Smutný 29/087 | Chodí správčí po dědině ej od

7 words

Smutný 29/087 | Chodí správčí po dědině ej od (100%)
Chodí správčí po dědině, ej od okénka

Bartoš 1901 / 0986 | Ałdamáš ałdamáš (94%)
Ałdamáš, ałdamáš, Kde je ten správčí náš? Už zme domłátiľi, on nám dá ałdamáš. A jak nám pan správčí ałdamášu nedá, nech si na taktorok iných kosců hľedá. A ten náš pan správec ałdamáš nedává, aľe sa před nama do skľepu skovává. Milosťpaní naša ałdamáš nám snášá; snášaj nám ho z łásky zbíraľi zme kłásky.

Bartoš 1901 / 1053 | Vľčnovský dvoreček (94%)
Vľčnovský dvoreček na pěknéj rovině, stójí tam pan správčí v samém rozmarýně. Vľčnovský dvoreček pěkný maľovaný, stójí tam pan správčí, jak růža červený. Około dvorečka zahrádka špŕľená, je tam miłostpaní jak růža červená. Před tú zahrádečkú je agát zeľený, sedíja tam děti jak růža červený. Máme, pána, máme, v černém dałamáně, na krátkých nožičkách, v čérných nohavičkách.

Erben 5/239 | Lužanskej pan správčí (94%)
Lužanskej pan správčí hodnej pán: on trestá svy lidi, jak chce sám; trestá je, vede je k dobrýmu: aby se líbili každýmu.

Bartoš 1901 / 0635 | Čí to pachoľe po vsi (5%)
[: Čí to pachoľe po vsi chodí, :] [: a dobrý ľidi ze sna budí? :] [: Čí by to było? Pudmistrovo, :] [: chodí pod okno sósedovo. :] [: Přinda pod okno zabubnuje, :] [: stávé, panenko, otevři mě. :] [: A nač bych já ti otvírała, :] [: dyž tě miłuje iná panna? :] [: Mě nemiłuje žádná inší, :] [: než ty má panenko némiľeší. :]

Sušil 0476 | Číž to pachole po vsi chodí (5%)
Číž to pachole po vsi chodí [: a dobré lidi :] ze sna budí? A čí by bylo? rychtářovo; chodí pod okenko Tomečkovo. Tluče na okno i na dvéři: Pod mi, má Františko, poď, odevři. Nač bych já tobě otvírala? Dyž tebe miluje panna jiná. Mně nemiluje žádná inší, leda ty, Františko nejmilejší.

Bartoš 1901 / 1129 | Ti Tučapščí pachołci (5%)
Ti Tučapščí pachołci o tom nic nevědí, [: že pan radní s pudmistrem po dědině chodí. :] Dyž přinde pod okýnko, hned synečka łódí, [: aby jenym ven vyšił, že mu neco poví. :] Syneček néni doma, vraný koně češe, [: šeľma radní s pudmistrem závdanek mu nese. :] Já vám o váš závdanek já vám oň nestójím, [: šak vy to dobře vítě, že se vojny bójím. :] Mám tatíčka starýho a maměnku taky, [: komu já jich zanechám, ubohý žebráky. :] Mám tatíčka starýho a maměnku rovně, [: komu já jich zanechám, dyž budu na vojně. :]

Bartoš 1901 / 0404d | Uderiła jedna uderiła druhá (5%)
Uderiła jedna, uderiła druhá, [: ešče sa syneček po dědině túłá :]. A túłá sa túłá, nemože trefiti, [: nechce mu miľunká dvérek otevříti :] Otevři mně, miłá, enom okénečko, [: ať já si potěším své smutné srdečko. :]

Sušil 0338 | Šlo diťa chodničkem (4%)
[: Šlo diťa chodničkem, :] šprtalo špendličkem. Chodil Pan Bůh po vsi, nadešel to diťa. Co tu, diťa, dělaš? Svoji mamy hledam. Di, diťa, na krchov, tam tva mama leži, druhy hrob od dveři. Ulom haluzečku, pobuř 1) na hrobečku. Kdo tu buři na mne, 2) hlinu na mne sype? Ja, matičko, buřim, hlinu na vas sypu. Pusťtě mne tam k sobě, pusťte v tejto době. Di, diťa, do domu, maš tam mladu mamu. CoŽ je po mladosti, dy něni milosti. Dy mi chleba dava, popelem ho vala. A tak mi ho hodi, jako zlemu psovi. Dy svojim chleba da, za stůl jich posaza: maslem jim pomaza. Dy mi hlavu češe, to mi z ni krev teče. Dy ona mne myje, po ličku mne bije. Ach, matičko mila, vemtě vy mne k sobě, vemtě v tejto době. Me diťa rozmile, co bys tu dělalo, co bys tu jidalo? Rosičku zbiralo, vam nožičky mylo. Di, diťa, do domu, poviz tatičkovi, že si bylo se mnu. TatiČek něvěři, kyjem tež udeři. Di, diťa, do domu, třeti deň tě vezmu. Ach, tato, tatičku, předajtě kozičku, delajtě truhličku. Ach, tato, tatičku, předajtě kravičku, šijte kosulečku. Košulku došiva, diťa už umira.

Erben 2/658 | Alou páni muzikanti! (4%)
Alou, páni muzikanti! všem s kuráží, a mně taky: jakou já na mysli mám, takovou vám zazpívám. Měl jsem holku vedle ze vsi, měl jsem ji rád, už ji nechci; měl jsem ji rád dvě léta – už po lásce je veta! Dva mily za sebou vodí, jeden jde k ní, druhej od ní: ona oba ráda má, a tu láska přestává! Vždyť si můžu ještě vybrat rozmarínu, karafiját; z trní růže pichlavá, jako panna podvodná. a falešná panna srdce; z trní růži nechci mít, a s falešnou jsem už kvit.

Galko 1/116a | Načo som na svete narodzená (4%)
Načo som na svete narodzená, keď nemám žiadneho potešenia; ani potešenia, ani úfať, jaj bože, prebože, musím zúfať! Zelený rozmarín ako tráva, už ma môj milený zanaháva; keď ma on zanahá, a ja nedbám, v srdci ho nenosím, vrecka nemám. Zase je zelenší ako tráva, zas ma po druhýkráť zanaháva; urob si, milý môj, ako sám chceš, odo mňa vernejšiu nedostaneš. Na váži hodinky smutne bijú, už ma s mojím milým rozlučujú; rozjúčte, rozlúčte s pánembohem, budem si hľadati sebe roveň! Červená ružička s bielym kvitne, už mňa v Tisovníku žiaden nechce; jaj bože, prebože, čo mám robiť, keď ma už prestali chlapci ľúbiť. Vychodí slniečko spoza lesy, už mňa v Tisovníku nič neteší; veru ma tešilo, veď ma už nie, azdaj ma poteší dakde inde. Kúpže mi, môj milý, čo ťa prosím, červené čižmičky rada nosím; červené, červené ako iskra, kúpže mi, môj milý, ešte dneska. Povedz mi, môj milý, čo ťa boli, založ si líštočok javorový; založže si, založ, kde ťa bolí, nejdiže do mesta k doktorovi. Povedz mi, môj’ milá, kde ty bývaš? V prostriedku dedine, však ma vídaš. Povedz mi, môj’ milá, kto k vám chodí? Žiaden, duša moja, lenže prídi!