Bartók III 1436 | Ej pred Oravou na tom briežku

6 words

Erben 7/019 | Plouli rytíři po brodě (100%)
Plouli rytíři po brodě, připlouli k nové hospodě. „Šenkýřko, hezkou dceru máte! komu ji ke cti dochováte?“ „To není, rytíři, dcera má, jeť to dívecka služebná.“ Poslala Lenorku pro vodu, smýšlela o ni zlou radu. Lenorka pozorná byla, pod okýnkem je slyšela. „Jdi, Lenorko, jdi lůžko stlát, pan rytíř dřímá, půjde spat.“ Lenorka do pokoje vkročí, pan rytíř si ji zaskočí. „Nech ty mne, rytíři, s pokojem, ať odejdu s pánem Bohem! Ač jsem jen dívečka služebná, můj rod se tobě vyrovná.“ „Jak se mi tvůj rod vyrovná, když jsi dívečka služebná?“ „Když jsem já maličká byla, před domem jsem si hrávala. Po zlatém písku jsem běhala, červeným jablíčkem koulela. Jeli jsou tudy cikáni, na vůz pod plachtu mne vzali. Do cizí země zavezli, za míru ovsa prodali.“ „Pověz mi, Lenorko má milá, jaký to dvůr tvůj otec má?“ „Dům je z bílého mramoru, okna z červených kamenů.“ „Oj, ty’s Lenorka, sestra má, sestra má vlastni rozmilá! Sedům let jsem tebe hledal, všecky země jsem prohledal. Lehni si, sestřičko, na lože, já budu chodit po dvoře. A když už bylo na ráno, bylo jest na ni voláno: „Vstávej, Lenoro, nahoru! vem bílý čepec na hlavu.“ „Vstávej, má sestřičko, nahoru! pojeden k bílému dvoru. Panímámo! co mi dáte? mou nevěstu uhlídáte!“ „Ach, což mi po tvé nevěstě, když budu vždycky jí v cestě!“ „Panímámo! co mi dáte? mou sestřičku uhlídáte!“ „Stříbro, zlato bych ti dala, kdybych ji zas uhlídala!“ A když se spolu vítaly, obě radostí plakaly. Nedaleko Kolína stojí hospoda nová, stojí hospoda nová, z kamene vystavená. Jedou tam tři pánové, tři krásni rytířové: „Hej, šenkýřko, toč pivo! skoč, šenkýřko, dej víno!“ Kačenka víno nese, až se ji hlava třese, to od dobrých korálů, od stříbrných tolarů. „Je, šenkýřko, dcera tvá? čili tvoje přátelská?“ „Ani není dcera má, ani žádná přátelská. Od formanů koupená za čtyry mázy vína, za čtyry mázy vína, za jednu otep sena.“ „Co, šenkýřko, co ti dát, bych s ní moh té noci spát?“ „Pět dukátů nebo šest, dost bude za její čest! Jdi, Kačenko, lože stlát, pan rytíř už půjde spat!“ Jak Kačenka pokročí, rytíř za ni poskočí. „Ani se mne netýkej, mou osobo ve cti měj! jsemť já z rodu dobrého, z rodu tobě rovného!“ „Když jsi z rodu dobrého, oznam mi otce svého.“ „Můj otec pán rytířský někde v zemi Uherský.“ 1) „Prosím, dej mi znamení, jaké má on staveni?“ „Stavení je z mramoru, zlaté schody nahoru.“ „Ty‘s, Kačenko! sestra má, sestra moje rozmilá, co dítě ukradená, nyní zas nalezená! Sedům let jsem tě hledal, s koně na koně vsedal, s koně na koně vsedal, tři sta jsem jich potrhal! Pojď, šenkýřko, nahoru, zaplatím ti tvoji mzdu.“ Šla šenkýřka nahoru, rytíř uťal jí hlavu – zaplatil jí její mzdu. 1) V písni slovenské sní místo toto: – som a rodu velkého Dinděš krála mladého; v lužické pak stoji: Čeja da Maruška tola ty sy? „Z cuseje zemje Kajnfaljerec džóvka.“

Bartoš 1901 / 0765c | Pred naší zahráděčka (100%)
Pred naší zahráděčka, po ní chodníček; vyprovoď ňa, moja miłá, svítí měsíček. Sviť, měsíčku, do hájíčka, do zeľeného, až já půjdem od dívčátka sivojokého. Sviť, měsíčku, poľahúčku, až na ten náš dvůr, sak ty možeš dobre vědět, že nebudem tvůj. Ty dostaneš bíłý čepec, já bíłý kabát, z teb'a bude mładá žena a ze mňa voják. Aj ty vtáčku, sokolíčku, vysoko ľétáš, co ně neseš za novinku, nic ně neríkáš. Já ti nesem novinečku smutnú, žałostnú, že už tvoju gaľáněčku čepiti budú. Ona sedí za stoľíčkem jako růžička, nedá sobě rozpľétati svého ľeľička. Můj vínečku poľajkový, pěkný zeľený, za teb'a já mosím nosit čepeček bíłý.

