Galko 1/419 | Pri Skalici husári verbujú

20 words

Galko 1/419 | Pri Skalici husári verbujú (100%)
[: Pri Skalici husári verbujú, vouajú; :] ked verbujú, može byt, duša moja, možeš ít, bez tebja sem živá byua, ešče môžem byt.

Sušil 1031 | V tej Uherskej Skalici (73%)
[: V tej Uherskej Skalici, :] oj, piju tam, piju tře mynarečkove, maju vino v sklenici. Jeden dzěvče napaja, a ten druhy namluva, a ten třeci ju vzal za pravu ručičku, zlaty prstenek ji dal. A vzal un ju za obě a ved se ju mezi kram: A včil mi ty poviz, moja najmilejši, co ja tobě kupić mam. Věnečka mi někupuj, sama se ho uvěju. Kup mi ty hedbavu na bilu šatečku, sama se ju vyšiju. Vyšila mu šatečku na daleku cestečku, aby se s ni cěšil a ji v srdci nosil, že tež měl frajerečku. Uvila mu voničku z tej bilej konvalije, aby ho poznala mezi rajtarama, dy pojedzě z revije. A juž sem byl v Moravě, v Holomucu, v Opavě; ešče sem něvidzěl takovej dzěvuchy, tak ta moja mila je. Ona v tanečku chodzi jak ta rybka po lodzi, ma červene lička a černe očička, ta dzěvucha se hodzi.

Galko 1/432 | V tom prešporskom meste (14%)
V tom prešporskom meste zas tam verbujú, chceli mňa tam zverbovať medzi husárov. Chceli mňa tam zverbovať, ja som sa jim nechcel dať, ja som sa jim nechcel dať za sto toliarov. Holbičku vínečka keď mi pripili, koníčka vranného tam mne priviedli; vsadili mňa na neho, na koníčka vranného, pár pištolí, karabín do sedla dali. Marii Theresii ja sa oddávam, s vami, rodičové, sa rozžehnávam; opatruj vás pánboh sám, už sa s vami rozlúčam: v tejto krátkej piesni vale vám dávam. V tom prešporskom meste verbujú kýreš-rajtári, < quid hoc? > chceli mne tam zverbovať medzi husári. Chceli mne tam zverbovať, ja som sa im nechcel dať, ja som sa im nechcel dať za sto toliarí. Holbičku vína ke mne pripili, koníčka vraného ko mne priviedli; vsadili mne na neho, na koníčka vraného, a ku boku šabličku osedlanému. Marii Therezii ja sa oddávam, s vami, rodičové, sa rozžehnávam; opatruj vás pán boh sám, už sa s vami rozlúčam, v tejto krátkej piesničky vale vám dávam.

Bartoš 1901 / 0515 | Měła sem já šohajíčka (10%)
Měła sem já šohajíčka a už nemám nic: On mě včéra vypověděł, už nepřinde víc. Rozhněváł sa on na mně, že mosí ít ode mně. S Pánem Bohem, šohaj švarný, nebráním tobě. Bohaté ti zkazujú, cedułe posíłajú, k tomu ešče, šohaj švarný, aj domy majú. Co bych já ti brániła, dyž su panna jak iná; dyž ti bohaté zkazujú, běž si za něma. Chudobných si nevšímáš, bohatých tu máło máš, a sám sobě nepomysľíš, že sám nic nemáš.

Bartoš 1901 / 0430 | Zlatá panimámo co děłáte (9%)
Zlatá panimámo, co děłáte, že přede mnó dveři zavíráte? Pusťte mne do domu, ať já vidím vaší céry podobu. Vaša céra z okýnečka kóká, pustiła mě kľíček do kłobóka: Tu máš kľíč, možeš íť, možeš sobě pozľehónka otevříť. Dyž sem počał dveři otvírati, słyšeł sem tam miłó naříkati: Proč płačeš, naříkáš, dyž mě tady, moja miłá, ešče máš?

Bartoš 1901 / 0772 | Prečo si ty duša moja taká (9%)
Prečo si ty, duša moja, taká smutná jako by ti srdce pukło a to pro mňa? Jako bych ně bola keď íť mosíš do vojny téj pre něščasnéj šabľu brúsiť.

Bartoš 1901 / 0106 | U našého jezera (9%)
U našého jezera stojí ľipka zeľená, ja ľipka, ľipka pěkně zeľená, na ní ptáčkové seďá. Nebyľi to ptáčkové byľi gavaľírové, ja smłúvali sa o jednu dívku, že kerý ju dostane. Jeden praví, bude má, druhý praví, až Bůh dá, ja a ten třetí, srdenko moje, proč jsi tak zarmúcená? Kerak nemám smutná byť, dyž mám za starého íť, rozžeľelo se ve mně srdenko, nemožu há uskroviť. A v téj naší komoře pěkné zeľené łože, ja łože, łože pěkné zeľené, kdo v tem łůžku spať bude. A dyby v něm starý spáł, bodaj rána nedočkał, a dyby mładý, sľičnéj úrody, by mu Pambů zdraví dáł.

