Bartoš 1901 / 0517 | A jak je to pěkná věc

98 words

Bartoš 1901 / 0517 | A jak je to pěkná věc (100%)
A jak je to pěkná věc, dyž možu byt mysľivec; zastřeľíł sem hołubičku, v miľenčiným okýnečku, spadła ně na jaŁovec. A ten ľístek z javora spadł na nás, na oba: [: Poď, má miłá, vyprovoď ňa :] až do našého dvora. Jak to miłá słyšeła, hneď ven za mnú vyběhła, [: hołubička z jalovečka, :] na javor vyľetěła. A já s tebú nepůjdu, vím, že tvoja nebudu, ty's bohatých rodičů syn, já si na tě mysľet nesmím, já sem cerka chudobná. Z toho si nic neděłej ja že su já bohatej [: a já si ťa přece vezmu, :] a ty mosíš byt moja.

Erben 5/083 | Ach což je to hezká věc (39%)
Ach, což je to hezká věc, že jsem já myslivec! postřelil jsem holubičku, upadla mi v jalovec. Má milá ji viděla, pro ni tam běžela; holubička s jalovečka na javůrek vletěla. A tu lístek s javora pad na nás na oba – vyprovoď mne, má panenko, až do našeho dvora. „Nechci, nechci, nepudu, vím že tvá nebudu: tys bohatých rodičů syn, a já holka chudobná.“ že jsem já bohatej: však já si tě přece vemu, jen se na mé nehněvej. „Já se na tě nehněvám, ale ráda tebe mám: přijď si večer k okénečku, pěknou hubičku ti dám.“

Bartoš 1901 / 0821 | Na Vľčnovskéj veži (17%)
Na Vľčnovskéj veži złatá baňa ľeží, na ní je kohútek, má páové péří. Na Vľčnovskéj veži, złatá baňa ľeží, odpros sa, Marýnko, otcovi, mateři. Odpros sa jím, odpros, kľekni na koľena: Pro Boha vás prosím, neopúščajte ňa. Už ňa upustiľi přáteľé najbľižší, neopúščaj ty ňa, můj Kriste Ježíši. Už ňa opustiła, cełá má rodina, neopúščaj ty ňa, Panenko Maria. Dajte nám ju, dajte, vy její maměnko, dajte nám ju, dajte, sivá hołuběnko. Dajte nám ju, dajte, vy její tatíčku, dajte nám ju, dajte, sivý hołubíčku. Nedáme, nedáme, dyž my vás neznáme, až my sa někoho na vás pozeptáme. A co to pravíte, že vy nás neznáte, dyž vy nás od rána s boľesti čekáte. Dyby zme vás byľi s boľesti čekaľi, my by zme před vama dveří nezavřeľi. Otevři, Mařenko, maľované dveři, vynes ten víneček na bíłém taľéři. Vystup si, Mařenko, vystup na łavěnku, pohľédni po ľuďoch, máš-ľi tu maměnku. Vystup si, Mařenko, vystup na stołeček, pohľédni po ľuďoch sú-ľi tu tatíček. Zeber si, Mařenko, svoje majetnosti, co sis najednała od svéj maľučkosti. Ženichu nedbałý, nestoj za dveřami, poď do izby rači, nevěsta se mračí. Všecko sem zebrała, nic sem nenechala, enom ten kľíneček, co viséł víneček.

Černík 1908 / 288 | Keď som s tebú (17%)
Keď som s tebú sedávala, dycky som ci povedala v našéj zahrádce, pod slivú: ber mňa panenku poccivú. A týs na to ništ něriekal, len's k nám dycky chodzievával každý dzeň, každú hodzinu, pokel's něpočul novinu. A keď's počul tu novinu, moju haňbu, tovju vinum včiléj sa ci zdám škaredá, ej, panenka něpoccivá. Keď som pannú něpoccivú, poručeno Pánu Bohu, ty's něpoccivý mladzeněc, utrhnul's z mej hlavy veněc. Něstrhnul som, nění pravda, hodzila's ho do Dunaja, ach, do Dunaja, do more, hdo ci to, má milá, spomóže? Něspomóže žjaden jinší, leda ten mój najmilejší, vezni si to na svedomí, že's mládzeněc něpoccivý.

Bartoš 1901 / 0050 | Žalostná novina (12%)
Žalostná novina do Hoľíča přišla, na pannu Mariju, v úterý s poledňa. Ten Tereg hrdina šéł s fľintú do poľa, zastřeľił Nácinka, Bažantníkom syna. A jak ho zastreľíł, na Boha zavołáł: Bože můj, otče můj co sem to uděłáł! Počkaj ty, Teregu, šak ty obanuješ, až ty jeho sestry naříkat učuješ. Ten starý pantáta pozdaľeka išéł, on to šecko viďéł, hneď jak s koňa spadéł. Ty sestry a bratři, jak ho uviděłi, hneď ho naříkaľi, jak by bandy hrály. Už Nácinka nesú młádenci pod věnci, a Terega vedú kati k šibenici. Už Nácinek ľeží v Hoľickém cinteri, a ten Tereg sedí v Skaľickej šerhovni.

