Smutný 11/023 | Tam dole pri Váhu tam je

8 words

Smutný 11/023 | Tam dole pri Váhu tam je (100%)
Tam dole pri Váhu, tam je velká skala

Černík 1908 / 290 | Pri Krakove (90%)
Pri Krakove čierná zeme nu plani, [: zavrcel sa švarný šohaj na koni. :] Po téj zemi Krakovjanka chodzila, [: na svých rukách nemluvňátko nosila. :] Hodzila ho do téj bystréj vodzičky, [: hdze sa perú drobné ryby, kačičky. :] Sečky panny Krakovjanky do radu, [: budzeme vám prezieraci slobodu. :] Šeckým pannám Krakovjankám veněček, [: rychtárovéj Hanulence čapeček. :] * Hodzili ju s mostu do Dunajíčka, [: ona volá na svojého tacíčka. :] Podajce mi, mój tacíčku, ručičku, [: utopím sa v hubokém Dunajíčku. :] Sama si si, céro moja, príčina, [: púščala si švarné chlapce z večera. :] * Išol milý koně brodzic do Váhu, [: našol ju tam vyhodzenú na brehu. :] Hen to holá volakedy má milá, [: púsčala mňa do komory z večera. :]

Sušil 1441 | Anička milúčká kde si bola (88%)
Anička milúčká, kde si bola, keď si ty čižmičky zarosila? Bola sem v hájičku, žala sem trávičku, duša moja. A já sem u Váhu lúčku kosil, já sem si čižmičky nezarosil; větříček ovéjá, slunéčko ohrjévá, duša moja.

Bartoš 1901 / 0950 | Čí to chłapci (88%)
Čí to chłapci, čí to byľi, co to v našém šenku piľi? [: Od Váhu, od Váhu. :] Měľi oni košuľenky, měľi oni košuľenky z černého hedbávu z černého, [: z černého, hedbávu. :] Dybych já býł o tom věďéł, nebýł bych já v šenku seďéł, že moja ženička, [: že moja ženička hezká je. :]

Sušil 2062 | Seděl sokol na topole (88%)
[: Seděl sokol na topole, :] přebíral1) si peří svoje. Došel k němu střelec mladý, co tu děláš, sokol sivý? A já sedím na topole, přebírám si peří svoje. Nestřílaj mia, střelče mladý, perečka mně vypadaly,2) sem já sokol velmi starý. Letěl bych já přes to moře, není možné, široké je. Poletím já až do Váhu, kde tvá milá kosí trávu.

Bartók III 1101 | Bystrická kasáreň len skala na skale (10%)
Bystrická kasáreň, len skala na skale

Sušil 0993 | Viděli-i ste tu mojeho milého? Letěl (8%)
Viděli-i ste tu mojeho milého? Letěl dolů. Můj sivý holúbku, nedělaj zármutku, buďme spolu. Viděli-i ste tu mojého milého? On sa točí, má on péří zlaté, milování sladké, černé oči. Co celý svět zejdeš, s mých očí nezejdeš, uvidím tě, když poletiš dolů k červenému mořu, dohoním tě. Jak sem dolů sešla, hned sem všecka klesla od radosti, že nebudu stále na vysoké skále v samotnosti.

Galko 1/158 | Horička zelená, zelenaj sa (8%)
Horička zelená, zelenaj sa, má milá, premilá, nevydaj sa! Ja sa vydať môžem, za tebä nepôjdem, za tebä nepôjdem, nenazdaj sa. Ak ťa ja, má milá, nedostanem, vyndem ja na skalu, dolu spadnem; skala je vysoká, velmi je široká, pre tebä, má milá černooká. Ak by ťa, má milá, boh povolal, taký by ti pohräb udelať dal: na zvonoch zvoniti, na trúbach trúbiti, a potom by som sa na vojnu bral. Mládenci pod venci niesť ťa budú, voskové sviece ti horeť budú; sviece pod mašňami, panny pod partami, a ja sa poberiem s regrútami.

Sušil 0237 | Kdo to chodí po krchově (8%)
[: Kdo to chodí po krchově, :] po krchove po mém hrobě? Šlape travičku zelenou, sráží rosičku studenou? Chodí tady náš pan šafář, z tohoto dvora hospodář. 1) Zkažte vy tam mojí paní, ať mně pošle čechel nový. 2) Že já v tom ležet nebudu, že raděj ven z hrobu půjdu. 3) Mám čechel v neděli šitý a do mše svaté válený. Přišel šafář, přišel domů, sedlu za stůl, sklonil hlavu. Co pak ste tak neveselý, snad vás vaše hlava bolí? Mě má hlava nic nebolí, mé srdce je zarmoucený. Zkazuje ti pán tvůj první, bys mu dala čechel nový. Že on v tom ležet nebude, že raděj ven z hrobu půjde. Že je ve čtvrtek přadený, v pátek velký ovářený. V sobotu po slunci praný, v neděli do mše válený. Dvanáct truhel otevřela, žádné košile neměla. Když třináctou otevřela, tam ta košile ležela, na krchov s ní pospíchala. Kdo to chodí po krchově, po krchově po mém hrobě? A já su to, tvoje paní, nesu tobě čechel nový. Otvírejte se, hrobové, moje paní sem ke mně jde. Hrob Boží se hned otevřel a tam ten pán její ležel. Ona k němu přistoupila, hrdla se ho zachytila. Nechytej se krku mého, dyť vidíš jen mrtvé tělo. Třeba tělo mrtvé bylo, když mně bylo někdy milo. Stup, paní, stup ty doleji, vyvrž klíče na hrob nový, to sirotkům na znamení. Přiletěli dvá holoubci, sedli sobě na zvonici. A tak překrásně houkali, jako by hrany zvonily. Jak sirotci uslyšeli, hned na krchov pospíšili. Ach, matičko roztomilá, komu ste nás poručila? Poroučím vás Pánu Bohu, Matce Boží pod ochranu. 4)

Bartók III 1386c | Pri Prešporku pri tom zámku tam (7%)
Pri Prešporku, pri tom zámku, tam je skala visoká

Bartók III 1385 | Pri Prešporku pri Dunajku tam je (7%)
Pri Prešporku pri Dunajku tam je skala visoká