Bartoš 1901 / 0938 | Ženu mám ženu mám

16 words

Bartoš 1901 / 0938 | Ženu mám ženu mám (100%)
Ženu mám, ženu mám, aľe s ňú nebývám, bývajú s ňú druzí, aľe ňa to mrzí.

Bartoš 1901 / 0922b | Co děłá co děłá ženka moja (49%)
Co děłá, co děłá ženka moja, a dyž já nebývám nikdy doma? Chodí po doľince sbíře po zeľince, co by ju hłavěnka neboľeła.

Galko 1/462 | Hopsa, Zuzka, srdce moje (33%)
Hopsa, Zuzka, srdce moje, keď ja zomrem, všetko tvoje: nohavice, župica, i barania čapica. (Balta, obušek, osekan, tulec, tešinka i čakan, i tá stajňa drevená a v nej krava červená. Ty maj bydlo na salaši, kde bývajú i valasi, bryndza, syr a žinčica, toho najedz, napi sa. Ovce cez deň tri razy doj, sama pri dojelnici stoj, žeň na lúku hneď zrána, bude hustá smotana. Z lúky zažeň do bučiny, kde je mnoho ostružiny, potom tam u studničky napoj kozy, ovečky. Pre zlodejov a pre vlkov nechávam ti k ovciam päť psov: Tisu, Belku, Zahraja, Bodroka a Lapaja. Tieto dudy s trima hučky nech si vezme syn do rúčky, a na nich si pohráva, keď sa času dostáva. Krpce moje daj žobrákom, kapsu pohrebným spevákom; kňazovi daj jahničku za mú hriešnu dušičku.)

Galko 1/298 | Vlha, vlha, pekný vták (33%)
[: Vlha, vlha, pekný vták, :] nerob hniezdá pri cestách. [: Lež si jích rob pri horách, :] (Lež rob si jích) pri zbojníckych komorách. [: Kde zbojníci bývajú, :] dobrých ludí zbíjajú. [: Ide forman dolinú, :] a zbojníci brezinú. [: Postoj, forman, nehýbaj, :] štyri kone vypráhaj. [: Nevypráhaj predného, :] (prvého) to je švagra mojeho. [: Lež vypráhni zadného, :] (Nevypráhaj) to sú moje samého.

Sušil 1379 | Zvůlečko zvůlo má (13%)
Zvůlečko, zvůlo má, dobře je, kdo ťa má! Ale já ťa nemám, po polu ťa hledám. Na dubě nerosteš, v poli ťa nesejú; zvůlečko, zvůlo má, kde ťa druzí berú?1) Druzí tebia berú u svojej mateři, ale já jí nemám, už mi v zemi leží.

Sušil 0273 | Okolo Strážnice (13%)
Okolo Strážnice voděnka sa točí, stojí nad ňú milá, že tam do ní skočí. Jak do ní skočila, ručenky pozvihla, by jí pomáhaly, by sa nezalila. Její bratříčkové celú noc nespali, co pořád Marušku po vodě volali. A když ju vytáhli, žalostně plakali, od velkej žalosti nésti ju nemohli. Má sestřičko milá, na kohos volala, dyž ti ta vodička usta zalévala? Byla bych volala na svého bratříčka, dyž mia zalévala dunajská vodička. Byla bych volala na svoju mamičku, ale jsem nemohla pro prudkú vodičku. Ty skalické zvony vesele zvonijú, skalické děvčátka všecky sa čudujú. Jedni povídajú: Pútničkové idú, druzí povídajú: Pochovávat budú. Pochovávat budú Marušku z vodičky; skalické děvčátka, chystajte voničky.

