Kolberg 01 / K0226t

4 words

Bartoš 1901 / 1277 | Niemam strzebla ani zľota (100%)
Niemam strzebla ani zľota, niedam wam žadnych presentow, uboga moja prostota niezna tež żadnych wykrętow. Prostak iestem z urodzenia, po prostu gadam i czuię, prosty mam sposob myslenia po prostu was tež przymuiem. Oto moj domek niczemny, i wszystko, co tu widzicie, niech że wam będzie przyiemny jako mi wasze przybycie: Juž przyszedł ten dzien szczęsliwy, los mi was wszystkich sprowadził, ach iak že iestem teskliwy, w mém sercu bych was posadił. Oto owoce bławatki, oto ochłoda murowa, to wszystkie moje dostatki, to moia dzienna zabawa. Czemuż mi z neba nedali być panem kraia dužego, stawtał bym kotár wspaniały na wieczną pamienć dnia tego. A tak wytniem na kameniu was wszystkich rzendem i mieniem, na znak, že byla w tym domie cnota z przyiaznią złączona.

Bartoš 1901 / 0835 | Zbledła pani zbledła (100%)
Zbledła pani, zbledła, w okieneczku sedła, biły cuker obirała, cały děň ho jedła. Musim ja jit k něj, co ma miła czyni, vije wionki liwendowe na zelenej skrzyni Jam ji pěkně pytał, by mi jeden dała, a ona mi nic nerzekła jeny zapłakała. Uwiła mi wionek mały liwendowy, a ja ji zas za to mam dať fortuch kartonowy. Fortuch kartonowy, tež i laňcuch złoty, a to ty masz, ma dzieweczko nelutuj tve cnoty. Tož juž tvoja cnota v kolebecce leži, a twuj wionek liwendowy na doł z wodu běži. Choci až bym ja sedła na vežy Stromenskej,* to juž vice neuhlidám tej cnoty panenskej. Szanujtež, dziewczatka, waszej poctiwosti a jako ta hałuzeczka svojej zelenosti. Choci až bym ja sedła na sto brannych koni, to již wice meho wionka žaden nedohoni. Smutná hałuzeczka, kdy z nej listek vypadne, a to tež tak ta dewečka s kterej krasa spadne.

Sušil 1025 | Vstavajcě panici a šmarujcě biče (100%)
Vstavajcě, panici, a šmarujcě biče, pojedzěme rano do lesa. [: Narubeme růždža drobneho, :] uhradzime zahradku z něho. O, poznać to, poznać šelmu takoveho, co se un dzěvuchy něvaži. Odbere ji cnotu i jeji ochotu, falešně se ku ni položi. Uhryze ji ličko jako pes, potym se ji, šelma, zapře preč, potym se ji, šelma, něvezme. Něbojí se, šelma, ani Pana Boha, člověka ve svěcě žadneho. Oh, dy se něbojiš žadneho, boj se aby Boha sameho, navrać panně cnotu, cos ji vzal. Bo u panny cnota jako kula zlata, třa ji nad dyamant šanovać; u pacholka viara jako u psa para. nětřa ci ho bylo nocovać. Ale ses ho bala rozhněvać, volilas mu věnek darovać, na koho maš teraz nařikać?!

Bartoš 1901 / 0662 | Naša zahrádečka pľetená (0%)
Naša zahrádečka pľetená, v ní rozmarýn růža červená, a v ní rozmarýn, a já o něm vím, kdy sem ho seła. Dyž sem maryjánek střihała, chłapcom za kłobúčky dávała; enom jednomu, svému miłému, sem ho nedała. A mám-ľi já tady vartu stát? Já sa možu jít domu vyspat, a jak sa vyspím budu červená jako maľina. Ešče si naséju marjánku tým Těšovským chłapcom na památku. Chłapci, pojďte k nám, maryjánek mám, a já vám ho dám. On sa na mně tuze rozhněváł, v hospodě ně vínka nezavdáł, vínka nezavdáł, do tanca nezváł, tak ně uděłáł. Už sem zapoměła na otce, také zapomenu na chłapce, na tě můj miłý, můj roztomiłý, na tě do konce. Už sem zapoměła na matku, zapomenu aj na zahrádku, v kerém sem stáła, kvítí trhała, chłapcom dávała. Už sem zapoměła na bratra, také zapomenu na vráta, v kerých sem stáła, si namłúvała, do bíłého dňa. Ešče tě, synečku, přistrójím, a potom já tobě vypovím, včiľ ti to povím: o tě nestójím, o tě nestójím.

