Sušil 0349 | Šly děvčátka na jahody

215 words

Sušil 0349 | Šly děvčátka na jahody (100%)
[: Šly děvčátka na jahody, :] a to pořád podle vody. Nadešly tam přívozníčka, přešvárného šohajíčka. Oj, Janíčku, přívozníčku, převez ty nás přes vodičku. 1) Všecky panny popřevážal, jenom svoju milú nechal. Oj, Janíčku, převez i mňa, zaplatím ti jako jiná. »Nemám čluna, ani vesla, všecko mi to voda znésla,« Máš ty člunek a i veslo, ale tebe blúdi pestvo. Sedni, milá, na lodičku, převezu ťa přes vodičku. 2) Jak dojeli prostřed vody, stupoval jí do slobody. Nestupaj mně do slobody, než mia dovez na kraj vody. Jak dojeli na krajíček, vyhodil ju na trávníček. 3) Ruce, nohy jí urúbal, černé oči jí vylúpal. Odešel ju na půl míle, počuval ju, živa-li je. Vrš plakala, vrš zpívala, vrš na Janoška volala. Ach, Janíčku, srdce moje, kam si poděl nohy moje? Tam jsú tvoje bílé nohy u Dunaja na tom poli. Vrš plakala, vrs zpívala, vrš na Janóška volala: Ach, Janíčku, srdce moje, kam si poděl ruce moje? A ty tvoje bílé ruce u Dunaja na tej lúce. Vrš plakala, vrš zpívala, vrš na Janíčka volala: Ach, Janíčku, srdce moje, kam si poděl oči moje? Tam sú tvoje černé oči, kde sa Dunaj kolem točí. Vrš plakala, vrš zpívala, vrš na Janíčka volala: Ach, Janíčku, srdce moje, kam si poděl vlasy moje? A ty tvoje černé vlasy po Dunaju větr plaší. 4)

Černík 1908 / 279 | Nás Janoško (28%)
Náš Janoško ništ něrobí, len prevážá na jahody, šetkých ludzí poprevážal, svojéj miléj občakával. Prišla k němu jeho milá: » Prevez, Janko, prevez aj mňa. « Němám čunka, ani vesla, šecko mi to voda zněsla. Prišol príval od Kriváňa, zebral mi to do Dunaja. » Máš ty čunek, máš aj veslo, len ťa trápí tvoje pestvo «

Černík 1908 / 164 | Prevez (25%)
Prevez, prevez, prevozníčku, mám galánečku za vodzičkú, duša moja. Něprevezem, němám vesla, šetko mi to voda zněsla, duša moja. Máš ty čunek, máš aj veslo, len to robí tvoje pestvo, duša moja. A jak prišli na kraj voda, stúpil on jej do slobody, duša moja. Nohy, ruce jéj orúbal, očenka čierné jéj vylúpal, duša moja. Janko, Janko, srdco moje, tam sú tvoje bielé nohy, duša moja. Pri Dunajku, u téj hory, tam sú tvoje bielé nohy, duša moja. Janko, Janko, srdco moje, hdze si podzel ručenky moje, duša moja? Pri Dunajku, na téj lúce, tam sú tvoje bielé ruce, duša moja. Janko, Janko, srdco moje, hdze si podzel očičky moje, duša moja? Na Dunajku, v téj huboči, tam sú tvoje čierné oči, duša moja.

Sušil 0350 | Šlo děvčátko na travičku (20%)
Šlo děvčátko na travičku do zeleného hájičku. Postřetla tam šohajička, rybařového Janíčka. Ty, Janíčku, rybaříčku, chytni mně jednu rybičku. Kdo chce, milá, ryby jesti, musí na kraj člúna vlézti. Dosti sem ryb pojídala, na kraj člúna nesedala. Tak ju lúdil, až přilúdil, až ju na kraj člúna hodil. Převezl ju přez Moravu dolů k zelenému háju. Nohy, ruce jí povázal, černé očka jí vylúpal.

Černík 1908 / 223 | Ej sivé volky (12%)
Sivé volky sivé, majú rožky krivé, poženěm ich, poženěm, ej, na lúčky zelené. Pasú sa volky, pasú, až sa lúčky trasú, keď sa volky napasú, klobúčkom si zatrasu a pójdzem medzi chasu. Tam na zelenéj lúce, tam pase Janko junce, a já som ich počúval, a já som ich počúval, ej brinkaly jim zvonce.

Bartoš 1901 / 1169 | Z Velké (11%)
Hore, Veľkú maľovaná dłážka; de sa ně poděła šohajova łáska! Vŕš płakała, stoja u chodníčka, až sa červeňały šohajovi ľíčka. Vŕš płakała, stoja u drvárně, až sa červeňały Brněnské kasárně.

