Bartók III 1343b | Spod zeľenej lipki vodička viviera

5 words

Bartók III 1343b | Spod zeľenej lipki vodička viviera (100%)
Spod zeľenej lipki vodička viviera

Bartók III 1094a | Vileťela lastovička spod skali (97%)
Vileťela lastovička spod skali

Bartoš 1901 / 0139 | Jedna hora dve hory (3%)
Jedna hora, dve hory, dve horičky zeľené, do ně budzě obímaci, moje ľíčka čjervené. Obímał by ích Adam, aľe si ho něžjádám; obímał by mi ích Janko, aľe je on daľeko. Sedaj, miłá, na koňa, pojedzěme do poľa, pojedzěme na tú łúčku, dzě je ľipka zeľená. Pod tú ľipkú studnička, je tam dobrá vodička, sľézaj, miłá, sľézaj dołů, napojíme koníčka. Miłá s koňa sľézala, dał í Pámbů pachoľa, o Bože mój, prebože mój, de je moja słoboda! Słobodenka, słoboda, néni každému voľná, enom tomu synečkovi, kerý sedá na koňa.

Sušil 0780 | Před nami lavečka (3%)
[: Před nami lavečka, :] [: ohyba se. :] Pod ňu je vodzička, přeliva se. Vyperce, macičko, košulenku. Juž mi odmluvaju mu milenku. Juž je košulenka vyškrobena, moja najmilejši odmluvena. Dyž je odmluvena, něbojim se. Přijdzě ta hodzina, oženim se. Zeleny jalovec juž dozrava, že mne ma milenka zaněchava. Zachodzi slunečko v hory, v lesy, že mne v Krmelině nic něcěši. Cěšivavalo mne, už něbudzě. Budzě mne cěšivać něhdzě indzě.

Galko 3/002 | Tá vojnička, tá vojna (3%)
Tá vojnička, tá vojna, každému je odporná; beda tomu šuhajovi, kerý sedá na koňa. Sadni, milá, na koňa, pojdeme my do poľa, pôjdeme my na tú lúčku, de je lipka zelená. A ty naše koníčky napili sa vodičky: sadaj, milá, na koníčka, pôjdeme poľahúčky. Keď už prišli do poľa, dau im pámbo pahola; ach, bože môj, prebože môj, de je moja sloboda! Vyndi, milá, na drevo, obzri sa tam, kde je kdo. Nikoho som nevidela, krome môjho milého.

Erben 7/014 | Tam nahoře pod lípami (3%)
Tam nahoře pod lípami tři mládenci spolu stáli, o lásce si povídali. Jeden začne povídati, co chce panně darovali: „Pěknou pentličku červenou, stříbrem, zlatem vyráženou.“ Druhý začue povídati, co chce panně darovali: „Trochu utrejchu bílého do nápoje smíchaného.“ Třetí začne hovořiti: „Škoda pannám ublížiti. Ale která je k libosti, milujme ji s upřímností.“ Šla Ančička, šla pro vodu, kde oni svou brali radu. Šla pro vodu dolů k mostu: „Pojď, panenko, pojď na poctu!“ Na poctu ji zavolali, ze sklenice pít jí dali. „Pí, napí se ze sklenice, však nebudeš píti více!“ Ze sklenice se napila, hned tu chvíli zbledla celá, přišla domu, hned omdlela. Stará matka se jí ptala: „Co’s panenko, co’s dělala?“ „Hořkej nápoj jsem já pila, otrávena jsem já byla!“ Pro milého si poslala: „Což pak jsem vám udélala, Že jste mne tak otrávili, můj mladý věk zahubili!“

Černík 1908 / 275 | V Vyškovském poli (3%)
[: V Vyškovském poli :] tri lipky, vyškovští chlapci, švarní mladzenci, do bitky. Oni sa bili v sobotu večer do rána a jeho milá, galánka verná, plakala. [: Něbij sa, Janko, :] něbij sa, tu máš vínečko, tu máš vínečko, napij sa. [: Něchcem vínečka, :] voda je, pre tebja, milá, galánka verná, bitka je.

Erben 9/011 | Kdybych já věděl (3%)
Kdybych já věděl, že letos umřu, dal bych si dělat dubovou truhlu. Dubovou truhlu, lipové víko, aby to bylo panenkám líto. A na to víko zelený věnec, aby věděli, že jsem mládenec. Do toho věnce růžovou mašli, aby mne tady panenky našly. Tu by mě vzali, na máry dali, moji rodiče ti by plakali. Po každé straně šest krásných panen, a šest mládenců neslo by mě ven. Neste mě, neste, do hrobu dejte a černou hlínou mě zasypejte. Na hrob postavte široký kámen, a tato slova napište na něm: „Leží, ach leží tu mladé tělo, kteréžto rádo děvčátka mělo. Hezké panenky, které tu jdete, za jeho duši se pomodlete!“ Kdybych já věděla, že já zejtra umřu, dala bych si dělat javorovou truhlu; javorovou truhlu a lipové víko, aby toho bylo všem mládencům líto. Na vrch na to víko pěkné paví peří, aby každej věděl, kdo v té truhle leží: leží to v ní, leží jedno potěšení, kterému rovného na tom panství není.

Sušil 2050 | Ptam se ja cě dzěvečko prvni (3%)
Ptam se ja cě, dzěvečko, prvni raz, skoro-li mi šatku daš? Až budzě v tom městečku jarmaček, to ci kupim šateček. Ptam se ja cě, dzěvečko, druhy raz, brzo-li mi vinek daš? Čekaj, mily synečku, do leta, až budzě hojně květa. Ptam se ja cě, dzěvečko, třeci raz, brzo-li moju byc maš? Až se budzě sucha lipka zelenac, bila růža červenać. Kupil synek zeleneho harasu, přikryl lipku zavčasu.1) Podivaj se už, ty dzěvečko ma, jak se lipka zelena, bila růža červena.

Bartoš 1901 / 0555 | Z druhéj strany jazera (3%)
Z druhéj strany jazera stójí ľipka zeľená, ej na ní seďá třé krásní vtáčkové, zpivajú si z veseła. Nebyľi to vtáčkové, aľe młádenečkové, ej zpívaľi si o jednéj děvece, kerý si ju dostane. Jeden praví: Bude má, druhý praví: Jak Bůh dá, ej a ten třetí: Moja najmiľejší, proco že si tak smutná. Proč že nemám smutná byt, za iného kážú ít; ej rozpukło sa mé srdečko ve mně, nemá ho kdo potěšit.

Bartoš 1901 / 0106 | U našého jezera (3%)
U našého jezera stojí ľipka zeľená, ja ľipka, ľipka pěkně zeľená, na ní ptáčkové seďá. Nebyľi to ptáčkové byľi gavaľírové, ja smłúvali sa o jednu dívku, že kerý ju dostane. Jeden praví, bude má, druhý praví, až Bůh dá, ja a ten třetí, srdenko moje, proč jsi tak zarmúcená? Kerak nemám smutná byť, dyž mám za starého íť, rozžeľelo se ve mně srdenko, nemožu há uskroviť. A v téj naší komoře pěkné zeľené łože, ja łože, łože pěkné zeľené, kdo v tem łůžku spať bude. A dyby v něm starý spáł, bodaj rána nedočkał, a dyby mładý, sľičnéj úrody, by mu Pambů zdraví dáł.