Sušil 1564 | Paně Bože pomahaj

14 words

Sušil 1564 | Paně Bože pomahaj (100%)
[: Paně Bože, pomahaj, :] stareho nám nědavaj. [: Mladeho nam daj, Bože,:] on nam robiť pomůže.

Černík 1908 / 309 | Pomáhaj nám (94%)
Pomáhaj nám, Pane Bože, na koněc, čaká nás tam čiernooký mládzeněc. Pomáhaj nám, Pane Bože, pomáhaj, starého nám za mladého nědáváj, Pak nám budzeš pomáhaci, pomáhac, budzeme sa ponáhlaci, ponáhlac.

Smutný 10/016 | Pane Bože pomáhaj nám sivé voly (88%)
Pane Bože, pomáhaj nám, sivé voly poháňaj nám

Smutný 11/030 | Pomáhaj nám pane Bože (88%)
Pomáhaj nám, pane Bože (

Galko 3/085 | Dobre moja kosa na holi kosila (87%)
Dobre moja kosa na holi kosila, [: keď mi moja milá vodičku nosila. :] Ešte by mi bola lepšej jukášala, [: keby mi hu bola vyšej podnášala. :] A veru hrabala, hrabličiek nemala, od velkej chytrosti šecke dolámala. Veruže len hrabaj, pán boh ti pomáhaj; keď my pohrabeme, tebe pomôžeme.

Sušil 1560 | Žaly děvčatka žaly (86%)
Žaly děvčatka, žaly na luce zelenej, při vodě studenej. Nadejel jim recepan na vranem koni sam. Bůh pomahaj, děvčatka, na luce zelenej, při vodě studenej. Kera se mi rozsměje, ta se mnu pojede. Nejmladší se rozsmiala, tať se mnu musela, nejšvarnějši byla.

Galko 1/378 | Zdravo, pole, zostávaj (86%)
Zdravo, pole, zostávaj, sám ti pánboh pomáhaj s Mamurienou spočívať [: a s Vesničkou ožívať. ;] Zdraví buďte, vtáčatka, všetky dobré bôžatka, zdravá Živa, Živena, [: matka naša milená. :] Vyšla čeľaď na medze, vila vence z nevädze, z nevädze a pšeničky [: ovenčila paničky. :]

Sušil 1357 | Máte mia maměnko (11%)
Máte mia, maměnko, máte mia jedinú, nevydávajte mia na druhú dědinu. Keď mia tam vydáte, banovat budete, má stará matičko, včiu mně pomáhajte! Vybiraua jsem si mezi malinama, ale jsem si, Bože, kyseuú vybraua. Kyseuú, kyseuú, takovú kyseuú, neuvidíte mia jak živa veseuú. Vedua sem si, vedua jako ze sta jedna, z vysokej stoličky na nízkú sem sedua. Já sem si mysleua, že si já provedu, že z nízkej stoličky na vysokú sednu. Já sem sa vydaua, leda muža měua, leda ludé řekli, že jsu muadá žena. Já sem si mysleua, že mně dobře bude, že mně mojej kráse jak živ neubude. Už mně moje kráse pomali ubývá, už mně ju šohajek na chrbtě odbíjá.

Sušil 0264 | Bože můj nebeský (11%)
Bože můj nebeský, jdú na mňa tesknosti, že můj milý leží ve velkej nemoci. Dybych já věděla, že jemu pomožu, zajela bych já mu pro červenú růžu. Nehledaj, má milá, tej červenej masti, už je má hlavěnka porúbaná dosti. Dyby já věděla, že mně míníš umřít, dala bych já tobě košelku zlatem šit. Nedávaj, má milá, košelky zlatem šit, a pros Pána Boha, abych mohl okřít. Podaj mně, má milá, šablu zrcadlnú, nech sa já podívám, jak mně líčka blednú. Jak mu ju podala, na straně ostala; kdo ti tu radu dal, bys u mňa nestála? Dala mně ju, dala, má stará matička,, by mňa neseťala tá tvoja šablička. Byl bych ti udělal svadbu bez ohlášek, až by mně byl ostal krvavý palášek.

Sušil 0223 | Chodíval k nám pán Uherský (10%)
[: Chodíval k nám pán Uherský, :] ten podvoditel panenský. Všecky panenky podvedl, jen Komendovej nemohl. Hrabala baba zahradu a přišel k ní pán na radu. »Ach, babičko, dej mi radu, jak bych podvedl tu pannu.« Obleč šatečky panenské, obuj střevičky kramarské. 1) Túlej se sem tam po rynku až ke Komendových domku. 2) A jak se k domku dotúlal, hned na okénko zaklepal. 3) »Kdo to tak tluče nezbedně, neměl času dosti ve dně?« 4) Já jsem kramařka z Opavy a vezu tovar do Prahy. Vozy jsem napřed poslala, sama jsem v zadu zůstala. A když bylo po večeři, kázal pantáta své dceři: Běž, dceruško, lůžko stláti, bude tam kramařka spati. O, můj pantáto rozmilý, mně se kramařka nelíbí. 5) Jak živa jsem neviděla, by kramařka fousa měla. A když bylo o půl noci, volala dcera pomoci; 6) a když už nastal bilý deň, vyskočil pán král z okna ven. A jak bylo už na ráně, tluče šerha tam na bráně: 7) že Komendova Naninka není poctivá panenka. A když bylo už za týdeň, plakala Nánka každý deň. A když bylo zas za měsíc, plakala Nánka ještě víc. A když už bylo po roce, nosila Nánka na ruce: Nynej, nynej, synáčku můj, Uherský král je otec tvůj. 8)

Sušil 0269 | Na tureckém pomezó (9%)
Na tureckém pomezó vrátné pěknó dceru má, ach, můj Bože, rozbože, kýž mně ju Pámbu dá! Poslal Turek psáníčko po poslu do dvoru, aby bylo dodáno Kačence do domu. Otec u vokna stojí, do psáníčka hlídá, a po každým hlídnuťó smutně sobě zdychá. Můj tatínku rozmilí, co smutně hlídáte, a po každým hlídnuťó smutně si zdycháte? Jak pak nemám zdychati, mám ti Turkům dáti a mý dítě rozmilý, mám ti vopustiti! Můj tatínku rozmilí, déte truhlu dělat, a dyž Turek pojede, já budu homírat. Turek do dvora jede, na Kačenku se ptá: »Ach, můj Bože nebeské, Kačenka homřela.« 1) Turek nescel věřiti, šil se sám podívat a hoviděl Kačenko na márách homírat. »Má Kačenko rozmilá, tvý tvářičke červený; dyž je tělo umrlý, só tvářičke bledý.« 2) Jak nemá byt červená, dyž jí srdce hoří, a ten plamen vod srdca de do jeho tváří? Dal jí šaty hodělat ze samé dykyty: A tuhle máš, Kačenko, moje krásné kvítí. Dal tě jí hrob hodělat z bílého bramoru: A tuhle máš, Kačenko, tu máš svó komoru. Dal jí truhlu hodělat ze stříbra, ze zlata: A tuhle máš, Kačenko, má huběnko zlatá. Dal ti jí všudy zvonit, všudy na vše zvony, 3) aby bylo slýcháno po turecké zemi. Turek ze dvora jede, třikrát se zatočil a velikó žalostí hořem se rozskočil. O, lásko, o, lásko zlá, jak ty mnoho můžeš, že ty tem mladém lidům ze světa spomůžeš. 4)