Galko 1/373 | Mau som mrcha ženu

23 words

Galko 1/373 | Mau som mrcha ženu (100%)
Mau som mrcha ženu, nechcela ma slúchať, dau som ju cigáňom, musí mechy dúchať: [: dúvau, dúvau, :] dúvau, dúvau, dú. Dúchajže len, dúchaj, vyrobže si chleba, aby si vedela, ako robiť treba: dúvau etc.

Bartoš 1901 / 1364 | Poľanské dívky (27%)
Poľanské dívky chytały sľépky cigánom, cigánom. Aby jim daľi, nějaké čary gaľánom, gaľánom. A jak jím daľi, hneď čarovały na trávě, na trávě. Jedna s přasľicú, druhá s masnicú pravda je, pravda je.

Sušil 2076 | Dyby byla Morava jako je Vídeň (27%)
Dyby byla Morava, jako je Vídeň, dala bych ti huběnky na celý týden. Ale že je Morava maličká, ošidila děvečka synečka. Dyby byla Morava, jako jsou Čechy, dala bych ti huběnky ze štyry měchy. Ale že atd. Dyby byla Morava, jako je Slezko, dala bych ti huběnky, až by to plesklo, ale že atd. Dyby byla Morava, jako jsou Uhry, dala bych ti huběnky na všecky uhly.1) Ale že atd.

Galko 1/058 | To moje hrdielko len ako hrkalko (18%)
To moje hrdielko len ako hrkalko, nehoden ho slúchať voľačí šuhajko. To moje hrdielko ako organ ide, v ktoromže mi poli organovať bude? Ani tie organy tak pekne nehrajú, ako moje oči bystro pozerajú.

Galko 1/468 | Zaviav vetrík cez dolinu (18%)
Zaviau vetrík cez dolinu, milá, poviem ti novinu: kde sa ľudia zhovárajú, všade nás dvúch ovrávajú. Prší dáždik, padá rosa, môj milenký, nebojmo sa; čoby sme sa mali báti, ktože nám smie zakázati? Ač všetko slúchať budemo, my sa milovať budemo; pusťmo všetko mimo uši, nám sa milovati sluší. Ja som švárny, ty si šumná, mám dom jedon a dve humná, k tomu štyri kone vranné, že je radosť hľadeť na ne. Ja som pekný, ty si krásna, to byť môže láska šťastná; by smo sa my neľúbili, bola by to strela jasná. Na vínovej ratolesti môžeš sladko hrozno jesti; tak i pri mladej osobe spravíš dobrú vôľu sobe.

Sušil 0053 | Na mšu svatú zvonijú (10%)
[:Na mšu svatú zvonijú, :] [: panenky se strojijú. :] Všecky idú pod věnci a za nimi mládenci. Jenom jedna nebyla, pro věnec se vrátila.1) Do zahrady vkročila, tři růžečky utrhla. Tři růžečky utrhla, tři věnečky uvila. První vínek zavíjá, kněz mšu svatú začíná. Druhý vínek zavíjá, kněz svůj kalich pozvíhá. Třetí vínek zavíjá, kněz mšu svatú zavírá. Do kostela běžela, mšu svatú omeškala. Potkal tě ju jeden pán, a to byl ten ďábel sám.2) Kam, děvečko, kam ideš, do kostela nepřindeš. Du, pane, do kostela. — Mšu svatú sem zmeškala? Mšu svatú si zmeškala, kázání neslyšela. Skoč, děvečko, na kamen a z kamena na třemen. A z třemena na můj kůň, pojedeme na hrad můj. Pojedeme do pola, kde’s jak živa nebyla. Ke kostelom přijeli, zdaleka vyhýbali. K šibenicám přijeli, zdaleka se klaňali. Co to, pane, děláte, kostelom vyhýbáte? Kostelom vyhýbáte, šibenicám se klaňáte? To jsú naše kostely, by ste hřišní věděli. A kdy k peklu přijeli, na dveře udeřili. Otevřte, tovaryši, vezem vám tělo i duši. Postavte jí stolicu, dejte jí vína sklenicu. Ponýprv se napila, modrý plamen pustila. Po druhé se napila, červený plamen pustila. Po třetí se napila, bílý plamýnek pustila. Otevřte okynečko, ať si ochladím srdýčko. »Kdy si chtěla chladiti, měla’s dobře činiti.« Kdo je tady z Moravy, od mamulky z tej strany? Zkažte tam mé mateři, ať mě nečeká k večeři. Ani zítra k obědu, že už já věc nedondu. Ješče jednu dceru má, ať jí vůle nedává, jako mně ju dávala; kam sem se smutná dostala! Proč, zvony, nezvoníte, snad už o mně nevíte? Jak ti máme zvoniti? Nechtěla’s nás slyšeti. Kohúti nezpíváte, snad už o mně nedbáte? Jak ti máme zpívati? Nechtěla’s nám sypati.