Bartoš 1901 / 0733 | V neděľu ráno (0%)
[: V neděľu ráno, :] drobné dýšč padá, proč pak moja miłá, proč moja jediná do mňa negadá.* Vyšła děvčina, vyšła jediná, jako z růže květ, ej, stáła, stáła, pro mě zapłakała, změnił se jí svět. Čeho ty płačeš, čeho žełuješ, děvčino moja? Proč pak nemám płakať, proč nemám naříkať něbudem tvoja. Budeš, ty miłá, budeš jediná, budeš, dá-ľi Bůh; ľidé mi tě raďó i rodiče dajó, nech nás sódí Bůh. Ty pudeš horó, ty pudeš horó, a já doľino; ty zakvitneš růžó, ty zakvitneš růžó, a já maľino. Ty pudeš horó, ty pudeš horó, a já hostincem; ty zůstaneš pannó, ty zůstaneš pannó, a já młádencem. Ty budeš pannó, ty budeš pannó, v tom veľkým dvoře; a já budu knězem, a já budu knězem, v novým kłášteře. Až my pomřeme, až my pomřeme, zkážem sám sobě, zlatéma ľiterama, zlatéma ľiterama, vyryť na hrobě. A hdo tam pude, a hdo tam pojede, přečte sám sobě, co pak za kochaně, co za miłovaně, ľeží v tem hrobě.

Bartoš 1901 / 0729 | Ach děvča děvča v čérném damašku (0%)
Ach, děvča, děvča v čérném damašku, neprocházaj sa po mém sałašku, aj, po mém sałašku.

Bartoš 1901 / 0727 | Ej s Páněm Bohom moja miłá (0%)
Ej, s Páněm Bohom moja miłá, na máło sa's mi zaľúbiła; ej, s Páněm Bohom, drahý pokład, obanujem ťa stotisíckráť.

Galko 1/052 | Zaspievaj, slávičku, v zelenom (0%)
Zaspievaj, slávičku, [: v zelenom hájičku, :] a ja si zaspievam k milej po chodníčku. Dobre tebe, milá, [: na perinách ležať, :] ale mne je ťažko cez tie vŕšky bežať. Stúpaj, koník, stúpaj, [: stúpaj pomalíčky, :] žeby sme dnes došli k tej mojej Aničky. Veselo, koníček, [: veselo aj skokom, :] dones ma skoro k nej, dám ti obrok potom. Veselo, koníček, [: už sme na pol ceste, :] dones ma skoro k nej, prisypem ti ešte. Cesta, milá cesta, [: či ťa skoro prejdem, :] frajerečka moja, či ťa zdravú nájdem? Zdravú ju ty najdeš, [: neverí ťa dočkať, :] zažiadalo sa jej tvoje líčka bozkať.

Bartoš 1901 / 0723 | Sedí ptáček na karłátce (0%)
Sedí ptáček na karłátce, povídała céra matce: Ej mamko, mamko, mamko moja, už mi syneček vypovídá! Vypovídá, vypověďéł, včéra večér z inú seďéł. Ja dyž si seďéł, nech si ju má, nech ju přede mnú neobímá.

Galko 1/054 | Ej, aký je ten mesiac (0%)
[: Ej, aký je ten mesiac :] [: pekne ohradený; :] [: ej, aký je ten šuhaj :] [: pekne obriadený. :] [: Ej, letí hviezda, letí, :] [: do doliny padá; :] [: ej, kto si nič nestratil, :] [: nech aj nič nehľadá. :] [: Ej, darmo ty, šuhajko, :] [: darmo ty k nám chodíš, :] [: ej, škoda tých čižmičiek, :] [: čo v nich rosu brodíš. :] [: Ej, ako tá hviezdička :] [: po nebi cestuje, :] [: ej, tak moje srdiečko :] [: za tebou banuje. :] [: Ej, tečie voda, tečie :] [: z javora do hati; :] [: ej, už sa my, môj milý, :] [: musíme nechati. :]

Bartoš 1901 / 0714 | Nění nění v cełém světě (0%)
Nění, nění v cełém světě, v cełej stoľici, okrem jedno švárné diévča v našej uľici. Ono chodí na každý deň jako v něděľu, ono ľístok odpisuje svojmu miłému. A on jej zas odpisuje, každý druhý deň: Vydávaj sa, duša moja, já ťa něvezněm ! Něboj sa, má najmiľejší, šak ty buděš má, až kukačka jo vánocích trikráť zakuká. Už kukačka jo vánocích tri rázy kuká, jaj ! už ten mój najmiľejší na okno búchá. Otvor miłá, otvor dvera, otvor i bránu, už já prídem dneskaj večer k nahováráňú. Bar bych spała, bar něspała, hore něstaněm, srdco moje zatvrzełé, jako ten kameň.