Smutný 19/007 | Zvyk je druhá přiroženost chrakterří povaha

6 words

Smutný 19/007 | Zvyk je druhá přiroženost chrakterří povaha (100%)
Zvyk je druhá přiroženost chrakterří povaha

Sušil 1975 | Běží psota přes hory (99%)
Běží psota přes hory, až jí nožky brněly; a tak sobě zaspívala, až ty hory zahřměly. Potkala ju povaha:*) Kdes ty, sestro, kdes byla? U takého hospodářa, co do poledňa léhá. Staň, sedláče, staň hore, už je psota na dvoře. Než sedláček s lůžka slezl, psota byla v komoře.

Sušil 0624 | A čí je to studýnka (1%)
A čí je to studýnka, co z ní koně pijó? Nechoď tam, synečku, [: ať tě tam nezabijó. :] Zabijó-li, zabijó, nechají mě ležet; milá je daleko, ta nebude nic vědět. Je-li jedna daleko, šak je druhá blíže; uvijó mně věneček z pěkné červené růže.

Sušil 1429 | Aj děvča děvča (1%)
Aj, děvča, děvča, zavracaj kačky, ať nám neuchoďá hore potůčky. Aj, děvča, děvča, zavracaj kury, ať nám neutečú do druhej hůry.

Sušil 0233 | Kral na vojnu zavolal (1%)
Kral na vojnu zavolal, sedlaček se zastaral. Koho na tu vojnu dam? Syna žadneho němam. Měltě jenom tři dcery, dvě do vojny něchtěly. Jedna byla Dorota, pobožneho života. Druha byla Ludmila, každemu se libila. Třeti byla Anička, potěšila tatička. Něstaraj se, tatičku, nahotuj mi šabličku. Ja na vojnu pojedu, za vas bojovať budu. Když na koňa sedala, všeckym ruček davala. Pichla koňa ostrohu, poručila se Bohu. Jak do vojny přijela, kordem si vytočila. Třikrat vojsko objela, tři sta Turků zabila. Kral se tomu podivil: Co to za vojaček byl? Něni sem ja vojaček, ale ja sem děvečka chudobneho tatička. Dybys byla děvečka, dal bych tobě synačka. Něpřijela sem se vdať, přijela sem bojovať. To za sveho mileho, za tatička stareho.

Bartoš 1901 / 0771 | Cjažko je mi na srdenku cjažko (1%)
Cjažko je mi na srdenku, cjažko, [: že som si cja zalúbiła ľahko. :] Ľúbjá sa mi tvé očenka sivé, [: mysľeła sem, že sú spravodľivé. :] Keby som cja něboła poznała, [: boła bych já ščasľivá bývała. :] Boła by som bez šeckéj starosci, [: včiľ mi puká srce od žałosci. :] Pres Hrozenko cesta ušľapaná, [: po něj chodzí miłá upłakaná. :] Chodzí, chodzí, ruce załamuje, [: že jéj miłý do vojny rukuje. :] Podaj že mi, miłá, pravú ručku, [: něprídzěm ci až tak pri tak ročku. :] Keby si ty mi nemínił prijíc, [: aj já voľím s tebú do vojny jíc. :] Čo by sis to, miłá, vyžjádała, [: abys sadła na vraného koňa? :] Na predku mám obrok pre koníčka, [: a na boku mi visí šabľička. :] A na druhém, tam ně visí pistoľ, [: móžeš vedzěc, že já nebudzěm tvój. :] Kedz já umrem, pochovac ňa dajcě, [: moju miłú na pohreb vołajcě. :] Něch mňa ona až tam vyprovodzí, [: šak jéj to sám Pámbů vynahradzí. :]

Bartoš 1901 / 0714 | Nění nění v cełém světě (1%)
Nění, nění v cełém světě, v cełej stoľici, okrem jedno švárné diévča v našej uľici. Ono chodí na každý deň jako v něděľu, ono ľístok odpisuje svojmu miłému. A on jej zas odpisuje, každý druhý deň: Vydávaj sa, duša moja, já ťa něvezněm ! Něboj sa, má najmiľejší, šak ty buděš má, až kukačka jo vánocích trikráť zakuká. Už kukačka jo vánocích tri rázy kuká, jaj ! už ten mój najmiľejší na okno búchá. Otvor miłá, otvor dvera, otvor i bránu, už já prídem dneskaj večer k nahováráňú. Bar bych spała, bar něspała, hore něstaněm, srdco moje zatvrzełé, jako ten kameň.

Sušil 2290 | Ta Křópalová s Vítkovó (1%)
Ta Křópalová s Vítkovó, to je jedna pára, podvazujó svý rukáve červenýma pantlama. Červenýma podvazujó a bílýma vážó, jedna druhé povidají, co svém milém skážó. Ta Křópalova zkázala na stokrát pozdravit, že by ráda, dyby mohla svém milém promluvit. A Vítkova, ta zkázala všecky dobrý skutke, aby za ňó přičapale šohajkové botke.

Sušil 2269 | U našeho fojta (1%)
U našeho fojta zelená se chvojka. Povězte mně, pane fojte, kde je vaše dcerka. V zahradečce byla, tři věnečky vila, jeden tobě, druhý sobě, třetí pověsila. Pověsila tě ho v komoře na kolku, miluj ty mě a já tebe, sousedů pacholku.

Bartoš 1901 / 0404c | Vodbila jedna hodina bode bíti druhá (1%)
Vodbila jedna hodina, bode bíti druhá; ešče se muj syneček po té Líšni tólá, aj! po té Líšni tólá.

Sušil 2267 | Budeme-li žito žít (1%)
Budeme-li žito žít, budem taky vázat, můj milé je daleko, nemám po kém zkázat. Je-li jeden daleko, šak je druhé blíže, uviju mu věneček z rozmarýny, z růže.