Bartoš 1901 / 0776 | Tobě dobře tobě dobře a mně

13 words

Bartoš 1901 / 0776 | Tobě dobře tobě dobře a mně (100%)
Tobě dobře, tobě dobře, a mně zľe; tobě ľíčka červeňajú, a mně ne.

Sušil 1093 | Zdálo se mně zdálo (96%)
Zdálo se mně, zdálo, že sa od hor mrači, a to sa černajú šohajovi oči. Zdálo se mně, zdálo, že se od hor blyská, a červenajú sa šohajovi lička.1)

Sušil 0615a | Když sem já šel přes ty (96%)
Když sem já šel přes ty hory, všecí ptáčkové zpívali. Žádný nepláče, každý zpívá; cos tak, má milá, žalostivá? Což nemám byt žalostivá, má poctivosť se kolíbá, má poctivosť v kolibecce, tobě, synečku, svítí slunce. Tobě, synku, tobě jináč, za klobúčkem rozmarýn máš; tobě se líčka červenajú, moje očička plakať majú.

Bartoš 1901 / 0145 | Dyž sem išéł přes ty hory (96%)
Dyž sem išéł přes ty hory, všeci vtáčkové zpívali; žádný nepłače, každý zpívá; proč si, má miłá, žałostivá? Proč bych žałostná nebyła? dyž sem poctivosť ztratiła; . už má poctivosť v poľi bývá, tobě, šohajku, vtáček zpívá. Tobě, šohaj, tobě ináč, za kłobúčkem rozmarýn máš; tobě sa ľíčka červeňajú, moje očenka płakat majú.

Sušil 0338 | Šlo diťa chodničkem (6%)
[: Šlo diťa chodničkem, :] šprtalo špendličkem. Chodil Pan Bůh po vsi, nadešel to diťa. Co tu, diťa, dělaš? Svoji mamy hledam. Di, diťa, na krchov, tam tva mama leži, druhy hrob od dveři. Ulom haluzečku, pobuř 1) na hrobečku. Kdo tu buři na mne, 2) hlinu na mne sype? Ja, matičko, buřim, hlinu na vas sypu. Pusťtě mne tam k sobě, pusťte v tejto době. Di, diťa, do domu, maš tam mladu mamu. CoŽ je po mladosti, dy něni milosti. Dy mi chleba dava, popelem ho vala. A tak mi ho hodi, jako zlemu psovi. Dy svojim chleba da, za stůl jich posaza: maslem jim pomaza. Dy mi hlavu češe, to mi z ni krev teče. Dy ona mne myje, po ličku mne bije. Ach, matičko mila, vemtě vy mne k sobě, vemtě v tejto době. Me diťa rozmile, co bys tu dělalo, co bys tu jidalo? Rosičku zbiralo, vam nožičky mylo. Di, diťa, do domu, poviz tatičkovi, že si bylo se mnu. TatiČek něvěři, kyjem tež udeři. Di, diťa, do domu, třeti deň tě vezmu. Ach, tato, tatičku, předajtě kozičku, delajtě truhličku. Ach, tato, tatičku, předajtě kravičku, šijte kosulečku. Košulku došiva, diťa už umira.

Erben 7/020 | Byl jest jeden zeman (6%)
Byl jest jeden zeman, měl překrásnou dceru, ach Bože! Přebože! jménem Kateřinu. Zvěděl o ní, zvěděl ten Turecký kníže, ach Bože! Přebože! psaníčko ji píše. Psaníčko jí napsal, prstýnek dal k tomu, aby bylo dáno do jejího domu. Jak psaní dostala, dala pantátovi, aby se podíval co v něm psáno stoji. Pantáta čte psaní, smutně sobě vzdychá, ach Bože! Přebože! smutně sobě vzdychá. „Můj zlatý pantáto! co vy tak vzdycháte? co vy v tom psaníčku zlého nalézáte?“ „O má dcero drahá! kterak nemám vzdychal, když tě mám Turkovi za ženu odevzdat?“ „Můj zlatý pantáto! toho nedělejte, tomu Turkovi mne v ruce nedávejte!“ Turek jede do vrat. „Jděte mu otvírat: já jdu do komůrky, tam budu umírat.“ „Dobrej den, matičko! kde je vaše dcera?“ „Tam v komůrce leží, ach, umřela včera!“ Nechtěl Turek věřit, do komůrky zašel, ach Bože! Přebože! umrlou ji našel. Vyndal z kapsy šátek, utíral si líčko: „Proč’s mě opustila, má drahá perličko?“ Dal jí rubáš šíti z růžové dykyty: „Proč jsi mi uvadlo, mé převzácné kvítí?“ Vyndal drahé perle, dal jí kolem krku; vyndal zlatý prsten, dal na její ruku. Dal jí truhlu líti ze stříbra čistého, a na truhlu víko ze zlata ryzého. Stříbrnou motykou dal jí hrob kopati, a zlatou lopatou zem vyhazovati. Dal ji hrana zvonit po celé krajině, aby bylo slyšet do Turecké země. Turek z domu jede, dcera z komůrky jde: „Provázej tě pán Bůh do Turecké země!“ Turek jede v poli, kloboučkem zatočil, Ach Bože! Přebože! hořem se rozskočil.

