Bartók III 1382 | Hromi bijú hromi bijú zbúrenie sa

7 words

Bartoš 1901 / 0426 | Hromy bijú burijú sa nebesa (100%)
Hromy bijú, burijú sa nebesa: Otevri ně, moja miłá, léje sa, otevri ně, nech nestójím pod oknem, ľebo tady až do niti promoknem! Des promokeł, švárný šohaj, tam sa suš, mému srdci strápenému pokoj už; hoja! aľe moje líčka červené su od teba, fałešníku, zmorené.

Bartók III 1382 | Hromi bijú hromi bijú zbúrenie sa (100%)
Hromi bijú, hromi bijú, zbúrenie sa ňebesá

Galko 1/423a | Šuhajko, bijú mňa, uajú mňa (97%)
Šuhajko, bijú mňa, bijú mňa, uajú mňa, [: že sem pohledaua :] v kostele na tebja. Mamičko, nebíte, nebíte, nebraňte; [: daua sem mu dary, :] vy o nich nevíte. Daua sem mu dary: ručníček červený, [: prstének stríbrný, :] aj vínek zelený. Daua sem mu dary, moju ruku pravú, [: než mjesíček vyšeu :] stoja s ním na prahu. Smutne slavík spíva v klece zatvorený, [: ked si on spomene :] na hájek zelený. Zdauo sa mi, zdauo, pominútej noci, [: že muj miuý ke mne :] došeu z uprímnosci. A ked ke mne došeu, suace mňa polúbiu; [: ja sem neho také :] pjekne privítaua. Potom sme si spouem sadli na uavičku; [: pytau si ode mňa :] zuatú kotúlečku. Pohlédna na neho, kotúlečku daua, [: kotúlečku daua, :] žalostne puakaua. Nepuač, moja miuá, nestaraj sa za mňa, [: zakád neučuješ :] novinu ode mňa. Novinu takovú, smutné odepsáni, [: potom možeš, miuá, :] puakat bez prestáni.

Černík 1908 / 146 | Trenčanské hodziny (97%)
Trenčanské hodziny pekně bijú, už moju Naninku rozvádějú. Ale něrozvedú, něbojím sa, [: uderí hodzinka, :] ožením sa. Ožeň sa, synečku, s Pánem Bohem, [: vezni si dzievečku :] sebe roveň. Na šaty, na krásu som ci rovná, [: ale na peňáze :] nění možná.

Sušil 0398 | Pod Štramberkem (96%)
Pod Štramberkem, pod tym zamkem, hej, pod Štramberkem, pod tym zamkem bije se žid se šuhajkem, hej. Biju se tam o galanku, co služi v štramberskym zamku. Žid měl koňa, šuhaj druheho, jeli do pole šireho. Kery ten kůň tuhši běži, ten tu děvuchu obdrži. Ten židův kůň tuhši běžel, ten tu děvuchu obdržel.

Bartoš 1901 / 0563 | Bukovské hodiny stejně bijú (96%)
[: Bukovské hodiny stejně bijú :] dyž oni mú milú, rozvádíjú. [: Nerozvedú mi jí, nebójím se, :] přinde tá hodina, ožéním se.

