Bartók III 1434 | Išlo dieuča trávu žaťi

4 words

Bartók III 1434 | Išlo dieuča trávu žaťi (100%)
Išlo dieuča trávu žaťi

Galko 1/221 | Išlo dievča trávu žati (100%)
Išlo dievča trávu žati, no, no, no, panskú lúčku vyžínati, ej, no len ďalej, no len no Pán sa na ňu z okna díval, no, no, no, od ľúbosti len omdlieval, ej, no len atď. Širuj, kočiš, širuj kone, no, no, no, pôjdeme na poľovanie, ej, no len atď. Vypoľujeme vtáčatko, no, no, no, v šestnástom roku dievčatko, ej, no len atď. Dievča, dievča, plať pokutu, no, no, no, vyžalo si moju lúku, ej, no len atď. Nežala som, len troštíčku, no, no, no, pri sklade a pri chodníčku, ej, no len atď. Sadaj, dievča, hor’ na koňa, no, no, no, už ty budeš moja žena, ej, no len atď. Jak bych ja tvá žena bola, no, no, no, však som ja sedliacka dcéra, ej, no len atď. Hoc si ty sedliacka dcéra, no, no, no, musíš ty byť moja žena, ej, no len atď.

Sušil 0401 | Žalo dívča Žalo trávu (100%)
[: Žalo dívča, Žalo trávu :] nedaleko Velehradu. 1) Mladý pán sa z okna dívá, pro její krásu omdlívá. 2) Širuj, kočí, širuj koně, pojedeme v čiré pole. Přes to pole, přes široké, najdem dívča černooké. Dyž na tu lúku přijeli, na děvčátko zavolali. »Kdo ti kázal trávu žati? Musíš za to základ dati.« Kázali mně otec, máti, ti mia budú vymlúvati. Co ty, dívča, co ty nám dáš, dyž ty tu trávu kosíváš? Dávala jim srp, plachtičku; ej, my chceme tvú ručičku. Jak bych já vám ruku dala? Já su dcera pastýřova. Třeba si ty pastýřova, sedaj s námi do kočára. Jak do kočára sedala, k Velehradu pohlédala. 3) Co ty, dívča, sa ohlédáš, zdáli ty tam někoho máš? Já pohlédám k Velehradu, mé sestřičky tam smítajú. 4) Mladší sestra povazuje, starší za ňú prozpěvuje. Mé sestřičky, s Pánem Bohem, ej, já musím s tímto pánem. Ani sem sa nenadála, že bych měla muža pána. Já sem sa také nenadál, že bych sobě pastýřku vzal.

Bartoš 1901 / 0093 | Žało dívča žało trávu (100%)
Žało dívča, žało trávu, nedaleko Beľegradu — noľen dáľéj nu. Pán sa na ňu z okna dívał od radosti až omdlívał — noľen dáľéj nu. Širuj kočí, širuj koně, pojedeme v širé pole — noľen dáľéj nu. Širé poľe objíždžali na děvčátko zavołali — noľen dáľéj nu. Do ti kázał trávu žati, panské łúčky vyžínati? — noľen dáľéj nu. Daj nám, dívča, daj nám załoh, co’s na panském trávu žało — noľen dáľéj nu. Dávala ím svú płachtičku, za tú zeľenú travičku — noľen dáľéj nu. Nechceme my tvéj płachtičky, lež my chceme tvéj ručičky — noľen dáľéj nu. Nač bych já vám smutná była, já sem céra pastýrova — noľen dáľéj nu. Bár si cera pastýrova, enom sedaj do hyntova — noľen dáľéj nu.

Bartók III 1491e | Išlo diouča trávu žati (99%)
Išlo diouča trávu žati

Bartók III 1491a | Išlo diouča trávu žaťi (99%)
Išlo diouča trávu žaťi

Bartók III 1491b | Išlo diouča trávu žaťi (99%)
Išlo diouča trávu žaťi

Galko 1/194 | Ej, hora, hora, hora vysoká (97%)
Ej, hora, hora, hora vysoká! Kto ťa bude, hora, rúbať, keď ja budem maširovať? Ej, hora, hora, hora vysoká! Ej, lúka, lúka, lúka zelená! Kto ťa bude, lúka, kosiť, keď ja budem šablu nosiť? Ej, lúka, lúka, lúka zelená! Ej, žitko, žitko, žitko belavé! Kto ťa bude, žitko, žati, keď ja budem v gliede státi? Ej, žitko, žitko, žitko belavé! Ej, vínko, vínko, vínko červené! Kto ťa bude, vínko, piti, keď ja budem krv cediti? Ej, vínko, vínko, vínko červené! Ej, ruža, ruža, ruža kvetúca! Kto ťa bude, ruža, trhať, keď ja budem v hrobe ležať? Ej, ruža, ruža, ruža kvetúca!

