Bartók III 1175 | Kediže to žitko vinďe

4 words

Sušil 0046 | Když se naš Pan Ježiš narodzil (100%)
Když se naš Pan Ježiš narodzil, hvězdy, měsic zazrak vyvodzil. Jak se dovědzěl Herodes kral, všecky male dzitky pobic dal. Jozef s Mariu to slyšali, hned s dzicjatkem preč ucikali. Našli chlopka v poli žito sjać: Vrač se pro srp, hodzi se už žać. Račil mi Bůh mily ščesci dać, dnes sem sel a možu dnes i zać. Když se toho žide zvědzěli, za Pannu Marii běželi. Nadešli tam chlopka, žito žal, svate pěsničky při tom zpival. Něvidzěls-li panny iducej, co nesla dzěcjatko na ruce? Dy sem ja to žito rozsival, překrasnu sem pannu uhlidal. O, ty chlopku, chlopku šaleny, ty jsi to žitečko sel vloni. Vracmy se, židove, do města, bo tu nešla taka něvěsta.

Černík 1908 / 166 | Bolo nás jedenásc (97%)
Bolo nas jedenásc od jednéj mamičky, vzali nás na vojnu, dali nám šabličky. Bolo nás jedenásc, nězhynul žjadný z nás, a to šetko preto, keď bol Pámbo pri nás. Horenka Chabová, zbojnická komora, keď sa rozeleňá, ta šetkých vychová. Horičky zelené, to sú naše žita, něpójdzem od miléj, šak ešče něsvitá. Něpójdzem od miléj, až budze bielý dzeň, až mi ludzja reknú, hdze si bol, potukeň.

Galko 1/265 | Povedal si, že ma vezmeš (97%)
Povedal si, že ma vezmeš, keď na hore žitko zožneš; už si zožal i poviazal, predsa si ma ešte nevzal. Keď ťa vezmeme, budem ťa biť, nebudem ťa v koči voziť; ani v koči, ani v korbe, nebude ti pri mne dobre. Kúpim korbáč jako ruku, budem ťa biť jako suku. Už si kúpil, nebiješ ma, duša moja, šanuješ ma! Jako bych ťa nešanoval, keď ťa maliar vymaľoval, maliari ťa maľovali, kresáči ťa vykresali!

Smutný 41/032 | Kedy že to žitko zídě co (97%)
Kedy že to žitko zídě, co na mojom hrobě idě

Galko 1/364 | Už sme sa nažali, hrstí naváíali (97%)
Už sme sa nažali, hrstí naváľali, ktože ich poviaže, keď šuhaj nemôže? (Žnimeže len, žnime, azda keď dožneme, tamto na úvratoch šuhajka najdeme. Už sme sa nažali žitka zeleného, ešte sme nenašli šuhajka švarného.)

Bartoš 1901 / 0339 | Sviť měsíčku jasně (97%)
Sviť, měsíčku, jasně, nezacházaj ešče, ešče je můj miłý na daľekéj cestě. Łásko, łásko, łásko, dokuď trvati máš? Až budú skřivánci na vánoce zpívat. Na daľekéj cestě, mezi hory, doły; žádný neuvěří, co je mezi nami. Skřivánci zpívaľi, můj milý nepřišéł, snáď se na mně hněvá ľebo za jínú šéł. Potěšeňá nemám, aľe si ho hľedám, na tebe, synečku, stáľe si zpomínám. Mezi nama dvoma łáska nejstáľéjši, tá bude trvati až do smrti naší. Dyby vás tu było jak žita jarého, dyž já tady nemám potěšeňá svého.

Galko 1/288 | Už som doma nebol (97%)
Už som doma nebol, len štyri nedele, narástlo mi žitko zelenuo vo (na)dvore. Nebolo to žitko, lež bola pšenička; nepúšťaj, Anička, zvečera Janíčka. Ako ho nepustím, keď mä pekne prosí: Otvor mi, Anička, poviem ti ja čosi. Keď mu otvorila, pekne hu obejmal, za jej vernú lásku pekne jej ďakoval. I ja ti ďakujem za tie tvoje kroky, čo si mi urobil chodník pod obloky. Jeden pod obloky, druhý hore dvorom, bude sa mi nežiaľ prechodiť sa po ňom.

