Kolberg 06.2 / K0853

4 words

Sušil 2086 | Kuchařka sa bojí (100%)
Kuchařka sa bojí, škopíček ju honí, putenky ju pomúvajú, že nenosí vody. Vařeje, užice berú svoje rance, poďme, sestry roztomilé, nechť si míchá čím chce. Pec chlebová praví: Daj vám Pán Bůh zdraví; a vy, kamna nemazané, nebudu vám tady. Ohnisko sa pukuo, tak to hrozně buchuo, pýření ven vyskočiuo, všecko sa potlukuo. Ta křenová chasa na poli sa pasua, redekva, jak tam doběhua, zabiua jí prasa. Doběhua tam kvačka, hned sa strhua rvačka, co ste mně prasa zabili, mojeho kmocháčka? Doběhu tam špenát, počau jim hubovat: cože ste vy za junáci, já vás chcu sprubovat. Ta gulatá řepa, ta křičí ze sklepa, že jak na ně ven vyběhne, že jim hned vyklepá. Mrkua na hanýza, ešče ho pobízá: Chytni mrkvu a zatáhni nekde do vývoza.1) Ta panská lebeda, ta křičí: přeběda, co bych radši mohua utéct od teho oběda. Oharek a dyňa sú velká rodina, tykva do sklepa běžaua, donesua jim vína. Jak víno vypili, s tykvú sa pobili, a ono poharečesko na huavu si dali. Tykva byua chytrá, dyňu přeškobrtua a na břuch jí naskočiua, až sa dyňa pukua. Píseň sa zavírá, už je všemu konec, kočka s masem utěkaua, ostau prázný hrnec.

Černík 1908 / 145 | Ogarek (100%)
Ogarek a dyňa, veliká rodzina, dali oni sebe naljac dve holbičky vína. Keď ho naljac dali, tak si slubovali, jako by ho oni hriešní sami dva vypili. A ta stará repa, ta sa k nim pridala, jako by jim ona, hriešná, vypic ho pomohla. A ten starý mrkús po svetlici chodzí, staréj repe tak hovorí, že ju ven vyhodzí. A ta stará mrkva také naň'ho mrkla: také bycj já, také ráda, s cerelem do hrnka.

Sušil 2361 | Ta zvezda ta je izišla (67%)
Ta zvezda, ta je [: izišla :] [: z one strane črne gore.:] Ona nam sviti široko, široko ino visoko, v zvezdi stoji dite mlado, v rukah drži ta zlati križ. Na križu je napisano, da je to ditě pravi Bog.

Bartoš 1901 / 0124c | Štyry koně ve dvoře (67%)
Štyry koně ve dvoře, žádné něma neoře. Oře něma syneček, červené jak hřebíček. Zahnáł koně do poľe, zaorávať kókoľe. Jak tu kókoľ zaoráł, na svó miłó zavołáł. Poď, má miłá, poď ke mě, já ti povím, co je mě. Ja, boľí mě hłavěnka, pobiła mě maměnka. Pobiła mě pro tebe, nedajó mi chtěť tebe. Dyž mi tě chtěť nedajó, možeš chodíť za inó. Já za inó nepudu, radši se dám na vojnu. Na vojnu se nedávé, truc rodičom neděłé. Na vojnu se přece dám, truc rodičom uděłám. Dyž mu vłasy střihaľi, otec, matka płakaľi. Dyž mu šaty dávaľi, bratr, sestra plakaľi. Dyž mu koně sedłaľi, kamarádi płakaľi.

Bartoš 1901 / 0539 | Mý srdečko hořem hoří (67%)
Mý srdečko hořem hoří, neví ono, po čem tóží, tóží ono po synečku, po tom łahodným słovečku. Jak on mi jich pěkný dávał, dyž on s inó sedávávał, říkávał mi: Má děvečko, dé mi od sebe słovečko. Jak já ti mám słovo dati, dyž já nesmím tebe chtěti, ani otec ani máti nedajó mi tebe chtěti.

