Kolberg 03 / K0047

4 words

Sušil 0985 | Na petrovskym polu (100%)
Na petrovskym polu zeleni se travka a pase tam Marianka malučkeho pavka. Byl pavek, byl maly, ale ušlechcily, a urval tam Marijance fortušek červeny. Čijaž byla vina? Jene mamulčina, dy mě oni někarali, pokud bylach mala. Rostlacěch ja, rostla jako v lese sosna, utracila svůj věneček ze sameho zlata. Půjdu ja se pytať tych malych rybiček, ježli ony něvidzěly meho věnca plyvać. Vidzěly, vidzěly, ale něbyl cely, dvě modre růžičky, štyry fialečky, co nam darovaly petrovske dzěvečky.

Smutný 06/026 | Na dolně sosna čtyry ročky rosla (100%)
Na dolně sosna čtyry ročky rosla. Ja svojej matere...

Erben 9/012 | Starala's se matko má! (2%)
Starala's se, matko má! kde mi pán Bůh místo dá: na Obděnském hřbitově je, matičko, místo mé! Na hřbitově za stěnou tam mi postel ustelou; místo peřin prachových dají třísek borových. Ti Obděnští zvoníci, to jsou slavní mužici: ti mne budou pěkně hrát, a já budu tvrdě spát. Kdyby hráli sto hodin, už se více nezbudím; kdyby hráli ještě víc, všecko není plátno nic! Starala se matka má, kde mně pán Bůh místo dá. Na Oujezdském hřbitově mám já lůžko hotové. Místo peřin prachových trochu třísek borových. Místo vrchní peřiny trochu písku a hlíny. Žáci budou zpívali a přátelé plakali. Zvony budou pěkně hrát a má hlava bude spát. Kdyby hrály sto hodin, já se smutný nezbudím. Kdyby hrály i dvě stě – už je duše na cestě.

Sušil 2193 | Hou hou krávy jdou (2%)
Hou, hou, krávy jdou, nesou mlíko pod vodou; A ta naše jalová u božího kostela. Kostel se boří, stodola hoří a ty, panenko, skoč mně do vody pro ty čtyry jahody. Proč bych já tam skákala, svou sukničku mákala? Kde bych si ji sušila? Za kamny v koutku, na zeleném proutku. Proutek se votočí, pár vajíček vyskočí. Má žilečka se šupeří, vaše děvečka mně nevěří. Poženem se do dveří atd.

Sušil 1081 | Hněvám sa já hněvám (2%)
Hněvám sa já, hněvám na svého galána, že mně nepostavil borového mája. Postavil, postavil, ale je jedlový. Nemyslela jsem si, že by byl takový. Hněvám sa já, hněvám na svoju galanku, že mně neuvila pérka z marijánku. Uvila, uvila, vršky vylámala, možeš dobře věděť, že je láska malá. Není to vonička na poli trhaná, ale je vonička v krámě kupovaná.

Erben 2/110 | Seděla pod borovičkou (2%)
Seděla pod borovičkou, plakala, že má chudičkou kytičku rozmarínovou na zahrádce. Prosila božího deště, aby jí vyrostla ještě kytička rozmarinová na zahrádce. Mladost, radost! ani mně nedají dorost: včera mně minulo patnáct let, už jsem jich přelhala devět. Nedám, nedám, mládenci, to vám povídám, se stromu jablíčka trhali: musíte času čekati. Kdyby bylo nesvítalo, bylo by mi děvče dalo tři hubičky nebo čtyry, to je děvče roztomilý! Už jdou děvčátka z Lomečku, už jdou děvčata z Lomce: mají červeny čepení, mají zeleny věnce. Pověz mně, och má znejmilejší! kudy k vám budu chodit? Vokolo humen je cestička, ta tě k nám bude vodit. Vokolo humen je cestička, je pěkná drnovatá: kdy ty k nám, můj Honzíčku, pří-deš, sedni před naše vrata. Před těma našima vratami je pěknej bílej kámen: kdy ty k nám, můj Honzíčku, přídeš, jenom si sedni na něn. Před těma našima vratami je pěknej kameníček: aby vo tom lidi věděli, že jsi můj milovníček. Šafáři,[19] mlynáři! z vašeho dvora krásná osoba vychází. Jeníčku, bratříčku! nabí flintičku, postřel Aničku na hrázi. Nechám jí, neznám ji: ona mně koupí na pěkný šaty hedbáví. Já jí zas zlatý pás, stříbrný přazky, zlaty podvazky: „Tu máš, Ančičko, zlatá perličko! lásku zas.“ Adámku náš! co pak děláš? na lonce ti pasou,

Erben 2/267 | Na kopečku stojí (2%)
Na kopečku stojí borovička, seděla tam pod ní má Ančička. Přiletěl slavíček, nese psaní, podal ho Andulce s pravé strany. Tu máš, má panenko, nelekej se, nesu ti psaníčko, potěšíš se. Dříve než slunéčko vyjde z hory, budeš mít milého u komory. Bude na tě smutně očekávat, bude na okýnko poklepávat. Až bude klepati, neotvírej, on taky klepává někdo jinej. A jest-li otevřeš, ošidíš se, a ta vaše láska promění se. Promění se jednou, víc nebude: milej tebe nechá, jinam pude.

