Smutný 23/042 | Nebude z Janoška voják

4 words

Sušil 0200 | Janek do vojny jede (100%)
[: Janek do vojny jede, :] svej milej přikazuje. Aby se nevdávala, sedum roku čekala. Až on z vojny přijede, že si ju potom vezme. Neminulo sedum let, Janka viděť z vojny jeť. Jeho sestra Dorota otvírala mu vrata. Ach, sestřičko, sestro má, jak se tu Kačenka má? Kačenka se dobře má, včera týden schovaná do nového kláštera. Třikrát klášter obešel, nikde dveří nenašel. Jenom malé okénko, co svítilo slunýnko, Kačenčino srdénko. Ach, Kačenko milá má, kam’s ty dary poděla, cos ode mne dostala? 1) »Zlatý obraz na oltář, zlatú sukňu na ornát. Zlatý řeťaz na zvony, aby hlasno zvonily, tvé srdéčko těšily.« Ptám se já tě, má milá, kam’s ten prsten poděla? Zlatý prsten ješče mám, ten já ti, Janičku, dám. Až půjdeš podle moře, vhoď ten prsten do moře, vylej si svoje hoře. Až půjdeš vedle vody, vhoď ten prsten do vody, ať tě hlava nebolí. Neminula hodina, Janka hlava bolela. Neminulo to týdeň, Janka nesú z města ven. Co sis od Boha žádal, to ti Bůh nebeský dal, s Kačenkú odpočívaj.

Galko 3/061 | Svätý Jane, ja ťa prosím (70%)
Svätý Jane, ja ťa prosím, ja to dievča dostať mosím; bárs mi bráni otec, mať, ja to dievča mosím mať. (Keď som išiel z tej vojničky, štrngali mi podkovičky, štrngali mi, brnkali, sivé očká plakali. Sivé očká, čo plačete, však vy moje nebudete! Nebudete, nebudú, už ja pôjdem na vojnu.)

Bartoš 1901 / 1144b | Nebude z Janoška voják (70%)
Nebude z Janoška voják, neumí koníčka sedłat, ani mu obroku dati, mosá ho z vojny zahnati.

Galko 3/028 | Veža, veža malovaná (70%)
[: Veža, veža malovaná, :] [: ej, zlatom, striebrom vykladaná. :] [: Pod tú vežu cisár leží, :] [: ej, pri nom jeho vojsko stojí. :] [: Stávaj, cisár, stávaj hore, :] [: ej, počítaj si vojsko svoje! :] [: Ja mám vojsko počítané, :] [: ej, na tisíce rozpísané. :] [: Dve sestričky brata malí, :] [: ej, do vojny ho vystrájali. :] [: Idz, Janíčko, idz do vojny, :] [: ej, pomož pánu cisárovi! :] [: Všeci páni z vojny idú, :] [: ej, nášho brata ništ nevedú. :] [: A vy páni generáli, :] [: ej, dze ste nášho brata dali? :] [: Šak sme ho my neprepili, :] [: ej, a na kartách neprehrali. :] [: Tam on leží pod malinu, :] [: ej, má hlavenku dorúbanú. :] [: Idzi, milá, idzi k nemu, :] [: ej, a pováž mu jeho hlavu. :]

Smutný 23/042 | Nebude z Janoška voják (70%)
Nebude z Janoška voják

Galko 3/015 | Povedal nám sláviček (70%)
Povedal nám sláviček, že k nám chojí Janíček, po lúčke, po zelenej, svojej milej premilenej. (Odpadla mu šablička z jeho koňa šimlíčka! Poj mi hu, milá, podať, už ja musím mašírovat’. Čo ťa je, milý, po mne, ja doma, tys’ na vojne! A jak ty mňa rada máš, popredaj ty, čo len kde máš! Popredaj vínohrady, vymeň mňa, milá, z vojny! Vínohrady nepredám, vínohrady ja rada mám.)

