Sušil 0611 | Když jsem já šel po Dunaji

126 words

Sušil 0611 | Když jsem já šel po Dunaji (100%)
Když jsem já šel po Dunaji, po té velké hrázi, [: seděly tam tři panenky, ony kostky hrály. :] Jedné řikají Marjánka, druhé Karolinka, o té třetí vám nepovím, to je má panenka.1) Jednu jsem vzal za ručičku a druhou za obě, vedl jsem je na lodičku poplavit na vodě. A já s tebou nepoplavu, ty seš šelma velká, otrhals nám marijánku, kerá modře kvetla. Mariánku, rozmarýnku, kerá modře kvetla; copak by nám, můj synečku, panímáma řekla! Slibovals mně, můj synečku, že ty si mě vezmeš, až sobě to jaré žito pod hájičkem zežneš. Už si sobě pod hájičkem jaré žito zežal, přece sis mě, můj synečku, přece sis mě nevzal.2) »Počkej na mě, má panenko, počkej na mě sto let, až ti zoubky vypršijou, nebudou tě bolet,«3)

Bartoš 1901 / 0593 | Dycky's ty ně říkáváváł (23%)
[: Dycky's ty ně říkáváváł, že ty si ňa vezneš, :] [: až tú drobnú jateľinku :] pod hájíčkem zežneš. [: Už's tú drobnú jateľinku pod hájíčkem zežáł, :] [: a můj švárný šohajíčku :] ešče sis ňa nevzáł.

Sušil 2210 | U kamen stála (21%)
U kamen stála, pěkná se zdála, dy se umyla, byla pěkná bílá, dyž se zapletla, jako růže kvetla. Alleluja zdrávas Maria.

Erben 2/801 | Nevdávej se má panenko (15%)
Nevdávej se, má panenko, až ti bnde sto let: až ti zuby vypadají, nebudou tě bolet. Sila vičku na vršíčku, on jí vzešel oves: jen ty mi ho, můj holečku, do stodoly dovez.

Sušil 0672 | Můj milý můj milý (14%)
Můj milý, můj milý, ale nevím kerý; ja, kerý mně bude od Boha súzený. Od Boha súzený, od rodičů daný, od pana faráře za ruky svázaný. Bolí mě hlavěnka, jak mě nemá bolet? Dyž mně šohajíček došel vypovědět. Bolí mě ta hlava, bolí mě od rána, bolí mě celú noc, nemožú mně pomoct. Šak by mně pomohli, dyby jenom chtěli, dyby mně šohajka do domu dovedli. Nebudu veselá tento celý tydeň, dokud mně nezkáže můj milý dobrý deň. Dobrý deň, dobrý deň! Dycky mně dobrá šla, v sobotu na večír zlá novina přišla. Zlá novina přišla od mého milého, abych se vdávala, esli mam iného.

Sušil 0613 | Slibovals že si mne vezmeš (11%)
Slibovals, že si mne vezmeš, až to zrale žito sežněš. Slibovals mi, že na rolu, přived si mne na něvolu. Slibovals mi, že do statku, přived si mne na zlou matku, slibovals mi, že do fojstvi, přived si mne do hoferstvi.

Sušil 0613 | Slibovals že si mne vezmeš (11%)
Slibovals, že si mne vezmeš, až to zrale žito sežněš. Slibovals mi, že na rolu, přived si mne na něvolu. Slibovals mi, že do statku, přived si mne na zlou matku, slibovals mi, že do fojstvi, přived si mne do hoferstvi.

Sušil 0612 | Což ty jsi mně sliboval (11%)
[: Což ty jsi mně sliboval, :] [: dyž jsi za mnó chodíval! :] Slibovals mně pod duší, že svou lásku nezrušíš. Ach, duše má, duše má! už je láska zrušená; do voděnky hluboké, už je tam zatopená.

Erben 3/014 | Má milá slouží za vodou (10%)
Má milá slouží za vodou, já zase sloužím za druhou: kterak já si poradit mám, bych mou panenku dostal k nám? Koupím si veslo slonové, stříbrem, zlatem okované, a sednu si na lodičku, pojedu pro svou holčičku.

Erben 2/297 | Na Slíchovskejch lukách (8%)
Na Slíchovskejch lukách ztratila jsem dukát, a tam u vrbičky červené pentličky. Slíchovští mládenci! kde jste koně pásli? já ztratila pentle, kterej jste je našli? „My jsme jich nenašli, jen jsme je viděli: červené pentličky po vodě plynuly. Rybáři, rybáři! na lodě sedejte, červené pentličky po vodě hledejte. „Kdybychom zapřáhli tři sta vraných koní, červených pentliček více nedohoní. Kdybychom zapřáhli koní na tisíce, červených pentliček nedohoní více.“ Sedla na lodičku, zaplakala tuze, že už svých pentliček 1) dohonit nemůže. 1) Místo červených pentliček v písni této zastupuje také „zelenej víneček“.

Sušil 0349 | Šly děvčátka na jahody (8%)
[: Šly děvčátka na jahody, :] a to pořád podle vody. Nadešly tam přívozníčka, přešvárného šohajíčka. Oj, Janíčku, přívozníčku, převez ty nás přes vodičku. 1) Všecky panny popřevážal, jenom svoju milú nechal. Oj, Janíčku, převez i mňa, zaplatím ti jako jiná. »Nemám čluna, ani vesla, všecko mi to voda znésla,« Máš ty člunek a i veslo, ale tebe blúdi pestvo. Sedni, milá, na lodičku, převezu ťa přes vodičku. 2) Jak dojeli prostřed vody, stupoval jí do slobody. Nestupaj mně do slobody, než mia dovez na kraj vody. Jak dojeli na krajíček, vyhodil ju na trávníček. 3) Ruce, nohy jí urúbal, černé oči jí vylúpal. Odešel ju na půl míle, počuval ju, živa-li je. Vrš plakala, vrš zpívala, vrš na Janoška volala. Ach, Janíčku, srdce moje, kam si poděl nohy moje? Tam jsú tvoje bílé nohy u Dunaja na tom poli. Vrš plakala, vrs zpívala, vrš na Janóška volala: Ach, Janíčku, srdce moje, kam si poděl ruce moje? A ty tvoje bílé ruce u Dunaja na tej lúce. Vrš plakala, vrš zpívala, vrš na Janíčka volala: Ach, Janíčku, srdce moje, kam si poděl oči moje? Tam sú tvoje černé oči, kde sa Dunaj kolem točí. Vrš plakala, vrš zpívala, vrš na Janíčka volala: Ach, Janíčku, srdce moje, kam si poděl vlasy moje? A ty tvoje černé vlasy po Dunaju větr plaší. 4)