Erben 2/709 | Půjč mně holka ňákou mošnu

21 words

Erben 2/709 | Půjč mně holka ňákou mošnu (100%)
Půjč mně, holka, ňákou mošnu, já ti domů něco pošlu; půjč mně, holka, ňákou mošnu, já ti do ní něco dám.

Erben 5/098 | Jsou jsou na potoce ráčata (52%)
Jsou, jsou na potoce ráčata, jsou, jsou na potoce raci: pudeme na ně, vybereme je při měsíčku v noci. Ryby, ryby, ryby, rak, rak, rak! uděláme my to tak, tak, tak: uděláme na ně sobě sáček, uhlídáme, chytí-li se ráček. Vem, vem, má panenko, mošničku, vem, vem, má panenko, mošnu: a já ti taky ňáky ty raky do kuchyně pošlu. Ryby, ryby, ryby, rak, rak, rak! uděláme my to tak, tak, tak: uděláme na ně sobě sáček, uhlídáme, chytí-li se ráček.

Erben 5/026 | Šel jsem a měl jsem (50%)
Šel jsem a měl jsem mošnu novičkou, šel jsem a měl jsem vajec plničkou: husaři mě potkali, vajíčka mi vybrali; šel jsem a měl jsem mošnu prázdničkou.

Erben 5/249 | Jseš-li holka řezníkova? (31%)
Jseš-li, holka, řezníkova? „Nejsem, nejsem.“ Chceš-li ňákou jitrničku? „Dej sem, dej sem.“

Erben 5/276 | Když jsem šel do nebe (30%)
Když jsem šel do nebe, stavil jsem se v pekle; nejstarší Luciper pek‘ si tam erpetle. A já jsem ho pěkně vo ňákou požádal: ale von, že nedá, že jsem nepřikládal.

Erben 4/052 | Kdyby nebylo (30%)
Kdyby nebylo pana starého, tak by nebylo piva dobrého: ale náš pan sládek drží na pořádek, za to chvalme ho. Jen kdyby ženy neškaredily, když na pivo jdem, se nevadily, tak by žádné hádky, křiky, nepořádky nikdy nebyly. Vždyť my mlčíme, když kávu pijou, z hrnců mázových do sebe lijou: a nám k snídaníčku ňákou drobeničku ráno přinesou. Co vždy bývalo a co se patří, toho držme se, rozmilí bratří: ženám kávy šálek, mužům piva džbánek, tak se to patří!

Erben 5/185 | Formane formane! (30%)
Formane, formane! valach ti netáhne: rozřezej klobouk, udělej chomout, potom ti potáhne. Formane, formánku! neber si ze zámku: vem si radš ze vsi děvčátko hezky, než ňákou galánku.

Erben 3/021 | Pansky pachole (18%)
Pansky pachole, půjč mi pistole, já si dám jednu ranku: aby slyšela holka má milá až do panskýho zámku.

Sušil 0167 | Vyviň vyviň svou ručičku (17%)
Vyviň, vyviň svou ručičku, o, božské pacholátko; já do ní vtisknu hubičku, o, sladké Jezulátko. Nynej, nynej, holubičko, marijanské poupátko; podložím ti své srdéčko, o, nevinné robátko. Vyhlídáš z lůna matičky a snad hledáš beránky? Z mé duše, bludné ovčičky, ustroj své radovánky. O, matko plná milosti, půjč mi tvého synáčka, ať objímám do sytosti andělského panáčka. Pro to útlé pacholátko drsnaté jsou jesličky, v srdci láskou zapáleném lepší jsou poduštičky. Nebeští dvořenínové, sem s nebe pospíchejte a rozkošné nemluvňátko s matičkou1) kolíbejte. V kralů východních šlepěji do Betléma přistoupím a víru, lásku, naději od nich sobě zakoupím. O, děťátko roztomilé, do srdce mého vpadni a v duši mé od té chvíle na věky věků vládni. Stavím na tvém smilování, já sem tvůj, spas mě, Pane, ať setrvám do skonání, dej, Bože, ať se stane. Měj se dobře, marný světe, s tou podvodnou radostí, již Ježíš v srdci mém kvete, ten květ plný sladkosti.

Sušil 0853 | Svitaj Bože svitaj (17%)
Svitaj, Bože, svitaj, aby skoro deň byl, abych sa podíval, v kerém sem domě byl. Půjč ty mně, má milá, bílého šátečka, ať sa já zakryju od východ slunečka. Nač bys sa, synečku, nač bys sa zakrýval, šak já na to rostu, abys k nám chodíval.

Sušil 0017 | Byla jedna stará žena (17%)
[: Byla jedna stará žena, :] co se byla na prošení dala. Šla ona tam, šla tú cestú, kde nejvíce formánkové jedú. V čirém poli forman stojí, své koničky, o hladě je moří. »Což, formánku, což stojíte, své koničky o hladě moříte?« Jak já nemám, ženo, státi, dyť nemožu kolem ani hnúti. »Půjč, formánku, biče svého, já ti šlažím koňa švortelného.« Stará žena bičem točí, hned všecky čtyry kola vyskočí. »Kdež půjdete, pojedete, všude sobě na mne zpomenete.« Nebyla to žádná žena, a to byla milá svátá Anna, co to formánkovi pomáhala.