horó

Displaying 1 - 5 of 5
[: O ty Čierná Horo, čo tak smutne stojíš? :] Povedz mi ľen, povedz, dze je Kovačovic ? [: Ja čo ty ja poviem, ked já sama neviem, :] chodził k nám do škoły, tri roky jeden den. [: Ešče on nevedzeł, kedy noc, kedy den, :] aľe sa dovedzeł, až ked boł prichycen. [: Ked mu ony ručky, do žeľiez dávaľi, :] hore do Mostáru, na hrad odvádzaľi. [: Vojsko za ným ide a gvery ľáduje, :] aby jim neušieł, veľmi ho strehuje. [: Do Mostaru prišieł, hned tam na hrad išieł, :] svého kapitána též on tam už našieł. [: Vitaj Kovačovic, už zme tam obidva, :] . . . . . . . . . . . . . . . . . . [: O vy Rosbachové, nescínajte hłavy, :] nech sa odeberem, do téj Čiernéj Hory.*)
Za tó Černo Horó, formani tam jedó, v Boskovicich v panskym domě koně napájijó. Napojil konička a šel se máti ptat: budete-li, má matičko, vaši dcerku vdávat? Šak já jí nebráním ani zakazuju, jak udělá, tak bude mět, šak já s ní nebudu. Na lóce zelené sedí tam můj milé piše sobě na papiře, co rozdal své milé: Střevičky kuženy a pančušky bily, zapiňatka z diamantu, prstýnek stříbrný. Honzičku můj milé, to mně nepovidé šak já sem tě take dala šáteček červené.
[: V neděľu ráno, :] drobné dýšč padá, proč pak moja miłá, proč moja jediná do mňa negadá.* Vyšła děvčina, vyšła jediná, jako z růže květ, ej, stáła, stáła, pro mě zapłakała, změnił se jí svět. Čeho ty płačeš, čeho žełuješ, děvčino moja? Proč pak nemám płakať, proč nemám naříkať něbudem tvoja. Budeš, ty miłá, budeš jediná, budeš, dá-ľi Bůh; ľidé mi tě raďó i rodiče dajó, nech nás sódí Bůh. Ty pudeš horó, ty pudeš horó, a já doľino; ty zakvitneš růžó, ty zakvitneš růžó, a já maľino. Ty pudeš horó, ty pudeš horó, a já hostincem; ty zůstaneš pannó, ty zůstaneš pannó, a já młádencem. Ty budeš pannó, ty budeš pannó, v tom veľkým dvoře; a já budu knězem, a já budu knězem, v novým kłášteře. Až my pomřeme, až my pomřeme, zkážem sám sobě, zlatéma ľiterama, zlatéma ľiterama, vyryť na hrobě. A hdo tam pude, a hdo tam pojede, přečte sám sobě, co pak za kochaně, co za miłovaně, ľeží v tem hrobě.
Horo, horo, vysoká jsi! má panenko, vzdálená jsi, vzdálená jsi za horama – vadne láska mezi náma. Vadne, vadne, až uvadne! není v světě pro mne žádné, není žádné potěšení pro mne více k nalezení!
Horo, horo bramborová! má panenka není doma, není doma, je na poli: vykopává tam brambory.

Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!

Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,

Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.

Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.

V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).

Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.

Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!

Jan Koláček, autor projektu

Jak citovat

"horó", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 15 Dub 2024), URL: http://folksong.eu/cs/word/1107