Sušil 0313 | Ten fraštacký mýtník (9%)
Ten fraštacký mýtník sedí ve vězení, sedí ve vězení v Červeném Kameni. 1) Mýtníčku fraštacký, či si ešče živý? Živý sem já živý a na poly shnilý. Moje bílé tělo všecko očerňalo, moje bystré oči pískem zapadnuly. Mýtníčku, mýtníčku, máš ty jednu dceru, až nám ty ju slúbíš, ty sa vyslobodíš. A keď přišel domů, sednul na stoličku, sednul na stoličku, zalomil hlavičku. Pantatíčku starý, či vás hlava bolí, či vás hlava bolí, a či život bělý? Hlava mia nebolí, ani život bělý, ale si ty, dcerko, Turkom zaprodaná. Nechajte, tatíčku, nech jich oklamáme; máme dvě služebné, z tych jim jednu dáme. Dcerko Katerinko, sklamat sa nedajú, sklamat sa nedajú, tebe oni znajú. Dcerko Katerinko, vejdi do světličky, co krajší šaty máš, obleč si na sobáš. Dcerko Katerinko, postav si stoličku, zvihni očka hore, pozři na horičku. Či to dú mrakavy, či zore červené? Oj, pro tebja idú koče zostrojené. 2) Keď už oni přišli vrch hory vysokej: Turecká družičko, požičaj nožička, ať si já překrojím dvě sladké jablíčka. Zabudla sem si ho v tatíčkovém dvoře, v tatíčkovém dvoře na kameném stole. Turecký družbičku, požičaj nožíčka, dala mi mamička těsného lajblička. Turecký mladý zať, požičaj nožíčka, len si já odkrojím svého radostníčka. A jak ho chytila, do srdca štuřila, vrch hory vysokej hnedky tam zemřela.

Erben 6/001 | Miletínští sousedi (9%)
Miletínští sousedi hodni – traladritum hodni jsou, že oni se pod šavličkou nene – traladritum nenesou; co propijou, zaplatějí, žádného se neprosejí ouvě – traladritum ouvěrou. Dali sobě privileje zlatem – traladritum zlatem psát, aby mohli své panenky milo – traladritum milovat; ta jim byla potvrzena od hraběte Valdštejna za du – traladritum za dukát.

Sušil 2156 | Dú kravičky dú (9%)
Dú kravičky, dú z pastvy dědinú. Co to ale bučí? Že se tuze mračí dneska k víčerú. Ach, co by chtělo, aby pršelo to májové zlato, my prosíme o to, aby se lilo. Nebeská manna prš nám do rána; aby réž narůstla a pšenička zhustla, šak to Pánbůh dá.

Bartoš 1901 / 0199 | Maľúčká sem byla dyž sem (9%)
[: Maľúčká sem byla, dyž sem sa zrodiła. :] Chłapci na mňa pohľédajú, na mé noženky pozor dajú, dyž já du z kosteła.

Galko 1/321 | Pod Muráňom stojí lipka zelená (6%)
Pod Muráňom stojí lipka zelená, pod tou lipkou teče voda studená; kto tú vodu piť bude, mrcha ženu mať bude, a tá žena nikdy dobrá nebude. (Neboja sa ty, šuhajíčko, ženy zlej, len sa napi tej vodičky studenej; dostaneš ty ženičku, červenú jak ružičku, tá zostane verná tvojmu srdiečku. Pod Muráňom stojí hruška zelená, na tej hruške visí hruška červená; kto tú hrušku jesť bude, mrcha dcéru mať bude, a tá dcéra nikdy dobrá nebude. Neboj sa ty, šuhajíčko, dcéry zlej, len sa najedz tej hruštičky červenej; budeš ty mať dcérečku, červenú jak ružičku, a tá dcéra milovať ťa vždy bude. Napil som sa tej vodičky studenej, najel som sa tej hruštičky červenej; mrcha ženu som dostal, mrcha dcéru som ja mal, Zmok ohnivý bodaj starú babu vzal!)