Erben 2/131 | V háječku v dolině (70%)
V háječku v dolině na pěknej rovině, je tam moje milá, Andulka rozmilá, šenkuje ve víně. Přišel tam Jeníček, sed si za stoleček; převelice vzdychal a sobě naříkal, můj zlatej holeček! Nesedej, nesedej, pojď, pomoz, nalívej! by lidi neřekli, toho si nevšimli, žes bejval můj milej. „Já jsem k vám nepřišel vína nalívatí: já přišel pro láska, můj zlatej obrázku, tebe milovatí. Když jsem byl v arestě v tom Klatovském městě, nic mně tam nebylo, když za mnou chodilo mé rozmilé děvče. Když jsem byl v vězeni sedum let pod zemí, nic mi zle nebylo, když za mnou chodilo moje potěšení. Moje potěšení! pomoz mně z vězení.“ tvoje bejt nemůžu – není možná, není! Praha a Vídeň jsou na pěkné rovině, je tam moje milá, Andulka rozmilá, šenkuje ve víně. Přišel k ní Jeniček, sed si za stoleček; dal si nalejt vína, pořád při něm dřímá, rozmilej holeček. Nespi a nedřímej, pojď, víno nalejvej: by lidi neřekli a na nás nesvedli, že jsi ty můj milej. „Já jsem k vám nepřišel vína nalejvati: já jsem přišel k tobě, potěšení moje, tebe milovati. Když jsem byl za Prahou, daleko za vodou, nic mi zle nebylo, když za mnou chodila paňmáma i s dcerou. Byl jsem ve vězeni tři léta pod zemí, nic mi zle nebylo, když ke mně chodilo moje potěšení. Moje potěšení, pojď, pomoz z vězení! z vojny však nemůžu, není možná, není!

Bartoš 1901 / 0077b | Verbuje sa Janko v Prešpurku na (70%)
Verbuje sa Janko v Prešpurku na pľaci ej ked boł pekný švarný, załi ho vojáci. Neverbuvał som sa, na siłu ma zaľi, ej šetku košeľenku na mne roztrhaľi. Jodpište, jodkažte téj jeho materi, ej že je jéj synáček pekne obľečený. Nenechał si Janko za sebú płakaci, ej přišeł on sa pozret na svú myłú maci. Z Novomestské brány dývajú sa pány, ej čo robý šohajko pod šibenyčkámy. Čo by robył vysí, nebožiatko mosí, ej zmokła mu košełka od studenéj rosy. Neboło od rosy, any od deščíčka ej přišła ho nariékat tá jeho dzieučička. A tá jeho myłá nyšt na to nedbała, ej na jeho postéľce tri dny omdľiévała.

Bartoš 1901 / 0077a | Verbuje sa Janko v Prešpurku na (70%)
Verbuje sa Janko v Prešpurku na pľaci ked boł pekný, švarný, załi ho vojáci. Neverbuvał som sa, na siłu ma zaľi, ej šetku košeľenku na mne roztrhaľi. Jodpište, jodkažte téj jeho materi, ej že je jéj synáček pekne obľečený. Nenechał si Janko za sebú płakaci, ej přišeł on sa pozret na svú myłú maci. Z Novomestské brány dývajú sa pány, ej čo robý šohajko pod šibenyčkámy. Čo by robył vysí, nebožiatko mosí, ej zmokła mu košełka od studenéj rosy. Neboło od rosy, any od deščíčka ej přišła ho nariékat tá jeho dzieučička. A tá jeho myłá nyšt na to nedbała, ej na jeho postéľce tri dny omdľiévała.

Sušil 1629 | Skalička skalička (70%)
Skalička, skalička, pod ňú je hranička, chytali na vojnu Pískové bratříčka. Keď ho svazovali, na sestřičku vouau: Aničko, sestro má, svazovat mňa nedaj. Co ti já, Janičku, co ti já pomožu, řetazem’s svázaný, já ťa nerozvážu. Kdo je ti, Janičku, kdo je ti příčina? Ten pohan židovský, skáua ho zabiua. Skáua ho zabiua, kameň ho roztřiskau, ten pohan židovský cedulenku pisau. A jak ju napisau, do Brna ju posuau, aby tam Janiček za vojáka ostau. Ti brněnščí páni z okna vyhlédali, regruta-li vezú či hrdeuních vězňů. Nevezeme vězňů, vezeme regrúta; tak sa on nám brániu, třech úřadů zmarniu. A brněnščí páni, ti jim povídali, že je kuřa maué, a smrti sa brání. Jak ho tam dovezli, na uávku si sedeu, na uávku si sedeu, do okénka hleděu. A co tam, Janičku, a co tam pohledáš? Šak ty tam, Janíčku, svej maměnky nemáš. Bar nemám maměnky. Ale mám Aničku, ale mám Aničku, najmuadší sestřičku.

Bartoš 1901 / 1170 | Z Uherské strany (70%)
Ani som něvedzěł až dneska týždeň, že já už vojáčkem, vojáčkem budzěm. Trumbaři trúbiľi, kapera hráła, Janko mašerovał, miłá płakała. Nepłač ty, má miłá, nehub si hłavy, víc sa něnavrácím, hołúbku švarný. Ona mi hovoří: muoj pěkný, švarný, na tento šáteček s týma kvietkami. Či budzěš rúbaný, ľebo sekaný, ľen sa ty ucíraj s tými kvietkami.