Smutný 27/4/006 | Ej horou horou pojď Janík

8 words

Smutný 27/4/006 | Ej horou horou pojď Janík (100%)
Ej horou, horou, pojď Janík domov, jaky som

Galko 3/046 | Tá hora, hora, zelená hora (93%)
Tá hora, hora, zelená hora, čo ma, bože môj, z tej hory volá? (Volá ma, volá mamenka moja: Poj domov, cérka, sama som doma. Ja sama, sama, sama s materú, kebys’ bol prišiel, bola bych s tebú.)

Galko 3/013 | Dobrú noc tamtej materi (91%)
Dobru noc tamtej materi, [: kerá chová synov, céry. :] Poďme domov z toho domu, [: de sme mali dobru vôľu. :] Dobrú noc tamtej materi, [: kerá chová synov, céry. :]

Bartoš 1901 / 0525a | Łastovenka čiká (91%)
Łastovenka čiká, łastovenka čiká, hovorí, že se svítá. běž, šohajko domov, běž, šohajko domov, ľebo budem bitá.

Galko 3/012 | Keď my domov prídeme (91%)
Keď my domov prídeme, čo večerať budeme? (Pečeného kohútka, to je naša pochútka. Pečeného káčera, to je naša večera.)

Galko 3/099 | Ach, mužu, mužu, poď len domov (91%)
Ach, mužu, mužu, poď len domov, deti plačú od hladu. Keď ti plačú, nech ti plačú, daj im vody od smädu. Ach, mužu, mužu, poď len domov, deti plačú na peci. Keď ti plačú, nech ti plačú, šak tak svedčí na deci. Ach, mužu, mužu, poď len domov, richtár pýta porciu. Keď ti pýta, nech ti pýta, ja mám krčme gráciu. Ach, prenešťasná každá žena, čo má muža korhelom: Bolo sa ti nevydávat’, mohlas’ chodiť’ s olejom.

Galko 3/041 | Kej ja pôjdem na tú vojnu smutný (91%)
Kej ja pojdem na tú vojnu smutný, na tú vojnu, [: komu ja zanehám svoju milú? :] (Zanehám ja svoju milú môjmu kamarátu, [: kým sa ja navrátim z vojny domov. :] Ja sa z vojny nenavrátim domov, nenavrátim, [: nezaplače za mnou otec, mati. :])

Sušil 0288 | Pod javorem pod zeleným (8%)
[: Pod javorem pod zeleným :] oře dívča volem černým. Jak pod javor dovoraua, 1) máti na ňu zavouaua. Pojeď, dcerko, pojeď domů, daua sem ťa nevím komu. Daua sem ťa Janíčkovi, dvanástemu 2) zbojníčkovi. »Janíčku, tys čirý zbojník, víš ty k horám každý chodník. Každý chodník, každú cestu, kerá ke kerému městu. Nejsem, milá, taký zbojník, nemám peněz, enom trojnik.« V noci vyšeu, v noci došeu, nikdá jí nic nedoneseu. 3) Doneseu jí ručník nový, ručník nový nebílený. 4) Kázau jí ho z mydua práti, nedau jí ho rozvíjati. Miuá praua, protřípaua, vypadua jí ruka bíuá. 5) Počkaj, Janko, povím na ťa, to je ruka z mého brata. 6) Jaká bys ty žena byua, dybys muža prozradiua! Jaká bych já sestra byua, dybych brata zatajiua? Miuá zradí, šerha vsadí, kat oběsí, lebo mosí.

Sušil 1547 | Ztratila se kravařenka v lese (8%)
[: Ztratila se kravařenka v lese, :] [: a hdo ji tam :] večeřu přiněse? Něse ji ju prošvarny Janiček, pozobchodil kaj jaky chodniček. Už sem zešel všecky hory a les, ešče sem tam kravarky něnalez. Nalez sem ju v lese u studenky, ona prala tenke košulenky. Komu ty to, ma děvečko, pereš? A to tobě, můj synečku, že mne sobě vezmeš.1) Budu ti ja dobře hospodařiť, od půlnoci až do rana snidaničko vařiť. Dyby si mi tak dluho vařila, často by si po huběnce brala. Ně tak, ně tak, můj mily synečku, něnašels mne v lese při chodničku. Našel si mne u maměnky v domku,2) v tym zelenym, v tym zelenym vinku.3)