Sušil 1713 | Na lanžotském pěkném poli (9%)
Na lanžotském pěkném poli [: kukačky kukajú: :] ti brněnščí rádní páni na vojnu verbujú. Keď verbujú, nech verbujú, pro Boha živého. Nech mně jenom neverbujú mojeho milého. Mosím jíti poprositi císařa samého, ja, aby mi propustili mojeho milého. Ja, vy pane císaříčku, pro Boha živého, enom mně dom propustite mojeho milého.

Sušil 0354 | Ulianka čistá panna (9%)
[: Ulianka, čistá panna, :] u Dunaja šaty prala. Dojeli tam třé husaři: Pod, Uliško, pojeď s námi. Já bych s vámi ráda jela, dybych tu bratra neměla. Bratra možeš otráviti, možeš s námi předca jeti. Jak bych já ho otrávila? Temu sem sa neučila. Běž do lesa dubového, najdeš hada jedového. Uvař mu ho k snídaníčku, jak rybičku s černú máčkú. Už Janíček z hory jede, malované dřevo veze. Hned mu vrata otvírala, vrané koně vypřáhala. Ulianko, co nového, že vypřaháš koňa mého? Poď, Janíčku, k snídaníčku, máš přichystanú rybičku. Jak ten první kúsek zédl, hned na levé líčko zbledl. Jak ten druhý kúsek zédl, hned na obě líčka zbledl. Jak ten třetí kúsek zédl, hned na celé tělo zbledl. Běž, Uliško, pro pivečko, ať si ovlažím srdečko. Donesla mu lužovice: Pij, Janíčku, pij velice. Běž, Uliško, pro peřinku, nech položím svú hlavěnku. Donesla mu tvrdý kameň: Ostávaj tu s Pánem Bohem. Bojanovské zvony zvoňá, Uliánku drábi hoňá. Ty mutenské zezváňajú, Uliánku doháňajú. A hodonské dozvonily, Uliánku dohonili. Janíčka na krchov nesú, Uliánku kati vezú. Zazdite mia do kamení, nech o mně pěsničky není. Zedníci ju zazdívali, panny pěsničku skládaly. Uliánku už zazdili, panny pěsničku složily. *)

Bartoš 1901 / 1130a | Ty Veliččí úradkové tvrdého srdečka (9%)
[: Ty Veliččí úradkové tvrdého srdečka, daľi oni sobě naľét starého vínečka, :] [: u pudmistra seďá, sami sobě raďá, Bohatého škoda, ten nech robí doma, kterého by mohľi dostat do vojny synečka, ten chudobný, ten ubohý, mosí ít do vojny. :]

Galko 1/418 | Ten prešpurský mýtný prepjeknú cerku (9%)
Ten prešpurský mýtny prepjeknú cerku má, ona nic nerobí, len v okénku sedá, prepjekne vyšíva, ešče krajší spíva. Její cichý huásek do Turek sa zdvíha, ten turecký baša po rinku chodzíva a mýtneho cerku on dycky posúcha. Zvony-li to zvoňá, lebo včeuy hučá? [: A to si mýtneho cerka pjekne spíva. :] Ten turecký baša cedulenku napsal, [: cedulenku napsal, do Prešpurku poslal. :] Ty, prešpurský mýtny, prepjeknú cerku máš, [: a ked mi ju nedáš, mjesto Prešpurk prehráš. :] Ten prešpurský mýtny cedulenku číta, [: cedulenku číta, tak si smutne vzdychá. :] Jeho pjekná cerka, ona sa ho pýta: Muj tacíčku miuý, co ste taký smutný, huava-li vás bolí, lebo život biuý? Mňa huava nebolí, ani život biuý, [: tebja sem zaprodau Turku pohanovi. :] Má stará mamičko, jaké prachy idú; [: ovce-li to ženú, lebo pro mňa jedú? :] Dojeli, prijeli první polajtári: [: Sedaj, mladá pani, ty mosíš ít s nami. :] Dojeli, prijeli druhí polajtári: [ : Ber sa, mladá pani, ty mosíš ít s nami. :] Och, ceruško moja, jaké ti šaty dám, [: lesli fáťolové, alebo doloman? :] Och, mamičko moja, nač by mi tam byui? [: Sak ja tam nebudem ani štvrt hodziny. :] Než by ja mjeua byt Turkyni nevjestú, [: ráči nech mňa v mori drobné ryby žerú. :] Ty morské rybičky, to sú mé družičky, [: ti morskí kaprové sú mojí družbové. :]