Sušil 0330 | Stojí hruška v dole (6%)
Stojí hruška v dole, vrch sa jí zelená; pod ňú sa Janiček s Aničkú v karty hrá. Tak sa oni hráli, až sa miuovali, od velikej uásky obá dvá zaspali. Zaspaua Anička na bíuém fertušku, zaspau i Janiček na červeném líčku. Zazpívau suavíček v zeleném hájičku, probudiu Janička, Janiček Aničku. Vstaň, Aničko, hore, staň, srdečko moje, staň, Aničko, čas máš, kravičky dojit máš. Létali, létali dva sokoli malí, až sa nalétali, zas dom doletěli. Má mamičko miuá, máte-li nás rádi, ustelte nám lože v tej novej komoře. *) Keď jim lože stuaua, zle jim vinšovaua, aby ta nevěsta rána nedočkaua. Skoro ráno staua, snídaní chystaua, pro synečka medu, pro nevěstu jedu. Uděuau sám Pán Bůh mezi tým proměnu, napiu sa syn jedu a nevěsta medu. Ponajprv sa napiu, hned huavičku skuoniu, po druhé sa napiu, poručenství suožiu. Tobě, miuá, tobě to stavení nové, co v něm leží, stojí, šecko bude tvoje. Tobě, matko, tobě ten Dunaj široký, ten Dunaj široký, na krk kameň mlýnský, abys nerušiua jak živ stav manželský.

Bartoš 1901 / 0421 | Vyľeteł słávyček nad Javornýček (6%)
Vyľeteł słávyček nad Javornýček, prišieł my pod okno švárný Janýček; ach prišieł, prišieł, aľe neskoro, on sa chceł zhovárat, mne sa nesceło. Co sa ty, má myłá, čo na mna hneváš? Any my, duša má, dobrú noc nedáš, any dobrú noc, any słovečko, čo sa na mna hneváš, má hołubyčko? Šabľenku my daľi pre potešený, vojáček mosím byt, to jináč neny, vłásky my strihnú, ľíčka my bľennú, ach Bože, pre Bože, už je zľe se mnú.

Sušil 0417 | Ach maměnko maměnko (6%)
Ach, maměnko, maměnko, zlá novina letí, vdovec si mě namlúvá, má patero dětí. Ach, vdovče ty můj milý, pověz ty mně pravdu, kolko ty těch dětí máš, ať mě neoklamáš. Pod pecem je patero, za pecem je štvero, néní jich, má milá, jenom devatero. Než bych sobě vdovca plesnivého vzala, radši bych já, radši do vody skočila. Radši bych já, radši dvanást kráv dojila, než vdovcovým dětom snídaní strojila. Dvanást kráv podojím, se synkem postojím, tem vdovcovým dětom nikdá neuhovím. Ty vdovcovy fúsa radovaly by se, moje černé oči naplakaly by se. Ta vdovcova brada jako drobná sečka, ona by popchala moje bílé líčka.

Erben 2/282 | Vesele vesele! (6%)
Vesele, vesele! třeba zle se děje: srdce div nepukne a líčko se směje. Srdce moje, srdce! těžké jako skála: do smíchu se nutím, radši bych plakala!

Bartoš 1901 / 0583 | Ej jeden hájek (5%)
Ej jeden hájek, [: dva hájíčky zeľené, :] ej do vás bude dneskaj večér milovat moje ľíčka červené. Ej škoda teba, škoda teba, škoda mňa, škoda teba na stokrát, ej nechcełas ně včéra večér otevrít, nechałas ňa venku stát. Ej škoda teba, škoda teba, škoda mňa, škoda toho choděňá.