Sušil 1595 | Na půl mostě trava rostě (3%)
Na půl mostě trava rostě. Do te trave choďa pavě. Traťa perko zelenave. Běž, děvečko, zber perečko. Uvij z něho po věnečko. Vila bych ho, němam z čeho. Z marijanku zeleneho. A z hřebička červeneho. Přidáj k němu fijalečko. Buděš moja, galanečko.

Erben 7/004 | Když jsem šel přes ten černý (3%)
Když jsem šel přes ten černý les, 1) žaly tam dvě panny oves. Řekněte vy mně, panenky, mého srdce holubinky: Žne-li tu také má milá? je-li tak zdráva jako já? „Ach není, není – umřela, včera tejden pohřeb měla.“ Ukažte mně tu cestičku, kudy nesli mou holčičku. „Dobrá cesta, povědomá, rozmarínkou opletená. Dobrá cesta, až nahoru k tomu novému hřbitovu. Kudy ji nesli mládenci, tudy vyrostli kamenci. Kudy ji nesly družičky, tudy vyrostly růžičky.“ Ukažte místo, kde leží. „Za kostelíčkem u dveří.“ Dvakrát jsem hřbitov obešel, mé milé hrob jsem nenašel. Po třetí hřbitov obcházím, mé milé hrob tu nacházím. „Kdo to šlape po mém hrobě, 2) že nedá mrtvým pokoje? Čuchá travičku zelenou, sráží rosičku studenou.“ Vstaň, má milá, vstaň z hrobu ven, podívej se, tvůj milý jsem. Třetí rok dnes mi vypršel, a já si pro tebe přišel. „Ráda bych já vstala z hrobu, ale nemohu pro mdlobu Mé srdéčko je sklíčené, ruce, nohy zdřevěnělé. Hledej, milý, mezi hroby, má tam hrobař své nádobí. Má tam motyku a ryčku: vykopej si svou holčičku. Až mé vykopáš z hrobu ven, pak si mě s sebou domu vem!“ Moje milá vykopaná, rozmarínkou opletená, však co po ní - je studená! Kam's, má milá, dary dala, které jsi ode mne brala? „Jest-li jsem já dary brala, já jsem jich s sebou nevzala. Má matička ty dary má, 3) jdi, ona ti je zase dá. Máš tam šáteček červený, a v něm prstýnek stříbrný. Ten šáteček hoď do trní,4) bude konec milování. Ten prstýnek hod do moře, bude konec všeho hoře.“ Zvoňte zvony na vše strany, umřelo mi potěšení. Svadnul mi mladé růže květ, protož mne mrzí celý svět! 1) Když jsem jel z Prahy silnicí, žaly tam panny pšenici. Já se jich ptám, která je má? ozvi se mi, moje milá! „Tvoje milá už umřela atd. 2) „Kdo to šlape po mém hrobě, cuchá mi trávu na hlavě?“ Jsem tvůj milý, z vojny jedu, čtyry vrané koně vedu. Pátého mám na provodě: vstaň má milá, vyprovoď mě!“ 3) Něco jsem chudým rozdala, něco mé matince dala. Prstýnek má panímáma, jdi, můj milý, ať ti ho dá. Kus ho zahodíš do trní, budeš milovat zas jiny. Kus ho zahodíš do moře, bude konec lásky hoře. 4) Ten prstýnek hoď do vody, ať mne hlavička neboli. šáteček hoď na Pražský most, však máš tam jiných děvčat dost.

Erben 2/305 | Putovalo děvče (3%)
Putovalo děvče z Prahy do Moravy, mělo modry oči cely uplakany. Putovalo předse od potoka k řece: Převez, převozníčku! mne švárnou dívčičku. „Nechci, nepřevezu, jest-li má nebudeš; dokud mi neslíbíš, že ty se mnou pudeš.“ Nechci a nepůjdu, nejsem tvoje milá, radši bych se zase zpátky navrátila. – Sedla na mezičku, zaplakala tuze, že jí stříbrný pás opásat nemůže. Natrhala klasů, přivázala k pasu: Kýž jsem nepoznala tu mlynářskou chasu! Když jsem ho viděla příliš opilého, měla jsem se vyhnout do pole šírého. Když jsem ho viděla ouzkou cestou jíti, měla jsem se vyhnout, kde slunce nesvítí. Když jsem ho viděla hořké pivo píti, neměla jsem sama na trávu choditi!