Kolberg 01 / K0322T

4 words

Sušil 0027 | Pu-to-val ro-be-nek pu-to-val ro-be-nek od ot-ce (100%)
[: Putoval robenek :] [: od otce, mateři. :] ... ... Ma mila stařeno, něni tu žadneho. Mamy doma něni, a taty němamy. Smrť na to nědbala, do dveři se brala. Přes prah překračala, na pec pohlidala. Na pec pohlidala, po peci sahala. Vstaň z peca ty, holy, dy roběnka něni. Hned ho za krk vzala a o zem nim prala. A takhle ho stiskla, ež krev z něho vyšla.1) Hleďte, mili pani, jak se on jí brani. Běda mně hřišnemu, dlužen sem každemu. A najvěc jednemu, Panu Bohu svemu. Musim před nim stati, jemu počet dati.

Bartoš 1901 / 0252 | Před naší je zahrádka (100%)
Před naší je zahrádka, a v ní pěkné stromoví, ej seděľi tam tré pěkní ptáčkové, zpívajú si veseľe. Nebyľi to ptáčkové, byľi to šohajkové, ej súdiľi sa o jednu děvečku, kerý si ju dostane. Jeden praví: Bude má, a ten druhý: Jak Bůh dá, ej ten tretí: Moje potěšení, ja cože si tak smutná. Jak já nemám smutná byt, za starého kážú jít, ej rozpučiło sa srdenko ve mně, nemožu ho ukójit. A tam hore v komore, je tam łože červené, ej łože, łože, červené łože, kdo na tobě spat bude. Bude-li tam starý spat, dyby sa chceł skameňat, a bude-li tam švárný šohajíček, dyby ně ho chceł Bůh dat.

Bartoš 1901 / 0541 | O rodičé o rodičé (100%)
O rodičé, o rodičé, nebraňte ně! Trebár je chudobná, aľe je šikovná, bude moje. Ľíto-ľi vám mně tak mładé děvče dati, dajte ju do škoły já půjdem do vojny bojovati. Tam v téj škoľe, tam z ní bude hodná žačka; a já na téj vojně, potěšéní moje, za vojáčka. Esľi ně tam na téj vojně nezabíjú; tak ně ju chovajte, žádnému nedajte, moju miłú.

Bartoš 1901 / 0402 | Třikrát sem dvůr obešił (100%)
Třikrát sem dvůr obešił, a nic sem tam nenašił, jenym jedno okýnko, okýnko, pod kerém miłá ľeží. O, spíš miłá neb nespíš, aneb mě pustiť nesmíš? O nech já spím neb nespím, aľe tě pustiť nesmím. Včera si mě pustiła, dnes už mě pustiť nechceš? Si-ľi ty ten včeréší, poď sem můj némiľéší. Vzała koňa za uzdu, vedła ho do maštaľe, a synečka za ruku, vedła ho do pokoje. Ja dybych měła kľíče ode dně bíłýho, nedala bych svítati, do roku cełýho. Omrzeło by se ti, štvrť roku maľičkýho, netak dybys měła spať do roku cełýho.

Bartoš 1901 / 0399 | Hájičku v doľině (100%)
Hájičku v doľině, si na pěkný rovině, je tam má panenka, srdci hołuběnka, šenkuje tam víno. Přišił k ní syneček, sedł si za stołeček, dat si naľíť vína, ešče k tomu dřímá unavený všecek. O synečku nedřímé a vínečko popíjé, aby lidé neřekľi, a na nás to nesvedľi, že ty si můj miłé. A já sem k vám nepřišeł vínečko popijati, ale já sem k vám přišeł, maľovaný obrázku, tebe si namłóvati. O synečku přes poľe, ty nemáš práva do mě, ešče naši nešľi spať, ešče ani nešľi stłať, a ty mosíš počkat’.

