Galko 3/051 | Ani som si koníčka neosedlal

19 words

Galko 3/051 | Ani som si koníčka neosedlal (100%)
Ani som si koníčka neosedlal, ani som sa od milej neodobral; jakože pojdem cez tie hory, takýto smutný, neveselý?

Galko 1/351 | Ani som si koníčka neosedlal (83%)
Ani som si koníčka neosedlal, ani som sa od milej neodobral; akože ja pôjdem cez to pole, ako ťa zabudnem, srdce moje?

Sušil 0363 | V čirém poli strom zelený (17%)
[: V čirém poli strom zelený, :] [: pod tím stromem vojsko leží. :] Tichý větr pofukuje, už sa vojsko pohybuje. Mladý kapral předek vede, jeho koník smutný jede. Můj koníčku hnědovraný, co si smutný, neveselý? Tlačí-li ťa zbroja moja lebo šavla ocelová? Netlačí mia zbroja tvoja, ani šabla ocelová; trápijá mia tvé ostrožky, co píchajú moje bočky. 1) Moje bočky pobolané, od tvých ostroh rozpíchané. Pod Verónú, pod tým kopcem, leží Francúz se svým vojskem. A císař pán proti němu, budú držet spolu vojnu. A princ Karel odkazuje, do Moravy odpisuje. Jedna sestra bratra měla, do vojny ho dat mosela. 2) Běž, bratříčku, běž do vojny, pomož z núze císařovi. Včecí páni z vojny jedú, jejího bratra nevedú. A vy, páni jeneráli, kde ste mého bratra dali? Tvůj bratr je pod Verónú, má hlavěnku porúbanú. 3)

Sušil 1349 | Buď synečku buď veselý (17%)
Buď, synečku, buď veselý, nebuď dycky zarmúcený! Kterak já mám být veselý, rodiči mně odumřeli.1) Můj tatíček v hrobě leží v třetím hrobě zadních dveří a matička u kostnice, to mně rmútí moje srdce. Můj tatíčku, z hrobu vstaňte a na mne se podívajte, jak já smutný, neveselý jsem ode všech opuščený!

Sušil 2339 | Přijeli přijeli (17%)
[: Přijeli, přijeli :] ti Turci pohani. Zajali, zajali dvé mladé čeledi. Kačenku s Janíčkem, sestřičku s bratříčkem. Kaču do světnice, Janka do temnice. Sedum roků šila, oka nezmrúžila. Až na ten osmý rok očičko zmrúžila. Uzdál sa jí sníček, sníček neveselý. Že její bratříček ve velkém vězeňu hluboko pod zemjú.1) Rukama lámala, žalostně plakala. Co je ti, Kačenko, přepěkná švadlenko? A či je ti křivda od tych mojich dětí lebo od čeledi?2) A mně není křivda od tych vašich dětí, ani od čeledi. Ale je mně křivda od vašeho pána, čirého pohana. Vězí mně bratříčka v tom těžkém vězení, v tej tureckej zemi. Neplač ty, Kačenko, přepěkná švadlenko. Pána opojíme, klíče mu ukradem, temnicu odemknem. Klíče mu ukradli, temnicu odemkli. Dvanást vrat odemkla, žádného nenašla. Třinasté odemkla, tam bratříčka našla. Bratříčku můj milý, jsi-li ješče živý? Já jsu, má sestřičko, ale juž maličko. Moje bílé nohy po kolena v zemi. Moje ruce bílé po loktě uhnilé. V mojí bílej hlavě myši pelech majú. V mém bílém životě žaby řechotajú.3) Poďme, můj bratříčku, do svojí krajiny, ješče-i najdeme koho svej rodiny. Na záda ho vzala, k rodičům spíchala. Když k matce přijeli, noclehu žádali, sýra, chleba ptali.4) Sýra, chleba nemám, noclehu vám nedám. Chyba bych vám dala v tej pustej stodole, na tej shnilej slámě. Když bylo půlnoci, Janíček vody ptal. Sestra nemeškala, k matce hned běžela, od ní vody ptala. Jak já ti vody dám, dyž já žádné nemám? Kohútek zazpíval, Janíček umíral. Kačenka švadlenka hlasem zaplakala. Nebylo by mně žel, dybys mně byl umřel v tom těžkém vězení, v tej tureckej zemi. Ale’s ty mně umřel u maměnky mojí. V tej pustej stodole, na tej shnilej slámě. Súseda slyšela, hned k matce běžala. Súsedo, súsedo, co si ty za matka.5) Syn tvůj ti umírá v tej starej stodole, na tej shnilej slámě. Děti, moje děti, proč ste sa neznali? Šak sme sa dost znali, mamičkú vás zvali, noclehu žádali, sýra, chleba ptali.