Sušil 0189 | Bude vojna bude (7%)
Bude vojna, bude, kdo pak na ňu půjde? Která má milého, sobě upřímného, tá naříkat bude. Já bych taky jela, dybych koňa měla, koníčka vraného, pěkně sedlaného, sedla bych na něho. Co bys tam, má milá, co bys tam dělala? »U Dunaje stála, košulenky prala, to bych tam dělala.« 1) Kde bys je, má milá, kde bys je máchala? U Dunaje kameň, stála bych já na něm, tam bych je máchala. Kde bys je, má milá, kde bys je sušila? Na zelených lókách, na hedbávných šňůrkách, tam bych je sušila. 2) Kde bys je, má milá, kde bys je válela? V císarské komoře, só tam vále dvoje, tam bych je válela. 3) Vrať se, milá, domů, já tam sám pojedu, až mine sedum let, potom si tě vezmu. 4) Počkám já sedum let, šak nepomine svět, milé z vojny přijde a on si mě vezme, bude-li Pán Bůh chtět. Sedum let dochází, můj milé nejede. Ach, Bože, rozbože, kdy pak mně přijede! 5) Sedum let už došlo, milého neslyším, ach, Bože, rozbože, ach, já se oběsím. Já se neoběsím, radši se utopím, svoje mladé tělo po Dunaji pustím. K Dunaji běžela, Dunaje se ptala: Jsi-li tak hluboká, jak su já vysoká, bych do tě skočila? Rodičové milí, já se s vama lóčím, bratrové a sestry, Bohu vás poróčím. Její bilé nohy do písku sahaly, 6) její bílé ruce břehu se chytaly. Její černé vlasy po vodě plovaly, její černé oči k nebi se zdvihaly. Sedum let minulo, milé z vojny jede. Což jeho vrané kůň pod ňém tak smutně jde. Co pak, můj koníčku, co pak tak smutno jdeš? Zda-li mého těla unésti nemůžeš? Netíží tvé tělo, tíží mě tvá milá, kerá se pro tebe včerá utopila. Hned s koníčka slezl, kord do něho vrazil, do svého srdečka z pistole vystřelil. 7) Už só vobá mrtví, pochovat jich dejte, z rozmarýnu věnec na hrob jim posaďte. Z rozmarýnu věnec bílým kvítkem kvete; nenašli se spolu ti milí na světě.

Sušil 0045 | Když milý Pán Ježíš do nebe (4%)
Když milý Pán Ježíš do nebe vstupoval, matičku svou milou na zemi zanechal.

Bartoš 1901 / 0103b | Můj miłý na vojnu jede (4%)
Můj miłý na vojnu jede, veľice mi přikazuje, abych se mu nevdávała, na ňé sedum ľet čekała. A dyž było v ůsmém roce, žała travěnku na łóce, jak nažała, navázała, za sebe se ohľídała. Zuhľídała tam jonáka, od regementu vojáka: Poď sem miłé, poď sem trošku, zvihni na mě trávy nošku! Ja hneď se ho vyptávała, co tam její miłé dělá: Tvůj miłé se už ožénił, já sem na jeho svaďbě býł. Co mu zkážeš, Andułčičko, červená, bílá růžičko? Zkážu já mu toľi ščestí, co je v tem hájíčku ľéstí. Pošľu mu toľi hubiček, co je na nebi hvězdiček. Za to, žes dobré młuviła, za to budeš moja miłá.

Sušil 2345 | Daleko široko (4%)
Daleko široko kameň od kameňa, ešče dalej šiřej [: můj milý ode mňa. :] Jak je ten měsíček na nebi vysoko, tak je můj syneček ode mňa daleko. Jak je to slunečko na nebi skrúcené, tak je mé srdenko ve mně zarmúcené. Ani tak nemele ve mlýně odrážka, jako mé srdenko banuje šohajka. Ani tak nehoří svíčka nad oltářem, jako mé srdenko želí za ogarem. Nebudu, synečku, nebudu veselá, dokud nedostanu z tvej ruky prsteňa. Ešče sa prstének na vodě zaklátí, ešče sa můj milý zase k nám navrátí.

Sušil 2328 | Pokutovaly tři duše (4%)
Pokutovaly tři duše, kyrie elejson, pokutovaly tři duše, pomož jim, Maria. Tej jednej bylo po kůstky atd. Tej druhej bylo po paže. Tej třecěj bylo po uši. Ty dvě dušičky plakaly. Ta třecja sobě zpivala. Proč tak, dušičko, vesela? Kterakž němam być vesela? Ma se mi sestra narodzić. Patnacte let ma pannum być. Po tym ma syna porodzić. A ten syn knězem ostaně. Jak prvšu mšu služić budzě, to mi do nebe spomůže.