Smutný 11/019 | Šiel bych na obklady mám mrchavé

7 words

Smutný 11/019 | Šiel bych na obklady mám mrchavé (100%)
Šiel bych na obklady, mám mrchavé koni

Galko 3/069 | Do tej našej zahradečky (99%)
Do tej našej zahradečky jasne slnce svieti, [: zasiala si moja milá :] šelijaké kvety. Keď zasiala, zahrabala, biela ruža zišla; [: počože si, moja milá, :] sama za mnou prišla? Keď si prišla, sadniže si na moju postielku. [: Poď ma, milý, odprevadiť' :] k zeleniemu hájku. Čo by ťa mau odprevádzať, môžeš tu nocovať, [: máme novie postelečky, :] jednu nôcku pospať. Jako ľahla, tak zaspala, spala až do rána, [: ráno stala, zaplakala, :] že ju bolí hlava. Keď ťa mala hlava bolieť, mohla si poviedať, [: bol by ti šiel po doktora, :] doktoríka dohnať'. A keď už ten doktor prišieu, zaraz hej uhádou: [: počkajte len do večera, :] bude chlapec, lebo céra.

Galko 1/336 | Šiel vojaček na vojnu sám (99%)
Šiel vojaček na vojnu sám, svojej milej odkazoval, žeby sa nevydávala, sedem rôčkov ho čakala. Keď už bolo sedem rôčkov, žalo dievča za potôčkom; keď nažalo, naviazalo, dokola sa obzeralo. Videla tam stáť vojaka, svoj-milého kamaráta. Čo milý na vojne delá, že sa domov nepoberá? Tvoj milý sa už oženil, a ja som mu na svadbe byl. Čo odkážeš, Andulenka, moja verná frajerenka? Odkážem mu toľko zdraví, jako na tej lúke trávy; nech mu boh dá toľko šťastia, koľko na tej hore lístia. Dobre ty máš, Andulenka, že si na mňa nič neriekla. Z vojny sa idem vymeniť, a idem sa domov ženiť.

Galko 1/200 | Na prievoze stála, žalostne (99%)
Na prievoze stála, žalostne plakala: Prevez, prevez, prievozníčku, dám ti pol toliara. Nemala čím platiť, musela sa vrátiť, musela tá švárna panna milého utratiť. Šiel jej milý z vojny všetok dorúbaný; tam za vodou v čiernej zemi leží zahrabaný. Chcela ho videti, s ním sa potešiti, jeho hlávku dorúbanú šatkou obviazati.

Galko 1/028 | Ked som išiel cez pole (99%)
Keď som šiel cez pole, cez pole krásno, videl som tam dievča, kde húsky páslo; pod stromom pekným, krásnym, zeleným, žalostne plakalo a pod ním stálo. Nič neplač, nič nežiaľ, moja dušička, vezmi si ručníčok, utri si líčka; červené líčka, ako jabĺčka, nič neplač, nič nežiaľ, moja dušička.

Sušil 1617 | Když sem já šel po chodníčku (2%)
Když sem já šel po chodníčku, bych navščivil svó děvečku,1) potkali mě vojáci, ptali se mě, odkuď jsi? Já su synek z Kojetína, jdu na hody do Jičína, jdu navščivit děvečku k potěšení srdečku.2) Vemte, drábi, vemte puta, odvedem ho za rekruta, odvedem ho na zámek, šak je hodný šohajek.3) Putečka mně nedáváte, ani ruky nesvážéte, déte mně radš koníčka, bude plakat Anička. Ach, jak bych neměla plakat, dyž slyším podkovy klapat a koníčka vranýho, šuhajíčka milýho.

Bartoš 1901 / 1138 | Neščasný Strážnický zámek (1%)
Neščasný Strážnický zámek, kołem něho čérný ľes, [: ešče sa podívám, :] pojede-ľi miłý dnes. Jeden on si, jede, jede, na svém vraném koníčku, [: on sobě pripíná, :] na ľevý bok šabľičku. Jak to mati usłyšeła, hned na ułic vyběhła: Ach můj miłý synu, do ťa dał na vojnu, do je toho príčina. Dał ňa na tú vojnu, dał, dał, ten Strážnický miłosťpán, [: provazy ňa zvázał, :] ešče ke mně vartu dal. A tá varta u mňa stáła od večera do rána, [: a jak Pámbů dňa dał, :] hned ňa védľi do Brna. Jak ňa do Brna dovédľi, varta stójí u dveri. Otvírajte vráta, vezem vám ľegruta od Strážnického pána.

