Smutný 25/006 | Ty si ně má miuávína žes

8 words

Bartoš 1901 / 1004b | Otvíraj gazděnko (100%)
Otvíraj, gazděnko, otvíraj tý vrata, nesem ti věneček ze samého złata. Ze samého z łata, ze samého kvítí, podívajte vy sa, jak sa on nám svítí. Otvíraj, gazděnko, otvíraj tý dveři, až si nepołámem na věnečku péří. Otvíraj, gazděnko, otvíraj tý dveři, až sa podíváme, co máme k večeři. Máme-i k večeři kysełů poľévku, tož my ti utečem půjdeme do šeňku. Ty gazděnko mładá, stroj večeřu ráda, stroj ty nám ju směľe, žały sme veseľe. Gazděnko v rubáčku, napeč nám kołáčků, jakových takových, třeba zemňákových. Gazdo náš, gazdo náš, chystaj nám ałdamáš, chystaj nám ho z łásky, zbírały sme kłásky. Ani ne do skľepa, ani do světničky, abys ty neuctił svoje piľné žničky! Gazdo náš, gazdo náš, chystaj nám ałdamáš, v́éru sa před námi do skľepa neskováš

Bartoš 1901 / 0517 | A jak je to pěkná věc (91%)
A jak je to pěkná věc, dyž možu byt mysľivec; zastřeľíł sem hołubičku, v miľenčiným okýnečku, spadła ně na jaŁovec. A ten ľístek z javora spadł na nás, na oba: [: Poď, má miłá, vyprovoď ňa :] až do našého dvora. Jak to miłá słyšeła, hneď ven za mnú vyběhła, [: hołubička z jalovečka, :] na javor vyľetěła. A já s tebú nepůjdu, vím, že tvoja nebudu, ty's bohatých rodičů syn, já si na tě mysľet nesmím, já sem cerka chudobná. Z toho si nic neděłej ja že su já bohatej [: a já si ťa přece vezmu, :] a ty mosíš byt moja.

Bartoš 1901 / 0143b | V čirém poľi hruška stójí (91%)
V čirém poľi hruška stójí, vŕšek sa jí zeľeňá, pod ňú stójí moja miłá, je cełá upłakaná. Ja co płačeš a naríkáš pro svůj vínek zeľený, já pojedu do Triestu, kúpím ti pozłacený. A jak ty to možeš rovnat, złacený k zeľenému, tak jak ty sa možeš rovnat k młádenci poctivému? Prestaňte ně koňa sedłat, prestaňte ně trúbiti, já sa mosím na posľedy ze všema rozłučiti. Nájprv ze svojú mamičkú, kerá ňa vychovała, potom ze svú gaľánečkú, kerá ňa miłovała. Děkuju vám, má mamičko za vaše vychování, tobě moja gaľánečko, za tvoje miłování.

Bartoš 1901 / 1210 | Ked sem išeł pres hory (91%)
Ked sem išeł pres hory, pres zeľené javory, [: čuł sem skały łámat :] milá na mňa vołała, ručenku ně podała, [: že sa bude vdávat. :] Vydávaj sa, děvečko, moje věrné srdečko, [: já sa žénit budu :] uvíješ ně pérečko, moje věrné srdečko, [: łebo voják budu. :] [: Já do vojny pojedu, :] [: já budu vojáček :] [: a ty si moja miłá :] [: chystaj povijáček. :] [: Ja chystaj si ho, chystaj, :] [: z bíłého harasu, :] [: ja co budeš povíjat :] [: šohajkovu krásu :] [: Tá šohajkova krása, :] [: tá ňa utrápiła, :] [: jak dyby ňa mamička :] [: trikrát do dňa biła :] [: Aľe ňa má mamička :] [: ani ráz za týdeň; :] [: tá šohajkova krása :] [: trápí ňa každý deň. :]

Bartoš 1901 / 0004 | Před naší je zahrádečka (91%)
Před naší je zahrádečka slúnko do ní svítí, zaseła tam moja miłá, všeľijaké kvítí. Jak zaseła, zahrabała, bíłá růža zešła; sama za mnú má Anička, sama za mnú přišła. Prišła ke mně, praviła ně, že ju boľí hłava. Dovez ty ně, můj šohajku, panského dochtora. Dochtor přišeł, nespomoheł, že já umřít musím. Zavez ty ňa, můj šohajku, za zeľené ľesy. Za ty ľesy za zeľené, k méj maměnce na dvůr, možeš také dobre vědět, že už nebudeš můj. Až ně budú zvony zvónit pomodli se za mňa, a dyž ně budú věnec vít, zpomeň si ty na mňa. Už méj miłej zvony zvóňá, už muzika hraje; už mu milú pochovali, už je všecko márné.