Erben 2/497 | Stojí borovička zelená (2%)
Stojí borovička zelená, kolem do kolečka pletená; pod ni koníček, na něm Jiříček jede do Brna. Stůj, koníčku! a žer travičku, já půjdu navštívit Aničku: mně se všecko zdá, že moje milá je mně nevěrná. Děkuju ti pěkně za lásku, ach můj nejmilejší obrázku! víc už nepřijdu, víc ti nebudu dělat překážku! „Když jsem zapomněla na bratra, taky zapomenu na vrata, u kterých jsme stáli, spolu rozmlouvali často do rána. Když jsem zapomněla na sestru, taky zapomenu na cestu, kudy jsem chodila, kytičky nosila v bílém fěrtoušku. Když jsem zapomněla na otce, taky zapomenu na srdce, a na tě můj milý, holečku rozmilý, na tě dokonce. Když jsem zapomněla na matku, taky zapomenu na lásku, na tebe můj milý, holečku rozmilý, drahý obrázku.“

Erben 5/058 | Vstávej myslivečku! (2%)
Vstávej, myslivečku! je den bílý, sedlák veze z lesa fůru dříví, fůru dříví, borovičku: vyjdi mu naproti na cestičku. Počkej, myslivečku! povím na tě, že prodáváš dříví na stojatě, na stojatě, na stojánce, a peníze nosíš své Marjánce.

Erben 5/084 | Pojedeme na lov na lov (2%)
Pojedeme na lov, na lov, tovaryši máj, můj, můj, tovaryši můj: na lovíčky, na lovy, přes ten hájek borový, tovaryši můj, můj, můj, tovaryši můj! Běží, běží zajíc, zajíc, tovaryši můj: chrty pusťme po voli, ať zajíčka uloví, tovaryši můj! Běží, běži srna, srna, tovaryši můj: chrty pusťme po voli, ať tn srnku uloví, tovaryši můj! Běži, běží jelen, jelen, tovaryši můj: chrty pusťme po voli, ať jelínka uloví, tovaryši můj! Běží, běží panna, panna, tovaryši můj: chrty pusťme po voli, ať panenku uloví, tovaryši můj! Budeme se dělit, dělit, tovaryši můj: tobě zajíc a srna, mně jelínek a panna, tovaryši můj! Zdá-li se ti málo, málo, tovaryši můj: tobě všechna zvěřina a mně švárná dívčina. tovaryši můj!

Černík 1908 / 144 | Hora (2%)
Hora, hora, bielý les, [: hdo moju milú . . . vidzel dněs? :] Hdo ju vidzel, něch poví, [: něch mňa hlavenka . . . něbolí. :] Poslali mňa pre vodu, [: já som doněsla . . . jahodu. :] Keď pres ty hory pójdzeme, [: čo my tam píjac . . . budzeme? :] Lepšja ci voda z Dunaja, [: jako vínečko. . . z pohára. :] Keď ci je lepšja, pij si sám, [: a já sa s tebú . . . rozžehnám. :J Keď si sa mala žehnaci, [: mala’s mi ruky . . . nědaci. :] A já bych bola nědala, [: ale mi mamka . . . kázala. :] Keď tebe káže tvoja mác, [: něch ci už idze . . . pomáhac. :] Keď pres ty hory pój džeme, [: co my tam jédac .. . budzeme? :] Lepšja ci šiška borová, [: jako pečénka . . . bravčová. :] Keď ci je lepšja, jedz ju sám, [: a já sa s tebú . . . rozžehnám :] Keď si sa mala žehnaci, [: mala’s mi ruky . . . nědaci :| A já bych bola nědala [: ale mi mamka ... kázala :] Keď tebe káže tvoja mác, [: něch ci už idze ... pomáhac. :] Keď pres ty hory pójdzeme, [: na čem tam liehac . .. budzeme? :] Lepšja ci postel z kamení, [: jako peřinka ... z pápelí. :] Keď ci je lepšja, lež si sám, [: a já sa s tebú .. . rozžehnám. :] Keď si sa mala žehnaci, [: malás mi ruky ... nědaci. :] Á já bych bola nědala, [: ale mi mamka ... kázala. :] Keď tebe káže tvoja mác, [: něch ci už idze ... pomáhac. :]