Sušil 2191 | Hom hom Bartoňo (0%)
Hom, hom, Bartoňo, kde pojedeš na koňo? Pojedo já do Němec své panence pro věnec. Kop mně také jeden, dám ti chleba s medem a tvarůžka s chlebem. Hop, škrk, černó pantlo pod krk a červenó pod rokáve, co sem dostal od Rozále.

Sušil 0925 | To naše staveni (0%)
To naše staveni z drobného kameni, jedě synek vedle, něda pozdraveni. Něda pozdraveni našemu domečku: Pan Buh tě tam zprovoď, švarny šohajičku. Pan Buh ti dej ščesti z dobreho chovani, a ja sem děvečka z bidneho chovani.1) A třeba sem, třeba chudobne mateře, něbudu otvirať ledakomu dveře.2) Budu-li otvírať, budu se ho pytať, budě-li za co stať, budu mu otvirať. Esli něodpovi, to ho nohu kopnu, ež un tam odleti ode dveři k oknu.3) Ty si sobě myslel, že ty si jurista, ja by tě něchtěla, choť bys měl štyry sta. Ty si sobě myslel, že ja o tě zkažu, a ja ten chodniček kamenim zahažu. Kamenim zahažu a trnim zanosim, takove galany pod špalečkem nosim.4)

Sušil 0926 | Pověz mi děvucho (0%)
Pověz mi, děvucho, ežli buděš moja, až moje koničky za vraty něstoja. Bo moje koničky penize koštuju, až mi podkověnek ze zlata něpsuju. Moje podkověnky ze sameho zlata, a tys je, děvucho, přece ledajaka. Ně tak ledajaka, jak se mi nělibiš, davno k jinši chodim, a ty o tym něviš. Chodim ja k děvuše, co ma černe oči, něchodim ja ve dně, ale chodim v noci. »A ty sobě mysliš, že ku tobě zkažu, take gavalery pod koleno važu.«

Sušil 1030 | Ty bobrovsky kosteličku (0%)
Ty bobrovsky kosteličku, stojiš na pěknym travničku. Kvecě z něho růža bila, umřela mňe moja mila. Všecky panny jdu po parach, ta moja leži na marach. A dyž leži, co mam dělać? Musim ja smutny pochovać.

Sušil 1056 | Zamiloval som si (0%)
Zamiloval som si černooké dzěvče, ale mi ho nechcú dať. Ale mi ho dajú, len mia prevádzajú, netreba mi vzdorovať. Dával som im voly, čo orali v poli, ešče mi ho nechcú dať; ale mi ho dajú, len mia prevadzajú, netreba mi vzdorovať. Dával som im ovce, maly zlaté zvonce, ešče mi ho nechcú dať; ale mi ho dajú, len mia prevadzajú, netreba mi vzdorovať. Dával som im koně, čo byli na vojně, ešče mi ho nechcú dať; ale mi ho dajú, len mia prevadzajú, netreba mi vzdorovať. Dával som im šaty, strjebro aj dukáty, ešče mi ho nechcú dať; ale mi ho dajú, len mia prevadzajú, netreba mi vzdorovať. A včil sa tak stalo, djevča sa prespalo, a už mi ho dávajú; ale im ho něchcem, obrátím sa, kdě chcem, nech si ho len chovajú.

Sušil 1060 | Za našima humny (0%)
Za našima humny, za našum stodolum kvitně kvitkem rež; ach, poviz mi, prošvarna dzěvucho, jestli mě ty chceš? Ja bych cě baj chcěla, prošvarny šuhajku, ale že šidziš; bo dy ty idzěš kole našich oken, za mne se stydziš. A což bych ja se, prošvarna dzěvucho, za cěbe stydzěl? A dy ja sem už u tvojej macičky kelko razy byl.