Sušil 0052 | Na nedělu raničko (12%)
[: Na nedělu raničko :] [: vychodilo slunečko. :] Na tú horu vysokú, na tú lúku širokú. Na ty lúce nic není, edem kostel kamenný. V tom kostele zvonili, by se ludé schodili. Šla matička s cerami, dvě byly pod věncami. A tá třetí nebyla, z krchova se vrátila. Do zahrady vkročila, tři růžečky utrhla, tři pérenka uvila! Jedno pérko dovíjá, kněz mšu svatú začíná. Druhé pérko dovíjá, kněz hostiu pozdvíhá. Třetí pérko dovíjá, ďábel se k ní dobývá. Pomož Pán Bůh, děvečko, komu viješ pérečko? Daj to Pán Bůh, mládenec, není péro, lež věnec. Dyby přišel mládenec, dala bych mu ten věnec. Dyby přišla osoba, dala bych já jí oba. Daj, děvečko, daj věnec, šak jsu hodný mládenec. Daj, děvečko, daj oba, šak jsu hodná osoba. Daj, děvečko, všecky tři, šak jsem herský jako ty. A já vínka nesmím dat, mohla by mně máti lát.1) Matky se ty nic nebůj, víneček mi přece daruj. Stup, děvečko, na kamen a z kameňa na střemeň. Ze střemeňa na koňa, pojedeme do rája. Tam’s jak živa nebyla, ani tvoja rodina. Vzal Kačenku na rohy a letěl s ňú přes hory. Jak za humny vyjeli, nikde cesty neměli, po samém trní jeli. Po trní a po boří, po ďábelském šáchoří.2) Zdvihni, milá, sukničku, ať se netkneš trávníčku. Zdvihni, milá, kazajku, ať se netkneš turánku. Když přijeli před peklo, zaklepal on na okno. Otevřte, tovaryši, vezu tělo i duši. Chystejte nám stolicu, dajte vína sklenicu, ať se panna napije a s nami tu spočine. Jedni s koňa snímali, druzí vínko chystali.8) Sedni, Kačo, na stolek, vypij vínka s pohárek. Co’s tělo co’s dělalo, že’s do pekla muselo? A to tělo hřešilo, věnečky ve mšu vilo. Ponejprv se napila, hned jí krása změnila, po druhé se napila, modrý plamen pustila. Po třetí se napila, plamenem se chytila.4) Vystavte mě za dveře, nech mě větr prověje. Dy ses chtěla provějat, měla’s na mšu chodívat.5) Proč, zvony, nezvoníte, a snad o mně nevíte? Zvony začaly zvonit: Nechtěla’s na mšu chodit. Dyby’s byla chodila, tož’s v pekle byt neměla. Dajte ju tam na lože, kde jsú břitvy a nože. A jeli tu formani, velmi biči praskali. O, formani, formani, esli ste vy z mej strany z Holomúca, z Opavy? Řekněte tam matce mé, dcerušky má ešče dvě, by je lepši trestala, než mě hřišnú chovala, do peklach se dostala. Do pekla horúcího, Nevyjdu nikdá z něho.6)

Sušil 1424 | Poďte chlapci poďte sem (12%)
Poďte, chlapci, poďte sem, budeme tu trhať len. Když se v létě trhají konopě poskonné, některé mezi nimi nalézají se kurvičky; jsou to s rozstřapenou hlavičkou, a pořídku jich bývá. Děva když takové dostane, posílá ji druži své a dává jí říci: Vzkázal ti tvůj milý dobrý deň, abys nejedla a nepila celý deň. Až mně jich takových devět odevzdáš a svého milého uhlídáš. Anebo jí vzkazuje takto: Posílám ti lásku po provázku a konopu po holi, aby se ti vedlo po voli.

Galko 1/091 | Povedz mi, dievčatko, čo sa mi to stalo (12%)
Povedz mi, dievčatko, čo sa mi to stalo, keď sa moje oko [: v tvoje zadívalo? :] Hlava sa mi točí, srdce mi bôľ úži, a predsa sa s ním cit [: dáky tajný drúži. :] Ústa len o láske chcú mi vyspevovať a len tvoju krásu [: vždycky zvelebovať. :] Oj, veď kto si krásu devy nezaľúbi, prv než počal život [: s hrobom sa zasnúbi. :]

Sušil 0352 | Ty milotské zvony (12%)
Ty milotské zvony pěkně vyzváňajú, lidé povidajú: Co to znamenajú? Jedni povidajú: Pútničkové idú, druzí povidajú: Pochovávat budú. Pochovávat budú jednej vdovy syna, co ho otrávila galanečka milá. Neščasná galanko, jak na pohřeb půjdeš? Nešťastná galanko, jak naříkat budeš?

Sušil 0811 | Proč k nám synečko nechodíš (12%)
Proč k nám, synečko, nechodíš, proč k nám, synečko, nendeš? Já sem zkázala jinýmo, nevím, co na to řekneš. Dež sem k vám, milá, chodíval, chodile take jiní; já sem vo tebe namlóval, druzí čekale v síni.