Bartók III 1502c | Zhora chlapci zhora novina sa nesie

6 words

Bartók III 1502c | Zhora chlapci zhora novina sa nesie (100%)
Zhora chlapci, zhora, novina sa nesie

Sušil 0274 | Objel syneček kolem černý les (67%)
Objel syneček kolem černý les, nadvandroval si Vanov, pěknou ves. Přijel k Jarošovejm, zatlouk na vrata, vyšla Marjánka sama devátá. Kdo nám to tluče na naše vrata? Ať neotlouká stříbra a zlata. Já jsem tvůj milej z dalekej země, žádám, Marjánko, nocleh u tebe. Ráda, synečku, ráda nocleh dám, v horní komoře, kde sama léhám. Ustlala lože v horní komoře, rozčesávala vlasy, kadeře. Bylo půl noci, koníček řehtal, aj se Jarošů domek otřásal. Marjánka stala, čtvrt ovsa dala, zas polehoučku spat poléhala. Což pak, synečku, což tak tvrdě spíš, že svého koně hlasu neslyšíš? Já svého koně hlasu málo dbám, jen když Marjánku při svém boku mám. Až bude svítat, jejte pryč od nás, a neříkejte, že ste byl u nás. Ale řekněte, že ste koně pás na louce zeleny, v rose studeny.

Sušil 2278 | Poslóchéte horní dolní (67%)
Poslóchéte, horní, dolní, jak domácí, tak přespolni, co se stalo v raníčku na tem zeleným trávničku. Honili jsme krále, po horách, po dolách, po štrnásti hřebcích, po dvanásti kobylách. Králička jsme nedostali, koničky jsme stumlovali. Skoval se nám do salaší, chraščí, nemohli jsme ho dostati, ani dopásti. Máme krále chudobného, na tři strany poctivého. Ukradli mu tři sta, z práznýho místa, tři sta volů z prázných dvorů, ukradli mu tři sta koní z prázných stání. A ty voly měli tak dlóhý rohy, že než vrana k vraně doletěla, patero mladých vyseděla a to šesté vajičko pokazila, protože na ně místečka neměla. Podarujte nám, paňmaměnko, klobáse, co se nimi štyrykrát opáše, a po pátý, co bych si svýho vranýho konička podepříti mohl. Ešli nepodarujete, dyž se vaše dcerka bude vydávati, budeme se jí posmívati, střechy bráti, ploty lámati, pod naše nejmilejší vraný koníčky stláti.

Sušil 0533 | Horno mi je horno (67%)
Horno mi je, horno, už je všecko darmo, už s mojím synečkem posedá ledakdo. Posedá, posedá, ledajaká dáma, co ona neměla jakživa galána. Jakživa galána, jakživa milého,1) a včil s ním posedá do rána bílého. Posedaj, posedaj, enem mně pokoj daj, enem sa, dcérečko, ze mňa nevysmívaj. Nebudu, nebudu, v tem Ujezdě bývat, lebo mně nedajú dobrej vody píjat.

Bartoš 1901 / 0111 | Počuvajtě ľuďá šetci (67%)
Počuvajtě ľuďá šetci, co sa stało téjto noci na tom našem horniém konci. [: Šohaj diévča odłudzuje :] od otca aj od matěre. [: Tak ju duuho odłudzovał :] do světa s ňú zavandrovał. [: Duuho oni vandrovaľi :] k večeru si spočívaľi, Viém já jednu doľinečku, [: v doľinečce studiénečku; :] tam si oni spočívaľi [: večera sa dočekaľi. :] [: Stěľ, má miłá, biéłé łože :] už to jináč byť němuóže. [: Jako bych já postěľ stłała :] perin som si něnabrała.

Smutný 44/002 | Keby sa ťa pýtau vrbecký rychtár (67%)
Keby sa ťa pýtau vrbecký rychtár

Sušil 0551 | Jaborník Jaborník (67%)
Jaborník, Jaborník, přes Jaborník chodník, pověz mně, má miuá, kam já budu chodit? A já budu chodit na ten horní konec, před vaší naroste zelený jaborec. A na tom jaborci zuatá makovička; a kdo ju pozuatiu? Moja frajerečka. Půjdeme, půjdeme přes hory zelené, budeme si trhat jabučka červené. Červené jabučko po zemi sa točí, odevři mně, miuá, máš-i černé oči. Červené jabučko po zemi sa kúlá, odevři, děvečko, je-i tvoja vůla.

Černík 1908 / 038 | Janíčko s gajdami (67%)
Janíčko s gajdami, seber sa, choj s nami na druhú dzedzinu, namlúvac dzievčimi. V horním konci svjécja, v dolním zažjéhajú, naprostřed dzedziny dzjévča namlúvajú. Něnamúvajce mňa, veru vam něslúbím, veru medzi vami žjadného nělúbím. Kebych medzi vami kterého lúbila, veru bych vám bola už dávno slúbila.

Sušil 0839 | Nejednúc sem nedvakrát sem (67%)
Nejednúc sem, nedvakrát sem tu ves obešel, ešče sem ťa, múdrá panno, doma nenašel. Našel sem ťa u súsedůj na horním konci, štyřé stáli, namlúvali tebe mládenci. Ja, byl bych já za blázenka, abych si ťa bral, ptáci žito vyzobali a já plevu bral.

Sušil 0452 | A ten celý týdeň (66%)
A ten celý týdeň, jak já mám smutný deň! Nevidím synečka celý boží týdeň. Dyž přijde neděla, ta je mně veselá, uhlednu synečka jďa do kostela. Ty zašovské zvony, ony pěkně zvoní, na horním pavlači rozmarýnek voní. Na horním rozmarýn, na dolním hřebíček, na prostřed kostela švárný šohajíček.

Rittersberk 1825 / 030 | Co to máš, Andulko (66%)
Co to máš, Andulko