Bartoš 1901 / 0326 | Nebudu se vdávat (100%)
Nebudu se vdávat, budu očekávat, až bude sám Pámbů młádenců rozdávat. Už ich všecky rozdał, enom jednoho má, o toho poprosím, toho mně Pámbů dá.

Bartoš 1901 / 0288 | (100%)
1. Słavíček zpívá, až sa rozľéhá, před naša na olši; v cełéj dědině, ľudé pravíja, že já su najhorší. Ó néjsem, néjsem, šáteček daj sem; já ti ho operu, aby byl bíłý, synečku miłý, na každú neděľu. 2. Větříček fučí, až hora hučí, vŕšek sa ji kłátí; kerá děvčina nemá gaľána, nech sa jí navrátí.

Bartoš 1901 / 0259 | Sadiła Anička modrú (100%)
[: Sadiła Anička :] [: modrú fiałečku, :] [: jak ju zasadiła, :] [: tak Boha prosiła. :] [: Daj Bože deščíčka, :] [: tichého větríčka, :] [: co by sa ujała :] [: modrá fiaľička. :] [: Šohajkovy koně :] [: do zahrádky vešły, :] [: modrú fiałečku :] [: do koła obešły. ] [: Cože ty, Anička, :] [: za tú škodu žádáš, :] [: či koňa vraného, :] [: či synka švárného. :] [: A já vám nestójím :] [: o vašho koníčka, :] [: aľe vy mi dáte :] [: švárného Janíčka. :]

Bartoš 1901 / 0152 | Na potůčku bystré vodě (100%)
Na potůčku, bystré vodě, plače děvče své příhodě, dva ptáčkové ji těšili, neplač, děvče, jede milý. Jede, jede, i přijechal, spad s koníčka a zaplakal; jeho milá uslyšela, padla na zem a omdlela. Neplač, neplač, milá panno, neb již to jest všecko darmo, lepšíť tobě s ditětečkem, nežli mi jest s tvým věnečkem. Ty ditětečko vychováš a nebo ho do lidí dáš; já tvůj věnek nosit musím, který jsem vzal na svou duši. A když přijdu před soud božský, zemdlí ve mně všecky kosti, zemdlí žily pod koleny o tvůj věneček zelený.

Bartoš 1901 / 0594 | O łásko forteľná proč ňa mámíš (100%)
O łásko forteľná, proč ňa mámíš [: a moje srdenko :] smutně trápíš? Dycky's ně ríkávał, že budeš můj, [: abych ti já dała :] šáteček svůj. Aľe já dobre vím, že nebudeš, [: darmo můj šáteček :] špínit budeš. Dyž sem si ťa nevzał za ženičku, [: včiľ si ťa vyvoľím :] za družičku. Za družičku tobě nemožu stát, [: nemohła bych pro płač :] vínka podat. Pro płač vínka podat, k oltáru jít, [: pro fałešnú łásku :] mosím umrít. Ľesti* já pro łásku umrít mosím, [: ešče ťa, šohajku, :] za to prosím. Abys pri méj smrti sám pri mně stáł, [: a mé čérné očka :] zatłačovał. A potom rozpáľił, rozžał svíčku, [: pomodľił sa za mňa, :] za dušičku. A potom rozpáľił ty dvě svíce, [: vymaľovał na nich :] mé, tvé srdce.

Bartoš 1901 / 0148 | Išła děvečka (100%)
Išła děvečka, do jazýrečka pro vodu studenú, utrhła si tam za kordúłečku růžičku červenú. Tu jede šohaj na vraným koni, jede on proti ní: Dej ně, děvečko, červenú růžičku, tá ně pekně vóní. Jak mu ju dała, hneď zapłakała, płakała žeľeła: Oj, kde je, kde je červená růžička, kerú sem ztratiła. Šła do hospody, to mezi druhý, to mezi drúžičky; tam si zpoměła, že si rozdała červený růžičky. Šła ven z hospody, spadła na schody, płakała, žeľeła; O, kde je, kde je moje poctivosť, kerú sem ztratiła.