Černík 1908 / 244 | Chodzi liščička

53 words

Černík 1908 / 244 | Chodzi liščička (100%)
Chodzí liščička po hrázi, myslivec za ňú pochází, strelil na lišku, zabil Maryšku, Maryška leží na hrázi. Prekvitajú z něj tri róže, žjaden jich trhac němóže, jedna červená, druhá zelená, trecí na modro prekvitá. A já pre tento marný kvet mosím opuscic celý svet, otca, mamičku, bratra, sestričku, od svojéj miléj pójdzem preč.

Sušil 0250 | Lišička sedí na hrázi (73%)
Lišička sedí na hrázi, myslivec za ňú pochází; střelil na lišku, zabil Marišku, tam ona leží ve vršku. 1) Měla sukničku zelenú a šnurovačku červenú, pančošky bílé, střevičky černé, hlavěnku všecku zraněnú. Urostly na ní tři růže, žáden jich trhat nemůže; jedna je bílá, druhá červená a třetí pěkná zelená. Pro tento jeden bílý květ, musím opustit celý svět, otca, mamičku, bratra, sestřičku, pro jednu vonnú růžičku. 2)

Sušil 0249 | Lišička sedí na hrázi (67%)
Lišička sedí na hrázi, myslivec za ňú pochází; střelil na lišku, zabil Marišku, tam ona leží ve vršku.

Galko 1/416 | Chodziua Mariška po hrádzi (24%)
Chodziua Mariška po hrázi, myslivec sa za ňu prochází, streliu na lišku, zabiu Marišku, už Mariška leží v krvi svej. Už Mariška leží v krvi svej, mysliveček bježí friško k nej, širuček*) strhá, vjetríček dzeuá: Bože muj, co sem to udzeuau. Zabiu sem moju najmilejší, (najvjernejší) bvua mi v svjece najmilejší! Mariška leží, v krvi sa topí, ta její mamička nie neví. Vy, moja mamičko, doma ste, vy o mej bolesci nevíte; s vama sa lúčim, v krvi sa topím, z tohoto svjeta (už) ít mosím.

Černík 1908 / 311 | Staň Kačenko (20%)
Staň, Kačenko, hore, už sú bielé zore, zory zazorené, krávy nědojené. Staň, Ondrejko, hore, už sú bielé zore, už sú tvoje volky v rychtárovém dvore. Stroj, sa, Kačenko, na sobáš, otca, macer němáš, keď od sobáša prídzeš, otca, macer najdzeš. Stroj sa, Ondrejko, na sobáš, otca, macer němáš, keď od sobáša prídzeš, otca, macer najdzeš. Idzeme, idzeme, šetci sme v zelene, budzeme sa rovnac k širéj bukovine. Idzeme chodníkom aj s mladým ženichom, idzeme my cestú aj s mladú něvestú. Ty hrozenské zvony pekným hlasom zvoňja, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zroňja. Ty hrozenské zvony pekným hlasom zvoňja, už tebe, Ondrejko, tvú slobodu zroňja. Ten hrozenský páter peknú kázeň káže, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zvjáže. Ten hrozenský páter peknú kázeň káže, už tebe, Ondrejko, tvú slobodu zvjáže. Svatý Mikulášu, žehnaj cestu našu, žehnaj cestu našu, idzeme k sobášu. Už sme sobášili, dve ruce složili, dve ruce složili, prscen premenili. Ty hrozonské zvony hlasno odzvonily, už tebe, Kačenko, slobodu zronily. Ty hrozonské zvony hlasno odzvonily, už tebe Ondřejko, slobodu zronily. Ten hrozenský páter peknú kázeň kázal, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zvjázal. Ten hrozenský páter peknú kázeň kázal, už tebe, Ondrejko. tvú slobodu zvjázal. Družba milý, družba, jaká tvoja služba? Taká tvoja služba, jak na vozi hužva. Široká, široká, poščaj mi nožíka. něch si já vykrojím z jabuka červíka, Pozri sa, Kačenko, na hrozenskú vežu, široko, dalako tvój veneček vezú. Vezú ci ho, vezú, štyrma páry koní už tvého venečka žjaden nědohoní, Prikrývajce stoly, idú hosci s hory, stoly javorové, ručníčky kmentové. Rádi-li vy, mamko, tu nevěstu máce? Ráda ju, ráda mám, len mi ju dovedzte. Rádi-li nás, mamko, rádi-li nás máce? Jak nás rádi máce, dvére otvárajce.

Černík 1908 / 255 | Rozpomeň sa (20%)
Rozpomeň sa, moja milá, pri veseléj muzice, hdo k vám chodzí, hdo tebja miluje, hdo mimo mňa miluje. Hdo by chodzil, žjaden jiný, nění cesta šlapaná, a čo's ju ty k nám šlapával, ta už dávno zarostla. Zarostla mi druhým kvícím, pekným, drobným zacelem, ej, aby si si němyslela, že my svoji budzeme.

