Bartók III 1545 | Orie Janík pod drobničkou

4 words

Sušil 0288 | Pod javorem pod zeleným (100%)
[: Pod javorem pod zeleným :] oře dívča volem černým. Jak pod javor dovoraua, 1) máti na ňu zavouaua. Pojeď, dcerko, pojeď domů, daua sem ťa nevím komu. Daua sem ťa Janíčkovi, dvanástemu 2) zbojníčkovi. »Janíčku, tys čirý zbojník, víš ty k horám každý chodník. Každý chodník, každú cestu, kerá ke kerému městu. Nejsem, milá, taký zbojník, nemám peněz, enom trojnik.« V noci vyšeu, v noci došeu, nikdá jí nic nedoneseu. 3) Doneseu jí ručník nový, ručník nový nebílený. 4) Kázau jí ho z mydua práti, nedau jí ho rozvíjati. Miuá praua, protřípaua, vypadua jí ruka bíuá. 5) Počkaj, Janko, povím na ťa, to je ruka z mého brata. 6) Jaká bys ty žena byua, dybys muža prozradiua! Jaká bych já sestra byua, dybych brata zatajiua? Miuá zradí, šerha vsadí, kat oběsí, lebo mosí.

Bartoš 1901 / 0135 | V čirém poľi hruška (100%)
V čirém poľi hruška zeľený vŕšek má, pod ňú sa Janíček s Aničkú v karty hrá. Tak sa oni hráľi, až sa rozehráľi, od veľikéj łásky obá dvá usnúľi. Usnúła Anduľka na zeľeném kľíčku, a Janošek usnúł na jejímu ľíčku. Priľetěł słavíček zazpívał pěsničku, obudił Janoška, Janošek Aničku. Stávaj, miłá hore, už sú biłé zore, staň, podoj kravičky, vyháňaj na poľe. Dočkaj ňa, kraváčku, za tú našú stěnú, a já ti vyženu krávu nedójenú. Dočkaj ňa, kraváčku, za zeľeným hájem, a já sem zaspała se švarným šohajem. Kráva nedójená, dívka nemodľená, šohajek vypadá jak tá bíłá stěna.

Galko 1/255 | Pod hájičkom, pod zeleným (100%)
Pod hájičkom, pod zeleným [: ej, orie dievča s volkom jedným. :] Ešte brázdu nezorala, [: ej, mati na ňu zavolala: :] Ančúš, Ančúš, poďže domu, [: ej, vydávam ťa, neviem komu. :] Vydávam ťa Janíkovi, [: ej, najväčšiemu zbojníkovi. :] V noci príde, v noci tajde, |: ej, nič dobrého nedonesie. :] Len košielku vyparenú [: ej, a šabličku skrvavenú. :] Bielu plachtu potrhala, [: ej, kým šabličku utierala. :] Už v Liptove vyzváňajú, [: ej, už Janíka opatrujú. :] Už v Liptove odzvonili, [: ej, už Janíka ulapili. :] Už ho vedú cez Košice, [: ej, plačú za ním tri dievčice. :] Jedna plače, druhá kvíli, [: ej, tretia sa mu lapá šiji. :] Janík, Janík, srdce moje, [: ej, čo tu vidíš, všetko tvoje. :] Vidím, vidím zoreničku, [: ej, prenešťastnú šibeničku. :] Kebych ja bol o tom vedel, [: ej, že ja na nej viseť budem, :] bol bych ju dal vymaľovať, [: ej, striebrom, zlatom povykladať. :] Po spodku len toliarami, [: ej, a po vrchu dukátami. :] Na prosredku mramor, skalu, [: ej, kde položím moju hlavu. :]

Galko 1/223 | Štyri kone na dvore (100%)
Štyri kone vo dvore, (na dvore) žiaden na nich neorie; išiel orať Janíčok pod zelený hájičok. Prvú brázdu odoral, na milú si zavolal: Poďže, milá, poď ku mne, poviem ti ja, čo je mne. Bolí mňa má hlavička, dobila ma mamička. Môže ťa mamka nebiť, môžeš ku druhej chodiť. A ja k druhej nepôjdem radšej bojovať budem; a ja teba, Anička, rád vidím od malička.