Sušil 0310 | Seděl jeden vězeň (10%)
[: Seděl jeden vězeň :] sedumdesát neděl, a tak těžko seděl, až tam ošedivěl. Sam sobě rozmlúval, kdo by ho vyjednal, že by mu dceru dal. Svú dceru Barboru, polovicu dvoru. Žádný ho neslyšel, edem to pachole, co poklúzá koně. Pachole nemeškalo, Turkům povídalo: Slyšte, milí páni, co náš vězeň praví: 1) Kdo by ho vyjednal, že by mu dceru dal, dcerušku Barboru, polovicu dvoru. Turci nemeškali, vězňa vyručali. 2) Přišel vězeň domů, sednul si ke stolu, svěsil hlavu dolů. Což je vám, tatíčku? 3) Snad vás hlava bolí, nebo život celý? Mia hlava nebolí, ani život milý; slíbil sem ťa dáti Turku pohanovi. 4) A já bych zaň nešla, radši bych umřela. 5) Na hůru běžala, muziku slyšala. Můj milý tatíčku, pro koho to jedú, střílajú, bubnujú? Pro tebja, Baruško, najmladší dceruško. A Turci přijeli, všecko strojné měli. Koníčky v šarlatě, pacholci ve zlatě, její najmilejší v samém diamantě. 6) Do voza sedala, s otcem sa žehnala. S Bohem, můj tatíčku, už k vám víc nepřijdu, zakél živa budu. 7) Patnást míl ujela, slova nemluvila. Třidcet míl ujela, slovo promluvila: Počkaj, milý kočí, až z voza seskočím, napiju sa vody. 8) Nepij, milá, vody, máš vínko ve vozi. Pivo, vínko dobré, vodička najlepší. Ona seskočila, vínek s hlavy sňala, na vodu pustila. Plyň, ty můj vínečku, až k mému tatíčku, a pověz ty jim tam, že sem sa vydala bystrému Dunaju. Ty drobné rybičky, to moje družičky; ti velcí kaprové, to moji družbové; vrbina, olšina, to moja rodina. Vody dosihala, do Dunaja padla. Turek křičí, plače a sobě naříče. Její bílé vlasy po vodě sa plasí. Její bílé ruce vodú plavú prudce. Její černé oči, písek sa v nich točí. Turek křičí, plače a sobě naříče: Bych ťa byl dovezl k svej milej mateři, nedala by tobě po zemi choditi; byla by ti stlala červené přikrytí. Zvonily by tobě ty turecké zvony. Včil ťa budú žráti ty morské potvory.

Galko 3/022 | Prevez ma ty, prievozníčku (10%)
Prevez ma ty, prievozníčku, mám za horou frajjerečku, mám za vodou, za hlbokou, za tou horou, za vysokou. (Nemám člnka, nemám vesla,+) všetko mi to voda zniesla! Prišiel príval od Kriváňa, zabral všetko do Komárna. Máš ty člnok, máš ty veslo, len ťa trápi tvoje pestvo; zlí ľudia ťa podplatili, by nám cestu prekazili.)

Erben 3/014 | Má milá slouží za vodou (9%)
Má milá slouží za vodou, já zase sloužím za druhou: kterak já si poradit mám, bych mou panenku dostal k nám? Koupím si veslo slonové, stříbrem, zlatem okované, a sednu si na lodičku, pojedu pro svou holčičku.

Erben 3/099 | Strakatý peřiny (8%)
Strakatý peřiny na bidle visí: starej se, Vavroušku, vo koně lysy. „Já jsem se postaral i vo celej vůz: poď sedni, Hančičko, pojedeme už.“ Já nechci, nesednu, koně se plaší: mohli by snad pro mě naříkat naši. Já nechci, nepudu, až zejtra ráno: vopatruj vás pán Bon, má zlatá mámo! Strakatý peřiny na tyči visí: přistroj si, holečku, koníčky lysy. Čtyry koně vraný, vokovanej vůz: zapřahej, formánku, pojedeme už. Nechci, nepojedu, až zejtra ráno: až já se rozloučím s mou panímámo.

Bartoš 1901 / 0171 | Šły děvčátka na jahody (7%)
Šły děvčátka na jahody, šły děvčátka podľe vody; nadešły tam na Janíčka, na Janíčka rybáříčka. Ty Janíčku rybáříčku, převez ty nás přes vodičku! Nemám čłuna ani vesło; to je, Janku, tvoje pestvo.