Bartoš 1901 / 1212b | Severanské kosteľíček (11%)
Severanské kosteľíček, kołem něho černé łes, [: ešče se podívám, :] jede-ľi tam miłý dnes Ach, jede si on tam, jede, na svým braným koníčku, [: ešče si připíná, :] na ľevý bok sabľičku. A jak si šabľičku připjáł, na svůj dům se ohľídáł, žałostně zapłakáł, a sobě naříkáł, až koníček zařehtáł. Jak to máti usłyšeła, na uľicu vyběhła, [: ach, můj míłý synu.:] hdo tě na tu vojnu dáł? Ten severanské miłosťpán, ten mě na tu vojnu dáł, provazy mě svázáł, řetězy mě sepjáł, ešče ke mě vartu dáł. A ta varta u mě stáľa [: od večera do rána, :] a jak Pámbů deň dáł, hned mě vezľi do Brna. A jak k Brnu přijížďaľi, na vrata uderiłi: Otevřte nám vrata, vezem vám rekruta, prusenovská robota.

Bartoš 1901 / 1138 | Neščasný Strážnický zámek (11%)
Neščasný Strážnický zámek, kołem něho čérný ľes, [: ešče sa podívám, :] pojede-ľi miłý dnes. Jeden on si, jede, jede, na svém vraném koníčku, [: on sobě pripíná, :] na ľevý bok šabľičku. Jak to mati usłyšeła, hned na ułic vyběhła: Ach můj miłý synu, do ťa dał na vojnu, do je toho príčina. Dał ňa na tú vojnu, dał, dał, ten Strážnický miłosťpán, [: provazy ňa zvázał, :] ešče ke mně vartu dal. A tá varta u mňa stáła od večera do rána, [: a jak Pámbů dňa dał, :] hned ňa védľi do Brna. Jak ňa do Brna dovédľi, varta stójí u dveri. Otvírajte vráta, vezem vám ľegruta od Strážnického pána.

Bartoš 1901 / 0059 | Nad Prešpurkem čierné pole hojahoj! (11%)
Nad Prešpurkem čierné poľe, hojahoj! nad Prešpurkem čierné poľe čo tam vydzíš, šetko tvoje, Bože môj! Vydzeł on tam šibenyčky, hoja hoj! vidzeł on tam šibenyčky, na nych złaté retázečky, Bože môj! Už ty zvony dozvónyły, hoja hoj! už ty zvony dozvónyły, už Janoška dohónyľi, Bože môj! Čos urobył, Janko, złého, hoja hoj! čos urobyl, Janko, złého že ta vedú svázaného, Bože môj! Zastreľił som hołubyčku, hoja hoj, zastreľił som hołubyčku, sedávała v okyénečku, Bože môj. Ona dycky hrkútała, hoja hoj, ona dycky hrkútała, mne smutnému spát nedała, Bože môj. Neboła to hołubyčka, hoja hoj, neboła to hołubyčka, ľež to boła frajerečka, Bože môj.

Erben 5/228 | Na louce chodila (11%)
Na louce chodila, tři věnečky vila: jeden sobě, druhej tobě, třetí zavěsila. Zavěsila je ho na zelenou chvojku: nedávejte mne, matičko, chudýmu pacholku! „Chudýmu tě nedám, bohatej tě nechce.“ Já bych ráda takovýho, kerej pásá ovce. Kerej ovce pásá, ten má hodně másla, hodně másla, hodně sýra: s tím bych ráda pásla.

Galko 1/418 | Ten prešpurský mýtný prepjeknú cerku (6%)
Ten prešpurský mýtny prepjeknú cerku má, ona nic nerobí, len v okénku sedá, prepjekne vyšíva, ešče krajší spíva. Její cichý huásek do Turek sa zdvíha, ten turecký baša po rinku chodzíva a mýtneho cerku on dycky posúcha. Zvony-li to zvoňá, lebo včeuy hučá? [: A to si mýtneho cerka pjekne spíva. :] Ten turecký baša cedulenku napsal, [: cedulenku napsal, do Prešpurku poslal. :] Ty, prešpurský mýtny, prepjeknú cerku máš, [: a ked mi ju nedáš, mjesto Prešpurk prehráš. :] Ten prešpurský mýtny cedulenku číta, [: cedulenku číta, tak si smutne vzdychá. :] Jeho pjekná cerka, ona sa ho pýta: Muj tacíčku miuý, co ste taký smutný, huava-li vás bolí, lebo život biuý? Mňa huava nebolí, ani život biuý, [: tebja sem zaprodau Turku pohanovi. :] Má stará mamičko, jaké prachy idú; [: ovce-li to ženú, lebo pro mňa jedú? :] Dojeli, prijeli první polajtári: [: Sedaj, mladá pani, ty mosíš ít s nami. :] Dojeli, prijeli druhí polajtári: [ : Ber sa, mladá pani, ty mosíš ít s nami. :] Och, ceruško moja, jaké ti šaty dám, [: lesli fáťolové, alebo doloman? :] Och, mamičko moja, nač by mi tam byui? [: Sak ja tam nebudem ani štvrt hodziny. :] Než by ja mjeua byt Turkyni nevjestú, [: ráči nech mňa v mori drobné ryby žerú. :] Ty morské rybičky, to sú mé družičky, [: ti morskí kaprové sú mojí družbové. :]

Bartoš 1901 / 0496 | Pri trenčanském zámku (6%)
Pri trenčanském zámku [: klášter stavajú, :] krištáłové okna [: doňho dávajú. :] Krištáłové okna, [: žeľezné rámy :] děvča povjedało, [: že pojdě s nami. :] Děvča povjedało [: mamka nědała :] že je cerka mładá, [: aby robiła. :] Može to dať pán Bůh, [: že sa já vydám :] prindě šohaj z vojny, [: ručku mu podám. :]