Bartoš 1901 / 0208 | Náš súsed má vraný koně (1%)
Náš súsed má vraný koně, dávaľi mu tři sta za ně, já sem sa na ně díváł, jak ich včera rajtováł. Kamarádi na mú věru, já bych rači jeho céru, tá ma nožky jak srnka, očka čérný jak trnka. Jakživo ste neviděľi, takový děvče spaniłý, já sem se na ňu díváł; větr í s fěrtúškem hráł.

Sušil 2278 | Poslóchéte horní dolní (1%)
Poslóchéte, horní, dolní, jak domácí, tak přespolni, co se stalo v raníčku na tem zeleným trávničku. Honili jsme krále, po horách, po dolách, po štrnásti hřebcích, po dvanásti kobylách. Králička jsme nedostali, koničky jsme stumlovali. Skoval se nám do salaší, chraščí, nemohli jsme ho dostati, ani dopásti. Máme krále chudobného, na tři strany poctivého. Ukradli mu tři sta, z práznýho místa, tři sta volů z prázných dvorů, ukradli mu tři sta koní z prázných stání. A ty voly měli tak dlóhý rohy, že než vrana k vraně doletěla, patero mladých vyseděla a to šesté vajičko pokazila, protože na ně místečka neměla. Podarujte nám, paňmaměnko, klobáse, co se nimi štyrykrát opáše, a po pátý, co bych si svýho vranýho konička podepříti mohl. Ešli nepodarujete, dyž se vaše dcerka bude vydávati, budeme se jí posmívati, střechy bráti, ploty lámati, pod naše nejmilejší vraný koníčky stláti.

Erben 2/416 | Jaky bych srdce měl (1%)
Jaky bych srdce měl, abych si nezpomněl na naše předešlé milování: naše milování přišlo v rozkotání; už je, má panenko, konec s námi! Když jsem šel okolo háje zeleného, koukaly tam za mnou černé oči: oči nekoukejte, radši se schovejte, ať se mi srdéčko nerozskočí!

Erben 2/078 | Kdo mně krmí koníčky (1%)
Kdo mně krmí koníčky, když jsem u svý holčičky? nechtěla mne domů pustit, že až zajdou hvězdičky. Hvězdičky se ztratily, já byl eště u milý: mý koníčky nekrmeny přenáramně řejhtaly. Mlčte, mlčte, koníčky! naseču vám travičky, abyste mi neřejhtaly, když jsem u svý holčičky. Žádnej neví jako já, jak je cesta v noci dlouhá; žádnej neví jako já, jak je cesta v noci zlá. Kdo mně krmí koníčky, když já nejsem v noci doma? kdo mně krmí koníčky, když jsem u svy holčičky? Kdo mně sklidí nádobí, když já v noci nejsem doma? kdo mně sklidí nádobí, když já jsem u svý milý? Vysoký jaloveček, vysoký jako já: kýž mi tě, má panenko, kýž mi tě pán Bůh dá! Proto jsem si kanafasku koupila, abych se ti, můj Jeníčku, líbila: na červenou, na zelenou, na bílou, abysi mně nechodíval za jinou. Šla má milá do háječka, do zeleného, potkala tam mládenečka modrookého. „Myslivečku mládenečku! přijďte rej tra k nám, já mám doma bílej šátek, a já vám ho dám.“ Mysliveček mládeneček dvéře otvírá, a ta jeho nejmilejší oči utírá. „Neplač, neplač, má panenko! vždyť se k tobě znám: až se žitko zazelená, ruku tobě dám.“ Před sousedy na potoce husy se perou: jdi, Jeníčku, vem flintičku, zabí některou. „Já ty husy nezabiju, já je dobře znám: jsou to husy paňmáminy, kam já chodívám. Kdybych já jí jednu zabil, hněvala by se; a kdybych tam potom přišel, vadila by se.“ Před sousedy na potoce husy se perou: Jdi, Jeníčku, vem flintičku,