hlas počuli.: :] [: Není som ja drevo, :] [: drevo javorovo, :] [: ale som ja dievča :] [: z mesta richtárovo. :] [: Na vodu som išla, :] [: neskoro som prišla. :] [: Mamka ma zakliala, :] [: by kameň ostala; :] [: kameňom meravým, :] [: drevom javorovým. :] [: Kupa skamenela :] [: meravým kameňom, :] [: ja som zdrevenela :] [: zeleným javorom. :] [: Ta vy, hudci, chojte :] [: pred mej mamky vráta, :] [: a tak jej zahrajte, :] [: žiaľu jej dodajte: :] [: Toto sú husličky :] [: z tej vašej Aničky. :] [: Toto je podstavka, :] [: vašej dcérky hlávka. :] [: Toto sú strunočky, :] [: jej žlté (zlaté) vlásočky. :] [: Toto je sláčičok :] [: z jej bielych ručičok. :] [: Toto sú kolčoky, :] [: jej biele pršťoky. :] [: Keď matka slyšala, :] [: na okno bežala: :] [: Ach, vy hudci smutní, :] [: choďteže preč, choďte. :] [: Choďteže preč, choďte :] [: a žiaľ mi nerobte, :] [: však ho ja dosti mám, :] [: že Aničky nemám. :]

Bartoš 1901 / 0850 | Kadě ty hołúbka kráčała (0%)
[: Kadě ty, hołúbka, kráčała, :] ked si si pérka, złaté krídełka zmáčała? [: A já som kráčała po poľi :] mému myłému, najmyľejšímu na zdory. [: Odtrheł Janýčko žitný kłas, :] tak on privedeł svú najmyľejší k sebe zas. [: A ked do dverí už kráčała, :] zeľený výnek, złatý prsciének strhała. [: Tu ho, môj myłý, tu ho máš :] šak ty Janýčko, moje srdénko, o to hráš. [: Dvanást trúbačou trúbyło :] to sa téj našéj mładéj nevesce ľúbyło. [: Zahrajte, hudci, veseľe, :] nech sa tá naša mładá nevesta zasmeje.

Bartoš 1901 / 0877 | Dołů dołů mé špendľíčky skľeněné (0%)
Dołů, dołů, mé špendľíčky skľeněné, něbudzěcě na méj hłavě nosené. Dołů, dołů, mój víneček zeľený, něbudzěš ty na méj hłavě nosený. Dołů, dołů, mé pantľičky hedbávné, něbudzěcě na méj hłavě nosené. Dołů, dołů, má šatečka bjéľená, něbudzěš ty na méj hłavě nosená. Dołů, dołů, má paretko pérová, něbudzěš ty na méj hłavě nosená. Dołů, dołů, mé podvazky bjéľené, něbudzěcě na méj hłavě nosené. Dołů, dołů, mój vrkoček zeľený, něbudzěš ty na méj hłavě nosený. Z jednéj strany vetérečok povjévá, z druhéj strany mój tacíček pozjérá. Ešče sa já méj maměnky opýtám, s vámi-ľi já, vy maměnko, bývac mám? Ně, ceruško, ně céro má, ně se mnú, keho si si vyvoľiła, ten s tebú. A já som si vyvoľiła z růže kvet, ľepší je ten, mój Janoško, ľež ten svet. Čo ty baby na mně majú hojdanom? Ze mňa strašidło spraviły, Bože mój! Po zaplétání. Hore, hore, má kontuľka bjéľená, už ty budzěš na méj hłavě nosená. Hore, hore, mé šnórečky bjéľené, už budzěcě na méj hłavě nosené. Hore, hore, muój ručníček červený, už ty budzěš na méj hłavě nosený. Hore, hore, mé foremky červené, už budzěcě na méj hłavě nosené.