Sušil 1445 | Čí to husičky na tej vodě? (97%)
Čí to husičky na tej vodě? Chodijú sobě po slobodě. Co sa dívča nanaháňá od večera až do rána! Vezmi, synečku, vem flintičku, zabij húsírka neb husičku, ony budú poletovat, ty jich budeš postřelovat. Kúpil on žita za tři groše, posypal husičkám po troše. Dyž se husy nazobaly, na voděnku posedaly.

Sušil 0372 | Vím já jeden hájiček (97%)
[: Vím já jeden hájiček, :] v tom hájičku domeček. V tom domečku děvečka, chovala sokolíčka. Čisté žito sbírala, sokolovi sypala. Nemohla ho uchovať, musela ho ven vyhnať. 1) Sedum let ho chovala, na osmý ho pustila. Leť, sokole, do pole, nalítej se do vůle, nazobej se kúkole. Letěl sokol, zaletěl, třikrát Krakov obletěl. 2) Sedl si tam na rynek, na červený kamýnek. 3) A tak vesele zpíval, až se Krakov rozlíhal. Krakovjané měščané všeho díla nechali, sokola poslúchali. Došla k němu hrdlička, jeho vlastní sestřička. Co, sokole, co děláš, žádného smutku nemáš? Jaký bych já smutek měl, když mi žádný neumřel? Umřela ti tvá milá, dvě hodiny s poledňa. Třetí den, co pohřbená, v klášteře pochovaná. Sokol letěl, zaletěl, až na klášter doletěl. Třikrát klášter obešel, žádných dveří nenašel. 4) Jenom jedno okenko: Promluv ke mně, milenko. Dybych mohla mluviti, mohla bych aj choditi. Na srdečku mám kameň, na jazyku mám plameň; to pro tebe, můj milý, že sme spolu chodili.

Sušil 0611 | Když jsem já šel po Dunaji (97%)
Když jsem já šel po Dunaji, po té velké hrázi, [: seděly tam tři panenky, ony kostky hrály. :] Jedné řikají Marjánka, druhé Karolinka, o té třetí vám nepovím, to je má panenka.1) Jednu jsem vzal za ručičku a druhou za obě, vedl jsem je na lodičku poplavit na vodě. A já s tebou nepoplavu, ty seš šelma velká, otrhals nám marijánku, kerá modře kvetla. Mariánku, rozmarýnku, kerá modře kvetla; copak by nám, můj synečku, panímáma řekla! Slibovals mně, můj synečku, že ty si mě vezmeš, až sobě to jaré žito pod hájičkem zežneš. Už si sobě pod hájičkem jaré žito zežal, přece sis mě, můj synečku, přece sis mě nevzal.2) »Počkej na mě, má panenko, počkej na mě sto let, až ti zoubky vypršijou, nebudou tě bolet,«3)

Erben 5/173 | Když jsem já ty koně pásal (97%)
Když jsem já ty koně pásal, přišla na mě dřímota, dřímo – dřímo – dřimotinka, koně vešly do žita. Přišel na mě šelma sedlák, toho žita hospodář: „Co ty, šelmo! co tu děláš, že ty koně v žitě máš?“ A já nejsem žádnej šelma, já jsem hodné matky syn: kdyby mně to jinej řekl, tomu bych se postavil! Sedům let jsem u vás sloužil, a nic jsem vám neztratil: jen jedinkej zákolníček, a ten jsem vám zaplatil. Sedům let jsem u vás sloužil, a nic jsem vám neukrad: jen jedinkou homoličku, a pro tu jsem s půdy spad. Sedům let jsem u vás sloužil, a nic jste mně nedali: jen jedinkou košiliěku, ‚) a tu jste mně zas vzali. Já jsem synek zachovalej, žádnej na mě nic neví: jenom vaše Bětulinka, a ta na mě nepoví. Kdyby chtěla povědíti, pověditi nemůže: neb mě sama vodívala do zahrádky na růže. 1) jen tu starou kamizolku, a pro tu jste plakali. Aneb: jenom vaši Bětulinku, a pro tu jste plakali.