Galko 1/480 | Ej, už ju vedú (100%)
Ej, už ju vedú, už ju povedú (Ej, už ju vedú, ej, už ju vedú) k tej materi cudzí, ani nevidzí pred sebu ludzí od velikých suzí. Ej, ešče sa vás, moja mamičko, jednú ja opýtam, ej, s vama-li ja, moja mamičko, tady bydleci mám? Ej, ne-e, ne-e, ceruško moja (Ej už, nie už, nie, ceruško moja) ne-e už vjec se mnú; (ej, už nie vjec se mnú) ej, koho sis’ ty raz vyvoliua, už mosíš ít k nemu. Ej, dzekujem ja vám, muj tacíčku, za vaše chováni; ej, dzekujem aj vám, má mamičko za opatrováni. Ej, dzekujem vám, moja mamičko, i na stotisíc raz, že ste si mňa čaško vychovali, včil mosím ít od vás.

Galko 1/396 | A poniže Tisovca (100%)
A poniže Tisovca jest tam pekný, hustý les; [: všetko sa mi tak zdá, :] že môj milý príde dnes. Ej, príde mi on, príde na tom vranom koníčku, [: dal sobe pripínať :] vedľa boku šabličku. Keď si ju on pripínal, na svoj dom sa obzeral, [: ťažko sa mu vzdýchlo, ;] koník pod ním zryhotal. Neryhoci, koníčku, neplač ťažko, Janíčku! [: Jakže bych neplakal, :] keď som sa ja na to dal. (keď som sa na vojnu dal) Varta pri ňom stojala od večera do rána, [: a keď pán boh deň dal, :] išli oni pred pána.

Galko 1/395b | Chodí šuhaj po ulici (100%)
Chodí šuhaj po ulici, má klobúčik [: zelený, :] má klobúčik zelený. Milá sedí v okienečku, a on na ňu [: nehladí, :] a on na ňu nehladí. Kamarát mu ukäzuje: hen je tvoja [: mámilá, :] hen je tvoja mámilá. Ach, prosím ťa, neukazuj, srdiečko mi [: zranila, :] srdiečko mi zranila. Za grajciar je málo chleba a za groš je [: vätší kus, :] a za groš je vätší kus. A (Ak) ty budeš dobrá žena, a (aj) ja budem [: lepší muž, :] a (aj) ja budem lepší muž.

Sušil 0916 | Před tím naším domkem (100%)
Před tím naším domkem kopec na kopečko, [: jakpak se rozejdem, moja galanečko? :] Ai dyž se rozešly drobné ryby s vodó, taky se rozejde šohaj se svó miló.

Galko 1/230 | Letí vtáček, letí (100%)
Letí vtáček, letí, kridélci trepoce, nesie na krídelcu z bielej ruže vence. Jaj, bože, prebože, kdeže si on sadne? Pred tou farou na dvor, na zelený javor. Už sa javor zhýňa, Janík venec sníma; už sa javor zohou, Janík venec stŕhou.

Bartoš 1901 / 0252 | Před naší je zahrádka (100%)
Před naší je zahrádka, a v ní pěkné stromoví, ej seděľi tam tré pěkní ptáčkové, zpívajú si veseľe. Nebyľi to ptáčkové, byľi to šohajkové, ej súdiľi sa o jednu děvečku, kerý si ju dostane. Jeden praví: Bude má, a ten druhý: Jak Bůh dá, ej ten tretí: Moje potěšení, ja cože si tak smutná. Jak já nemám smutná byt, za starého kážú jít, ej rozpučiło sa srdenko ve mně, nemožu ho ukójit. A tam hore v komore, je tam łože červené, ej łože, łože, červené łože, kdo na tobě spat bude. Bude-li tam starý spat, dyby sa chceł skameňat, a bude-li tam švárný šohajíček, dyby ně ho chceł Bůh dat.

Bartoš 1901 / 1048 | Už robota scípła už sa pominúła (100%)
Už robota scípła, už sa pominúła, z toho sa raduje, aj každá kobyła. Z toho sa radujú všecky spražné voły, že sa téj prokľatéj roboty zbaviły. Modľi sa, sedľáčku, pobožně každý deň, že nemosíš smekat širáček před pánem. Šak už mnozí drábé nosívaľi fúse,* včiľéj mosá škrabat na repě frňúse.

Černík 1908 / 310 | Um nám Pámbo (100%)
Už nám Pámbo pomóhol, sůsedovi němóhol; jak sa budze ponáhlac. budze mu aj pomáhac. Pred rychtárom rokyta na červeno rozkvitá. na červeno na bielo, šohajovi na péro. Naša paní mladučká čaká pána z hájíčka; keď ho ona dočkala, tri razí ho boskala. Chystaj, gazda, aldamáš, už ty lány dolu máš; jak nám ho tento rok dáš, na rok ci ho zežněm zas. Zacelinka prekvitá, šestoradý popenec, němóže sa oženic ten volačí mládzeněc. Chystaj, gazda, aldamáš, už ly lány dolu máš; chystaj nám ho z lásky, sběrali sme klásky.

Galko 1/498b | Ouvej Jána Zimého (100%)
[: Ouvej Jána Zimého! :] Koho oženíme? Maru z Lubietovej, Jáne náš! Oj, veru, náš Jano, zobádzaj nás ráno, ráno pred kravami, štyrma hodinami, Jáne náš! Kravičku podojiť, na pole vyrúdit’, na lúku zelenú, na rosu studenú, Jáne náš! Oj veru, náš Jáne, kde ťa pálit máme? Na vrch, na Strážniku, na bielom chodníku, Jáne náš!