Sušil 1143 | Široký list na javoře

17 words

Sušil 1143 | Široký list na javoře (100%)
[: Široký list na javoře, :] hezký synek pole oře. Oře, oře a i seje, hezké děvča sobě vede.

Sušil 1143 | Široký list na javoře (100%)
[: Široký list na javoře, :] hezký synek pole oře. Oře, oře a i seje, hezké děvča sobě vede.

Sušil 0297 | Přeneščasná cizí máti (48%)
[: Přeneščasná cizí máti, :] nemožu jí vyhověti. Dosť sem skoro ráno vstala, do dňa šaty ozvařela. Ozvařela i oprala a na plot jich vyvěšala. Když matička ráno vstala, hned nevěstu fackovala. Cos, nevěsto, cos dělala, že po tobě neznat děla? Šla nevěsta ven, plakala, milému to žalovala. Seber, milá, své šatečky, půjdem od té zlé mamičky. V cizím kraji, v neznámosti, tam nás Pámbů neopustí. 1) Štyry míle vandrovali, slova k sobě nemluvili. Až na jedné dolinečce promluvil milý k milence: Tu si, milá, tu si sednem, odpočinem si pod stínem. A když sobě odpočali, přece vandrovat museli. Dyž pátú dovandrovali, zase k sobě promluvili: Ustel, milá, postel bílú, ponocujem si tu chvílu. Kerak bych já postel stlala? Peřin sem si nenabrala. Široký list jabloňový, ešče širší jaborový. 2) Jabloňovým si ustelem, jaborovým se přikryjem.

Bartoš 1901 / 0134 | U súsedů je hodný syn (46%)
[: U súsedů je hodný syn, :] vandrovał by a nemá s kým. [: Dyby był rekeł słovečko :] vandruj se mnú gaľanečko! [: Nebyła bych taká pyšná, :] veru bych s ním była išła. [: Vandrovaľi doľinami, :] byľi živi maľinami. [: Išľi oni doľinečkú, :] trefiľi na studénečku. [: Tu si, miłá, spočineme :] chľeba, syra si zajíme. [: Tak si oni spočívaľi, :] až večera dočekaľi. [: Usteľ, miłá, bíłé łože, :] už to ináč byt nemože. [: Jak bych já ho smutná stłała, :] dyž sem si perin nevzała? [: Široký ľist maľinový, :] ešče širší javorový. [: Maľinový posteľeme, :] javorovým odějeme.

Bartoš 1901 / 0866 | Široký ľist jabłoňový (45%)
[: Široký ľist jabłoňový, :] ešče širší javorový [: Jabłoňový poděstěľem :] javorovým priodějem. [: U mej manky, na jéj dvore :] je tam drevo javorové. [: Pod javorem hudci hrajú :] mładší céru vydávajú. [: Za ňú ženú krávy, voły :] za mnú ľeťá vrany, sovy. [: Pred ňú ženú jałovice :] za mnú bežá krepeľice.

Sušil 0988 | Na janovskych polach (45%)
Na janovskych polach seje syneček hrach, [: galanečka jeho navraca k němu1) krav. :] Un navracil koni a sednul vedle ni: O co tež ty plačeš, moje pocěšeni?2) Ja plaču, lutuju věnka zeleneho, že sem ho pozbyla pro tebě sameho. Něplač, něnařikej, utři sobě oči, ać se ci srdečko přes půl nerozskoči. Vedla sobě, vedla jako samajedna, z vysoke stoličky na nizučku sedla. Vybirala sobě mezi mladencami jako lesny ptaček mezi malinami. Vybirala sobě, jež sobě přebrala, jež tu najkyslejšu malinu dostala.