Černík 1908 / 311 | Staň Kačenko (8%)
Staň, Kačenko, hore, už sú bielé zore, zory zazorené, krávy nědojené. Staň, Ondrejko, hore, už sú bielé zore, už sú tvoje volky v rychtárovém dvore. Stroj, sa, Kačenko, na sobáš, otca, macer němáš, keď od sobáša prídzeš, otca, macer najdzeš. Stroj sa, Ondrejko, na sobáš, otca, macer němáš, keď od sobáša prídzeš, otca, macer najdzeš. Idzeme, idzeme, šetci sme v zelene, budzeme sa rovnac k širéj bukovine. Idzeme chodníkom aj s mladým ženichom, idzeme my cestú aj s mladú něvestú. Ty hrozenské zvony pekným hlasom zvoňja, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zroňja. Ty hrozenské zvony pekným hlasom zvoňja, už tebe, Ondrejko, tvú slobodu zroňja. Ten hrozenský páter peknú kázeň káže, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zvjáže. Ten hrozenský páter peknú kázeň káže, už tebe, Ondrejko, tvú slobodu zvjáže. Svatý Mikulášu, žehnaj cestu našu, žehnaj cestu našu, idzeme k sobášu. Už sme sobášili, dve ruce složili, dve ruce složili, prscen premenili. Ty hrozonské zvony hlasno odzvonily, už tebe, Kačenko, slobodu zronily. Ty hrozonské zvony hlasno odzvonily, už tebe Ondřejko, slobodu zronily. Ten hrozenský páter peknú kázeň kázal, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zvjázal. Ten hrozenský páter peknú kázeň kázal, už tebe, Ondrejko. tvú slobodu zvjázal. Družba milý, družba, jaká tvoja služba? Taká tvoja služba, jak na vozi hužva. Široká, široká, poščaj mi nožíka. něch si já vykrojím z jabuka červíka, Pozri sa, Kačenko, na hrozenskú vežu, široko, dalako tvój veneček vezú. Vezú ci ho, vezú, štyrma páry koní už tvého venečka žjaden nědohoní, Prikrývajce stoly, idú hosci s hory, stoly javorové, ručníčky kmentové. Rádi-li vy, mamko, tu nevěstu máce? Ráda ju, ráda mám, len mi ju dovedzte. Rádi-li nás, mamko, rádi-li nás máce? Jak nás rádi máce, dvére otvárajce.

Bartoš 1901 / 0014 | Ked som išiel cez ty hory (7%)
Ked som išiel cez ty hory a tým hájkom borovým, postreteł som švarné dziéuča, pod viénkom zeľeným. Dał som sa s ným zhováraty, až do rána byéłého, a ked boło byéłé ráno, išieł som od neho. Ešče som sa zpátky vrácił, už ho doma neboło, zakľopał som na okyénko, otvorit my nesceło. Dze si, myłá, dze si boła, ked ta doma neboło, prišiel som sa já odebrat, ščastyé ty vynšovat. Jaké ščastyé my vynšuješ, šak si ty cełý život môj, ked zanecháš svoju myłú, zanechá tebe Bôh. Ty fałešná fałešnyco, aj fałešné joči máš, ščera si sa zhovárała a neskaj ma nepoznáš. Už to jináč byt nemôže, rozłúčit sa mosíme, na tú našu vernú lásku zabývat mosíme. Ked sa jony rozłúčiľi, ručenku mu podała, a od veľikéj žiałosty palla a umreła. A ked boło mŕtvé ceło, na marách połožené, tak ju ony zprovádzaľi, až do matky zeme. A ked boło o pôl noci, k téj dvanástéj hodyne, prišła myłá ku myłému, stáła mu u postele. Neľakaj sa, ty môj myłý, vydýš svoju rodynu, prišła som ta já naščívyt, aj tvoju mladú ženu. Neľen tvoju mładú ženu, a i tebe samého, nebudeš mat v svete pokoj, až do dna súdného.