Sušil 0237 | Kdo to chodí po krchově (16%)
[: Kdo to chodí po krchově, :] po krchove po mém hrobě? Šlape travičku zelenou, sráží rosičku studenou? Chodí tady náš pan šafář, z tohoto dvora hospodář. 1) Zkažte vy tam mojí paní, ať mně pošle čechel nový. 2) Že já v tom ležet nebudu, že raděj ven z hrobu půjdu. 3) Mám čechel v neděli šitý a do mše svaté válený. Přišel šafář, přišel domů, sedlu za stůl, sklonil hlavu. Co pak ste tak neveselý, snad vás vaše hlava bolí? Mě má hlava nic nebolí, mé srdce je zarmoucený. Zkazuje ti pán tvůj první, bys mu dala čechel nový. Že on v tom ležet nebude, že raděj ven z hrobu půjde. Že je ve čtvrtek přadený, v pátek velký ovářený. V sobotu po slunci praný, v neděli do mše válený. Dvanáct truhel otevřela, žádné košile neměla. Když třináctou otevřela, tam ta košile ležela, na krchov s ní pospíchala. Kdo to chodí po krchově, po krchově po mém hrobě? A já su to, tvoje paní, nesu tobě čechel nový. Otvírejte se, hrobové, moje paní sem ke mně jde. Hrob Boží se hned otevřel a tam ten pán její ležel. Ona k němu přistoupila, hrdla se ho zachytila. Nechytej se krku mého, dyť vidíš jen mrtvé tělo. Třeba tělo mrtvé bylo, když mně bylo někdy milo. Stup, paní, stup ty doleji, vyvrž klíče na hrob nový, to sirotkům na znamení. Přiletěli dvá holoubci, sedli sobě na zvonici. A tak překrásně houkali, jako by hrany zvonily. Jak sirotci uslyšeli, hned na krchov pospíšili. Ach, matičko roztomilá, komu ste nás poručila? Poroučím vás Pánu Bohu, Matce Boží pod ochranu. 4)

Bartoš 1901 / 0939 | Už ten starý téj mładéj neverí (2%)
Už ten starý téj mładéj neverí, [: zamyká jéj dvere od komory. :] Pusc ma, starý, pusc ma ven z komory, [: veľice ma má hłavenka boľí. :] Otvor si ty z hory okjénečko, [: ovłažíš si své čiervené ľíčko. :] Jaké je to, starý, otváraný, [: ked od nykeľ žaden veter neny. :] Jak za dvere pres prah prekročiła, [: devat płotou na ráz preskočiła. :] Ten desátý boł cełý tŕnený, [: tam si našła svoje potešený. :] Saľľi si tam na pekný trávnýček, [: daľi si tam na tysíc hubyček. :] Tak sa ony społu myłovaľi [: až kohúty na ráno zpyévaľi. :] Idzi, myłá, ke svému starému, [: a já pôjdem ke konu vranému. :] Dze si my ty, mładá žena, boła, [: šak si sa my hrube uzimyła? :] Boła som já, môj starý, v kosteľe [: moľľiła som sa já tam za tebe. :]

Bartoš 1901 / 0753 | Už sa ten môj myłý preč (2%)
Už sa ten môj myłý preč odbýrá, [: pod naším okénkom smutne vołá. :] Vyndy ven, vyndy ven, potešení [: na to prežałostné odbýráný. :] Vyšła ven, vyšła ven, zapłakała, [: na to přežałostne ruku dała. :] Dze máš ty, môj myłý kamaráda? [: Pojmy ma za ruku pôjdem ráda. :] Nechodz-ta, šohajku, nechodz-ta sám, [: veľiké neščestý pro tebe znám. :] Ked pôjdeš ces hory, oberú ta, [: ked sa budeš bránit, zabijú ta. :]

Sušil 0794 | Keď ja pojděm přes ty hory (2%)
Keď ja pojděm přes ty hory, jako volať mám? Ztratila som jasný kameň, kde ho hledať mám? Ztratila som jasný kamen od východ slunca. Kerý svítí ve dně v noci do mého srdca. Jednemu som ruku dala, a druhý má žial, a třetímu som pravila, že nepojděm zaň. Štvrtý stojí u maštale, rukama lomí: Za čo som já, můj Božíčku, muzigu vodil!

Galko 1/188 | Akože ja pôjdem cez tie biele hory (2%)
Akože já pôjdem cez tie biele hory; [: každá má mamičku, :] moja v čiernej zemi. Moja v čiernej zemi nohami do dverí; [: na jej hrobe rastie :] rozmarín zelený. A já ten rozmarín nikdy neotrhnem, [: moju dobrú mater :] nikdy nezabudnem. Jaj, mamička moja, budem sa vydávať; [: príd’teže mi, príďte :] vienočok oddávať. Vienočok oddávať a stoly priprávať; [: jaj, mamička moja, :] budem sa vydávať. Jaj, mamička moja, staňteže mi hore; [: urobte poriadok :] v tom sirotskom dvore. Jaj, djeučička moja, já ti už nestanem, [: už já teba nikdy :] vyprávať nebudem.

Galko 3/050a | Kukala kukučka okolo chotára (2%)
Kukala kukučka okolo chotára, keby mi dal pán boh frajera bojtára! Frajera bojtára a juhása muža, abych rozkvitala, jak v zahrade ruža. Ruža som ja, ruža, zakál nemám muža; ked budem mat muža, spadne ze mna ruža. Kvietek som ja, kvietek, dokál nemám dzietek; ked budem mat dzietky, spadnú ze mna kvietky.