Sušil 0979 | A na onych horach (44%)
A na onych horach seje Janiček hrach, jeho najmilejši navraca k němu krav.1) Jak ich navratila, pod jaborek sedla, pod jaborek sedla, žalostně plakala.2) Přišeltě k ni mily a sednul vedle ni: Co plačeš, nařičeš, moje potěšeni?3) A jak němam plakať a němam nařikať, lebo mně sobě vem, lebo mi vinek vrať. Ja si tě nevezmu, vinka ti něvratim, radši ti, děvečko, poctivě zaplatim. Dokulal, dokulal, tolary po stole:4) Pohledni, děvečko, esli maš za svoje.5) Abys mi načital jak maku 6) drobneho, ty mi nězaplatiš vinku zeleneho. Abys mi načital, jak je v rybě kosti,7) ty mi nězaplatiš moji poctivosti. Už ten můj vineček dolů vodu plyně, už moja poctivosť na věky zahyně. Můj zeleny vinek po Dunaju skače, a moja poctivosť v koliběnce plače. Choť bych se najedla kořenu paprati, moja poctivosť se vice něnavrati. Šifaři, šifaři, na šify sedajtě, můj zeleny vinek po moři chytajtě.8) Abysmy zapřahli tři sta vranych koni, už tveho věnečka žaden nědohoni. Volaři, volaři, kdě ste ovce pasli, ztratila sem věnec, ktery ste ho našli? My sme ho něchytli, ale smy viděli, našli ho šifaři, ale něbyl cely.9) Tvůj vinek zeleny, ten se ti proměni, tak, jak by uhazel do vody kameni. Ten kameň ve vodě v povod se obrati, tvůj vinek zeleny vic se něnavrati.

Sušil 0298 | Na tem dole na podole (44%)
Na tem dole, na podole, šohaj dívča odluďuje. Tak ju dlúho odluďoval, štyry míle zavandroval. Štyry míle vandrovali, slova k sobě nemluvili. Až na pátú vandrovali, slovo k sobě promluvili: Vím já jednu dolinečku, v tej dolince studenecku. Tam si, milá, spočineme, chleba, sýra posvačíme. Tak si oni spočínali, až večera dočekali. Stel, má milá, bílé lože, už to jináč byt nemože. Z čeho bych ho smutná stlala? Peřin sem si nenabrala, doma sem jich nenechala. Přeneščasné vydávání, dyž otca, mateře néni. Dyby otec, máti byli, peřin by mně nadědili. Široký list malinový, ešče širší kalinový. Malinovým usteleme, kalinovým odějeme. Dyž přijeli na půl cesty, na to ostrozské podměstí: Shoď mia, milý, shoď mia s mosta, ať sem já tej hanby prosta. Pochovaj mňa pod kopeček, pod ten zelený háječek. Postav na mňa máj zelený, aby bylo na znamení. Já sem si ťa na to nevzal, abych ťa s mosta shazoval. Ale sem si ťa na to vzal, abych ťa věrně miloval.

Sušil 0810 | Dúbravěnko zelená (43%)
Dúbravěnko zelená, cos ty tak ošuměla? Přišli na mně mrázové, velicí nečasové. Až ti mrázové přendú, pěkná zelená budu. Široký list ponesu, modrým kvítkem pokvetu. Mládencom na kytečky, panenkám na vínečky. Panenky vínky vijú, mládencom kytky dajú.

Sušil 0686 | Na lichnovskych horach (43%)
Na lichnovskych horach seje syneček hrach, galanečka jeho dive se na něho. Nědivaj se na mne, galanečko moja, něbuděš ty moja, to něni věc možna. Něvěřiš, synečku, něvěřiš ty v Boha? A to je věc možna, že ja budu tvoja. Budě-li, synečku, tvoja kera ina, s tu tobě mily Bůh požehnani něda. Esli mne ošidiš, ten hřich na tě spadně, těžko budě, synku, zapominať na mne. Ach, už budě, synku, něskoro nařikať, dy vas něrozvodi krom ryl a motyka. Dyž ty se oženiš, ja budu slobodnu, možu se obratiť na keru chcu stranu. Nepřijdě-li jeden, přijdě zase inši, ešče mi može byť memu srdcu milši. Chudobna děvečka je rovně dar boži, čekaj ty, synečku, co na tě Bůh vloži.

Bartoš 1901 / 0755 | Seje miłý hrach (42%)
Seje miłý hrach na iných roľách, naučiło sa mu dívča doňho chodívat. Doňho chodiło, hrášek trhało; dybych ťa, můj šohaj švárný, nebyło znało! Na brázdu sedła, šohaj podľe ní, obá sobě bíłým šátkem očka utřeľi. Nepłač, má miłá, šak ty budeš má, až kukačka na vánoce třikráť zakuká. Kukaj, kukačko, na ty vánoce; a já už sem opuščená, šohaj ňa nechce.