Kolberg 06.2 / K0840

4 words

Sušil 2361 | Ta zvezda ta je izišla (100%)
Ta zvezda, ta je [: izišla :] [: z one strane črne gore.:] Ona nam sviti široko, široko ino visoko, v zvezdi stoji dite mlado, v rukah drži ta zlati križ. Na križu je napisano, da je to ditě pravi Bog.

Bartoš 1901 / 0124c | Štyry koně ve dvoře (100%)
Štyry koně ve dvoře, žádné něma neoře. Oře něma syneček, červené jak hřebíček. Zahnáł koně do poľe, zaorávať kókoľe. Jak tu kókoľ zaoráł, na svó miłó zavołáł. Poď, má miłá, poď ke mě, já ti povím, co je mě. Ja, boľí mě hłavěnka, pobiła mě maměnka. Pobiła mě pro tebe, nedajó mi chtěť tebe. Dyž mi tě chtěť nedajó, možeš chodíť za inó. Já za inó nepudu, radši se dám na vojnu. Na vojnu se nedávé, truc rodičom neděłé. Na vojnu se přece dám, truc rodičom uděłám. Dyž mu vłasy střihaľi, otec, matka płakaľi. Dyž mu šaty dávaľi, bratr, sestra plakaľi. Dyž mu koně sedłaľi, kamarádi płakaľi.

Bartoš 1901 / 0539 | Mý srdečko hořem hoří (100%)
Mý srdečko hořem hoří, neví ono, po čem tóží, tóží ono po synečku, po tom łahodným słovečku. Jak on mi jich pěkný dávał, dyž on s inó sedávávał, říkávał mi: Má děvečko, dé mi od sebe słovečko. Jak já ti mám słovo dati, dyž já nesmím tebe chtěti, ani otec ani máti nedajó mi tebe chtěti.

Erben 2/442 | Ještě se tě jednou zeptám (0%)
Ještě se tě jednou zeptám, mám-li, holka, přijití k vám? „Přijď k nám, chlapče, jednou v roce, když je u nás o jarmarce. O jarmarce kup střevíce – po jarmarce nechoď vice!“

Erben 2/392 | Já tobě vinšuju (0%)
Já tobě vinšuju tolik zimic, jako je okolo Prahy vinic: by tě třásly a lámaly za to tvé falešné milování! Já tobě vinšuji ještě více: aby ti vylezly týlem plíce, týlem plíce, bokem srdce: abys nepodváděl panen více!

Erben 2/396 | Co jsem se nachodil (0%)
Co jsem se nachodil, našlapal bláta: přede jsem té nedostal, hubičko zlatá! bláta našlapal, tebe nedostal, co ještě jinšího pro tebe vystál!

Erben 2/398 | Když se to žítko žítko (0%)
Když se to žítko, žítko v poli vymetalo, tehda mě ještě, ještě děvče milovalo; milovalo, slibovalo: ale teď už mne, už mne, už mne zanechalo!

Erben 2/399 | Když se ten ovísek (0%)
Když se ten ovísek vyme– vyme– vymetával, ještě mne můj milej milo– mílo– milovával; milovával, slibovával, že on si mě vezme za rok, za dvě, za tři léta. Už se ten ovísek zabě– zabě– zabělává: už mne tu můj milej zane– zane– zanechává; zanechává, už mě nechce! a proto mě bolí, bolí, bolí moje srdce.

Erben 2/400 | V Jičíně troubili (0%)
V Jičíně troubili, až se všecko rozlíhalo, můj milej zaplakal, až mu srdce usedalo; troubili marš, loučili nás: „Však my se shledáme brzo, brzo, brzičko zas!“ Já jsem mu na cestu mnoho štěstí vinšovala, pěknejch pár obrázků ještě jsem mu darovala; pár obrázků k rozloučení: by lidi věděli, že byl moje potěšení.

Erben 2/417 | Až z Vítkova pudu (0%)
Až z Vítkova pudu, což já plakat budu, což já se za sebou naohlídám: to mé ohlížení nic mi plátno není, ještě si srdéčko těžší dělám. Až z Nepodřic pudu, já se neohlídnu, proto že tu nemám potěšení: potěšení kde jsi? za černými lesy; kam jsi se podělo, že tu nejsi?

Erben 2/423 | Jest-li mě ráda máš (0%)
Jest-li mě ráda máš, vyprodej, kde co máš, abys mě z té vojny vyplatila; jest-li mě vyplatíš, na mně to neztratíš: za to ty pak budeš moje milá. ..Můj zlatej holoubku! kdybys měl chaloupku, ještě bych si na tě pomyslila: ale do podruží, to mě všecko mrzí, to mně má matička váli nedá.“ Kdybys měl stateček, jako jsi chlapíček, panímáma by nám nebránila: ale do podruží to ji všecko mrzí; to mně panímáma nedovolí. Kdyby byl stateček jako je chlapeček, žeby mu matička dceru dala: ale do podružství že ji nepropustí, žeby jí radši smrt udělala!