Smutný 26/027 | Kdo chce vrbecké dívča miuovat

5 words

Smutný 26/027 | Kdo chce vrbecké dívča miuovat (100%)
Kdo chce vrbecké dívča miuovat

Bartoš 1901 / 0392 | Dyž sem já byl na půł (99%)
Dyž sem já byl na půł míľe miłá na mňa vołała: Pocem*) šohaj, duša moja, přenocuj tu do rána. A já sem jí tak povídał, že su tu aj s koníčkem, ona sobě utírała, sivé očka ručníčkem. Můj koníček, pěkný vraný, na něm pěkná čabraka, s Pánem Bohem ostávajte, vy Vrbecké děvčata.

Sušil 0233 | Kral na vojnu zavolal (1%)
Kral na vojnu zavolal, sedlaček se zastaral. Koho na tu vojnu dam? Syna žadneho němam. Měltě jenom tři dcery, dvě do vojny něchtěly. Jedna byla Dorota, pobožneho života. Druha byla Ludmila, každemu se libila. Třeti byla Anička, potěšila tatička. Něstaraj se, tatičku, nahotuj mi šabličku. Ja na vojnu pojedu, za vas bojovať budu. Když na koňa sedala, všeckym ruček davala. Pichla koňa ostrohu, poručila se Bohu. Jak do vojny přijela, kordem si vytočila. Třikrat vojsko objela, tři sta Turků zabila. Kral se tomu podivil: Co to za vojaček byl? Něni sem ja vojaček, ale ja sem děvečka chudobneho tatička. Dybys byla děvečka, dal bych tobě synačka. Něpřijela sem se vdať, přijela sem bojovať. To za sveho mileho, za tatička stareho.

Erben 2/673 | Toč se děvče toč se (1%)
Toč se, děvče, toč se, dokud tě mám v ruce: až tě z ruky pustím, Bohu tě poručím, ať si tě má, kdo chce. Kýž je mi tak vždycky, jako je nyníčky: já bych k vám nechodit a se vás neprosil, vy pyšné holčičky![35]

Erben 2/096 | V tom háječku při měsíčku (1%)
V tom háječku při měsíčku zpíval tam slavíček: že už více nemiluje Andulku Jeníček. Tak dlouho se milovali, až se rozhněvali: ale zase v krátkém čase, zase se shledali. Už je malá chvilka do dne, pojď, má milá, vyprovoď mne; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Svitá, svitá svitáníčko, stroj, má milá, snídaníčko; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Svitá, svitá, je den bilý, už já musím od svý milý; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne mezi vrata, má panenko boubelatá! pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne na rozcestí, na cestu mně vinšuj štěstí; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne na pěšinku, na cestu mně dej hubinku; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Prší, prší, jen se lije! kam ty koně postavíme? Postavte je, kde chcete, já se držím děvčete. Postavte je do zahrádky, já se držím Marijánky; postavte je pod oknem – jen když my dva nezmoknem. Má panenka v Praze slouží, mé srdéčko po ní touží: však já jí tam nenechám, já sí pro ni pojechám. Šla panenka k zpovídání, měla zlaté šněrování, a pan páter se jí ptal, kdo že ji tak šněroval? Pane páter, co se ptáte? vždyť vy mé jen zpovídáte: sama já se šněruju, a Honzíčka miluju. „Zanech, holka, milkování, dej se raděj na pokání, sice trestu neujdeš, do pekla se dostaneš.“ Já se pekla nic nebojím, jen když já mám, oč já stojím: když mám Honzíčka svého, milovnička věrného. Za tou naší stodoličkou, za tou naší stodolou plakala tam má panenka, plakala tam nade mnou. „Neplač, neplač, nenaříkej, 1) vždyť já přijdu brzičko: časně ráno za svítání, dřív než vyjde sluníčko.“

Sušil 0350 | Šlo děvčátko na travičku (1%)
Šlo děvčátko na travičku do zeleného hájičku. Postřetla tam šohajička, rybařového Janíčka. Ty, Janíčku, rybaříčku, chytni mně jednu rybičku. Kdo chce, milá, ryby jesti, musí na kraj člúna vlézti. Dosti sem ryb pojídala, na kraj člúna nesedala. Tak ju lúdil, až přilúdil, až ju na kraj člúna hodil. Převezl ju přez Moravu dolů k zelenému háju. Nohy, ruce jí povázal, černé očka jí vylúpal.

Sušil 1142 | Co ste vy tu Choryňané chtěli (1%)
Co ste vy tu, Choryňané, chtěli, že ste sobě zbroje nenabrali? My sme nešli na nijakú bitku, ale sme šli, kdo má hezkú dívku.

Erben 5/345 | Já jsem chlapec císařský (1%)
Já jsem chlapec císařský, kdo jste děvčátka hezky: já vás budu verbovati, kerá mi se chcete dáti, naučím vás německy.

Bartoš 1901 / 0123 | Za našimi humny (1%)
[: Za našimi humny, :] trávníček zelený, [: leží tam přešvarný, Janíček zraněný. :] [: Ach leží on, leží, :] ba i ležet bude, [: pokuď mu děvče, pro felčara nepůjde. :] [: Ach, nechcu felčara, :] přešvarná děvečko, [: jenom chci od tebe, jedinko slovečko. :] [: Kdo tebe, Janíčku, :] milý kochaničku, [: kdo tě tak poranil, abys na zálety nechodil. :] [: Ranili, děvečko, :] moja kochaničko, [: zlí lidé ranili, aj, kteří tě mi nepříli. :]

Sušil 0959 | Něvědělch nevěděl (1%)
Něvědělch, nevěděl do Hači cestečky, až mi pověděly ty hatske děvečky. Ani se dovědzěč, ani se dočitač, kdo mi dal cestečku kamenim vysypač. Cestečku kamenim a chodniček trnim, něchudž tu, synečku, něrada cě vidzím.1) Dy si mě nechcěla, bylo třa povědzěč, že tve černe oči něchcu na mne hledzěč. Bylo třa povědzěč, dzěvucho davnejši, byl bych sobě hledal dzěvuchy švarnějši. Dzěvuchy švarnějši a většiho věna, a přijdzě tež tobě za to zla odměna.

Sušil 0401 | Žalo dívča Žalo trávu (1%)
[: Žalo dívča, Žalo trávu :] nedaleko Velehradu. 1) Mladý pán sa z okna dívá, pro její krásu omdlívá. 2) Širuj, kočí, širuj koně, pojedeme v čiré pole. Přes to pole, přes široké, najdem dívča černooké. Dyž na tu lúku přijeli, na děvčátko zavolali. »Kdo ti kázal trávu žati? Musíš za to základ dati.« Kázali mně otec, máti, ti mia budú vymlúvati. Co ty, dívča, co ty nám dáš, dyž ty tu trávu kosíváš? Dávala jim srp, plachtičku; ej, my chceme tvú ručičku. Jak bych já vám ruku dala? Já su dcera pastýřova. Třeba si ty pastýřova, sedaj s námi do kočára. Jak do kočára sedala, k Velehradu pohlédala. 3) Co ty, dívča, sa ohlédáš, zdáli ty tam někoho máš? Já pohlédám k Velehradu, mé sestřičky tam smítajú. 4) Mladší sestra povazuje, starší za ňú prozpěvuje. Mé sestřičky, s Pánem Bohem, ej, já musím s tímto pánem. Ani sem sa nenadála, že bych měla muža pána. Já sem sa také nenadál, že bych sobě pastýřku vzal.