Černík 1908 / 125 | Povedz ty mi (19%)
Povedz ty mi, moja milá, povedz ty mi uprimně, hdo k vám chodzí, hdo tebja miluje, hdo miluje mimo mně. Včil k nám žjaden něchodzievá, nění cesta slapaná, a čo's ty ňu veru chodzievával, ta je dávno zarostlá. Zarostlá je rozmarýnkom, pekným, drobným zacelem, a to šetko na to znamenánie, že my svoji něbudzem. Keď něbudzem, něch něbudzem, aspoň som bol uprimný, něbudzem sa Boha obávaci, že som býval falešný. Ty, falešná falešnica, falešné ty oči máš, včera si sa se mňú schovárala, dněska už mňa něpoznáš.

Černík 1908 / 243 | Ach Bože (19%)
Nápěv: č. 106. Ach, Bože, rozbože, ešče jednúc Bože, ej, skoro-li mi Pámbu z téj bídy pomóže? Pomož, Bože, pomož ten rok prerokovac, e, veru mi něbudze žjaden rozkadzovac. Rozkadzuje jeden, rozkadzuje druhý, ej, a mňa, něbožjatko, poljévajú suzy.

Černík 1908 / 288 | Keď som s tebú (19%)
Keď som s tebú sedávala, dycky som ci povedala v našéj zahrádce, pod slivú: ber mňa panenku poccivú. A týs na to ništ něriekal, len's k nám dycky chodzievával každý dzeň, každú hodzinu, pokel's něpočul novinu. A keď's počul tu novinu, moju haňbu, tovju vinum včiléj sa ci zdám škaredá, ej, panenka něpoccivá. Keď som pannú něpoccivú, poručeno Pánu Bohu, ty's něpoccivý mladzeněc, utrhnul's z mej hlavy veněc. Něstrhnul som, nění pravda, hodzila's ho do Dunaja, ach, do Dunaja, do more, hdo ci to, má milá, spomóže? Něspomóže žjaden jinší, leda ten mój najmilejší, vezni si to na svedomí, že's mládzeněc něpoccivý.

Sušil 1480 | Kačena divoká (18%)
Kačena divoká letěla z vysoka, [: šohaj, dobrý střelec, :] střelil jí do boka. Do boka levého, pod pravú noženku, ona zaplakala, sedňa na voděnku. Hořko zaplakala, na Boha volala, ach, Bože, rozbože, už jsem dolétala. Co bys ani nežil, ani neokříval, na tvoje střelení dycky si zpomínal. Ubohá kačica už sem dolétala, už sem své káčátka už sem dochovala. Vy drobné káčátka, poleťe vy za mnú, šak my poletíme k suchému Dunaju. Moje dobré děti nedělajú škody, sednú na Dunaju, napijú sa vody. Vody sa napijú, nažerú sa písku, otřepú ďubáčky o zelenú lísku. Moje drobné děti u potůčka seďá, kalnú vodu pijú, tvrdý písek jeďá.

Sušil 2058 | Na tej lúce zelenej (15%)
Na tej lúce zelenej pasú sa tam jeleně, zajíc s liškú tanec vede a srna jim gajduje. Hájný se psem počúvá, co to za muzika hrá, a sám začne poskakovať, pes sa naňho ohlídá. A liška skok na jedli: Uteč, zajíc, můžeš-li, číhá na ťa mysliveček, on ťa, myslím, zastřelí. Ten zajíc sa polekal, gatě sobě oblekal, chyťa pálené s lavicú, hore kopcem pospíchal. A přiběhňa na kopec, sedl si pod jalovec, zavdal srně páleného, aby gajdovala věc. Srna gajdovala dál, jeleň při tom husle hrál, vlk na píščelky tudlikal a nedvěď hrál na cimbál. Přišel tam jež s veverkú, dal si zahrát štajerku, vlk mu nechtěl po notě hrát a jež naňho s sekerkú. Vlk sa po zemi válí, že jeho hlavu bolí: Zajděte mně pro nedvěďa, ať mi hlavu zahojí. Už sa medvěď šuchoce, přivléká mu tři ovce; vlk je zdravý jako prvý, ešče lepši fukoce. Sysel s laskú do díry, myslivcůj pes za nimi, sysel se naňho obořil, že mu poláme nohy.*) Myslivcůj pes do domu, myslivec protiv němu : Už, pantáto, věc nepůjdu na tu lúku zelenú. Byli tam dvá zbojníci, obá v jednej světnici, chtěli mně nohy polámat, že proč chodím s myslivci.