Bartoš 1901 / 1205b | Skoro ráno łaštověnka ľítá (91%)
Skoro ráno łaštověnka ľítá, než słúnečko vychází, podívaj sa, švárná gaľánečko, jak sa miłý prochází. Prochází sa po městě rynečku, má koníčka vraného, podívaj sa, švárná gaľánečko, jak si sedá na něho. Na vraného koníčka si sedá, vołá na svú miľenku: Poď sem, moja ze všech najmiľéjší, poď ně podat ručenku. Já ti pravéj ručenky nepodám, nemohła bych zapomět, pokerúc bych si na ťa spoměła, moseła bych płakat hneď. Ešče jednú jednú, jednučičkú, podívám sa na svú gaľánečku, jak ona sa z inýma miłuje a mně boľí srce mé. Boľí, boľí, žałovat sa nesmí, naša łáska vyjevit sa nesmí, ani nám to dovoľeno néni, že my možem byt svoji.

Erben 2/275 | Vletěla husička (91%)
Vletěla husička, do dvora vletěla: pověz mně, má milá, jest-li bys mě chtěla? Já bych tebe chtěla, nedají mně naši: že se tvá matička vysoko vynáší. Vysoko vynáší, vysoko si vede: a já jsem děvečka chudobné mateře. Vem sobě bohatou, a já chudobného: potom zapomenem jeden na druhého. Chudobná děvečka co vyslouží, to má: bohatým dceruškám maminka najedná. Ona jim najedná tenounké ručníčky, co na ně napředly chudobné dívčičky! Služebná děvečka, což ta mnoho zkusí: v službě ledakoho poslouchati musí. Když ho neposlechne, všickni po ní pasou: jak slovíčko řekne, je to mezi chasou!

Bartoš 1901 / 0786 | Přišła ně novinka (91%)
Přišła ně novinka, s půł noci hodinka, že mého miłého, chytiła hodoňka, Dybych já věděła, čím bych mu pomohła, šła bych mu pro ľéky až do apatéky. Nešcasné ty ľéky aj z téj apatéky, dyž mého miłého do šatů obľékľi. Do šatů obľékľi do truhły vłožiľi, už mé potěšení v čérnéj zemi ľeží. Čérná zem, čérná zem, pusť ně miłého ven, na słovečko, na dvě, nech sa vyžałujem. Dybych sa začała všecko žałovati, a šak by moseła čérná zem płakati. Běž, miľenko, domu, hľedaj si jiného, já budem spočívat až do dňa súdného. Až do dňa súdného, až bude súditi, já budu, má miłá, za oboch prositi.

Bartoš 1901 / 0614 | Ja pres hory je chodníček (91%)
Ja pres hory je chodníček, do že ho ušľapał? Janíček. Já sem o tom nevěděla, že by on miłoval stateček. Mám-ľi já stateček, mám ho pro sebe, možu já ho užit sama bez tebe; ja šak sem já moc vystáła, švárný šohajíčku, pro tebe. Pošlite ně pro maľéra nech ně vymaľuje maľučko, co by sa rozveseľiło moje zarmúcené srdečko. Maľérek ně praví, že to nemůž' byt, že já mosím z toho světa odejít Dyž já z toho světa půjdu, dajte moje těło otevrít. Prohľedajte, probírajte, dyž bude těło otevrené, nájdete tam mé srdenko šecko až na uheľ spáľené. Łásko, łásko, łásko hoříš płameněm, spáľíš mé srdenko, spálíš na uheľ. Dyž já z toho světa půjdu, jako dyž uderí na buben.

Erben 2/405 | Měl jsem holku v Neveklově (91%)
Měl jsem holku v Neveklově, mezi hustým lesovím; 1) chodil jsem tam každičký den, nynčko už tam nechodím: chodějí tam dva jiní, ale ne tak upřímní: dej si, holka, dobrý pozor, některý tě ošidí! Seděla tam v okenečku 2) jako z bílé růže květ, naříkala, bědovala, že se jí svět nepoved. Škoda tebe, má milá! že jsi se tak změnila: když’s mne milovat nechtěla, už je holka zas jiná. 1) Roudnice je na dolině mezi pěkným stromovím. 2) Vykoukala z okenečka, byla jako z růže květ, oři měla uplakany atd. U Žďára jsou roviny, na nich pěkné křoviny: měl jsem já tam potěšení – teď tam chodí zas jiný. Chodí tam teď zas jiný, nebude tak upřímný: dej si, holka, dobrej pozor, že tě brzy ošidí!

Erben 2/245 | K Pažežnici cesta húzká (91%)
K Pažežnici cesta húzká, 1) celá trníčkem porostlá; to trníčko bíle kvete: má panenko, votevřete! Má zlatá Spaněvská cesto, což je mně po tobě teskno ani tak ne po cestičce, jako po tě, má dívčice! „My zlaty Spaněvsky háje, já na vás zpomínám stále: ani tak ne po háječku, jako po tě, můj holečku! My zlaty Spaněvsky dráhy, jak jste vy se zelenaly: zazelenejte se eště, moje srdéčko potěšte!“ Tam na těch Spaněvskejch lukách já slyšel kukalku kukat; kukalička zakukala, má panenka zaplakala. Kukalka kukala kuku: „Podej mně, můj chlapče! ruku, podej ruku, podej pravou, zarostla k nám cesta travou. Podej ruku, podej vobě, že se nedostáném sobě: ani za rok, za dvě léta, ani do skonání světa!“ 1) K Pušperku je cesta zlatá, celá trníčkem pojatá atd.