Bartók III 1545 | Orie Janík pod drobničkou (100%)
Orie Janík pod drobničkou

Galko 1/301 | Teče voda zo skaly (100%)
Teče voda ze skaly [: do tej panskej zahrady. :] Anička ju vylieva, [: Janíčko sa jej díva. :] Nedívaj sa, nedívaj, [: vezmi putnu, vylievaj. :] Načo bych ju vylieval, [: ked som jej tam nenalial. :] Štyri kone na dvore, [: nikto na nich neore. :] Ore na nich Janíček, [: červený jak hrebíček. :] Ked na konec dooral, [: na Aničku zavolal: :] Pod, Anička, pod ke mne, [: poviem ti ja, čo je mne. :] Ach, mna bolí hlavička, [: od mojeho srdiečka. :] A mna bolí hlava má [: od tvojeho klamaná. :]

Sušil 0290 | Pod jaborem pod zeleným (100%)
[: Pod jaborem pod zeleným :] oře dívča vouem jedním. Oře, oře, přeorává, máti na ňu povouává. Ostaň, dívča, ostaň státi, budeš-li sa vydávati? Ja sa vydávat nebudem, na Janoška čekat budem. Janošek je hodný chasník, ví přes hory každý chodník. Každý chodník, každú cestu, kady choďá pro nevěstu.

Sušil 0562 | Kaj ty jeděš můj Janičku? (86%)
[: Kaj ty jeděš, můj Janičku? :] Jedu orať za vodičku. Oral sem tam včeraj, dněska, všecko mi to voda sněsla, sněsla mi to do tarasu; čim ja budu chovať chasu!

Bartoš 1901 / 0141 | Dyby ťa má miłá (86%)
1. Dyby ťa, má miłá, z kameňa kresaľi, [: enom nepovídaj, :] že zme społem spaľi. Nespaľi, nespaľi, enom zme ľežaľi, [: štyré úradkové, :] na nás prísahaľi. Nebude ti, synku, vina odpuščená, [: ty mosíš putovat, :] do Jeruzaľéma. Jeruzaľémský kněz, ten ťa vyzpovídá, [: aľe ti, synečku, :] rozhrešeňá nedá. Dyž nedá, nech nedá, nebudem ho prosit, půjdem do Prešpurka, vezmem za ľegruta, budem pałoš nosit. 2. Ten Nitranský zámek, do koła kľenutý, [: sedí v něm syneček, :] v žeľezoch zakutý. Dobre je ti, Janku, v tom Nitranském zámku, [: ľudé sejú, orú, :] a ty sedíš v chłádku. Nežádaj si, miłá, takovéj dobroty, [: dybys měla nosit :] ze zeľeza boty. Ze zeľeza boty, a na rukách puta, [: šak je to, má milá, :] neščasná dobrota. Túžení, túžení, horší než vězení; [: z vězeňá pomože, :] z túžeňá nemože. Z vězeňá pomože mamička, tatíček, [: z túžeňá nemože, :] ľeda šohajíček.

Galko 1/119 | Orala sivýma volkama (86%)
Orala, orala sivýma volkama: hajs, hajs, moje sivé volky, hajs, hajs, moje sivé volky, do dvora! Do dvora, do dvora, moje sivé volky, do dvora! Žmurkala, žmurkala čiernyma očkama: žmurk, žmurk, moje čierne oči, žmurk, žmurk, moje čierne oči, na Janka! Na Janka, na Janka, moje čierne oči, na Janka! Plakala, plakala horkýma slzama: plač, plač, moje mladé oko, plač, plač, moje mladé oko, žalosti. Žalosti, žalosti, že som osirela v mladosti!

Galko 1/169 | Vysoko lieta sláviček (86%)
Vysoko lieta sláviček, choďže už domov, Janíček! Kosy zapadajú, ej, zore znamenajú, domov ťa, Janíček, ej, domov ťa volajú. Už to nemôže ináč byť, už ty len musíš moja byť; bars by tvá rodina, ej, proti tomu bola, predsa ma neminieš, ej, frajerôčka moja.