Smutný 42/014 | Hrabaj že len hrabaj

4 words

Smutný 42/014 | Hrabaj že len hrabaj (100%)
Hrabaj, že len hrabaj

Galko 3/085 | Dobre moja kosa na holi kosila (100%)
Dobre moja kosa na holi kosila, [: keď mi moja milá vodičku nosila. :] Ešte by mi bola lepšej jukášala, [: keby mi hu bola vyšej podnášala. :] A veru hrabala, hrabličiek nemala, od velkej chytrosti šecke dolámala. Veruže len hrabaj, pán boh ti pomáhaj; keď my pohrabeme, tebe pomôžeme.

Smutný 01/025 | Hrabaj děvča hrabaj to zelené seno (99%)
Hrabaj, děvča, hrabaj, to zelené seno

Sušil 0245 | Když syneček na vojnu vzal (1%)
[: Když syneček na vojnu vzal, :] [: své panence přikazoval, :] aby se mu nevdávala, sedum roků naň čekala. A když bylo v sedmém roce, žala trávu při potoce. Když nažala, navázala, po polu se ohlídala. Neviděla tam žádného, jenom vojáčka samého. A kde je on, ten můj milý, můj syneček roztomilý? Tvůj milý se včerá ženil, já sem na jeho svadbě byl. Co mu zkážeš, Andulenko, pěkná kulatá huběnko? Zkazuju mu toli ščestí, co je v tom háječku listí. Zkazuju mu toli zdraví, co je na trávníčku trávy. Na trávníčku tráva drobná, spočítat ju néni možná. Zkazuju mu na tisíce, aby ušel šibenice. Zkazuju mu ješče více, by mu tekly bokem plíce. Bokem plíce, játra, srdce, by nešidil panen více. Zatočil se a zasmál se, vyťal facku té panence. Červená ju polévala, do šátečka utírala. Do šátečka, do bílého, že je byla od milého. Kdyby byla od pajmámy, dala bych se do stonání. Ale že je od milého, snesu já ju z lásky jeho.

Galko 1/026a | Neni v šírom svete milšieho (1%)
Není, není v šírom svete milšieho, jako ja mám milovníka jedného; tri rôčky chodil ku mne, sľuboval, že ma vezme, s tým odvrátil svoje srdce ode mne. Kamže ty už, môj najmilší chodievaš, že ty na mňa, zarmútenú, zabúdaš; povedzže mi ešte raz, či tvá láska je len špás, či ty mňa už zarmútenú tak naháš? Nenosila som čiernych šiat za nikým, ale teraz nosiť musím za milým; lebo to mne milší bol, od mých všetkých priateľov, kto ho odo mňa odviedol, tyran bol. Odviedla ho tvá falešnosť jediná, že tvá láska ku mne bola studená; nečakaj ma dôverne, nezaklopem na dvere, nepríde viac tvoj milý, tvá nádeje.

Erben 2/087 (1%)
Co ten ptáček štěbetá, co na dubě sedá? která panna hocha má, že je vždycky bledá. Mlč, ty ptáčku, mlč, ty lžeš, 1) jak cikánská kůže: však já taky hocha mám, a jsem jako růže. 1) Mlč, ty ptáčku! mlč, ty lžeš, nepovídáš pravdu: a já taky hocha mám, a mám přece barvu. Co ten ptáček tam povídá, co na dubě sedá? která panna dva miluje, že je každá bledá. V hrdlo lžeš, ty malý ptáčku! pravíť Jezuviti: která panna dva miluje, že je jako kvití. Že má ruce jak lilije, tváře jako růže: jenom se jí postarejte o svatební lůže.

Černík 1908 / 298 | Taký sa mi (1%)
Taký sa mi téjto noci prisnul sen, že mój milý najmilejší přišol sem; a keď prišol, sadnul si na lavičku, pítal si on za širáček ružičku. Položil si svoje liečko na moje, pítal sa mňa: drahá duša, čo co je? A mňa bolí prevelice hlava má, že som si já len na tebja myslela. Falešný si, aj falešné srdco máš, povedal's mi, že mňa ty tak něnecháš; sluboval's mi na cele aj na duši, že sa naša verná láska nězruší. Už sa naša verná láska zrušila, už sa tebe jiná panna zlúbila; a keď sa ci zalúbila, vezni si, a keď sa ci zle povede, zmysli si.

Bartoš 1901 / 0439 | (1%)
1. Ked som išeł od méj myłéj z ohľadou, šetky panny posedały do radou; ony sa ma pýtávały, dze som boł, a já som jim odpovedat nemohoł. 2. Vinšujem ty, duša moja, dobrý den, požčaj my ty tvojéj kráse na týden, kebych si já svoju krásu požčała, dze bych ju já na sobotu hľadała ? Nestaraj sa, moja myłá, o krásu, šak já prídem na sobotu za času, na sobotu na vysokú obránku, abych vedzeł, že mám vernú gaľánku. 3. Keby si ty, moja myłá, vedzeła, jaká bude prežałostná nedzeľa, ked my budú moje vłásky strihaci, a ty budeš přežałostné płakaci. Aľe bys ty, moja myłá, nedbała, keby si ty mého kona sedłała, kebych si já svoje krky vyłomył a na tvoje byéłé ľíčko nehľadzeł. 4. Kebyste vy, ma mamenko, vedzeľi, jaký som já pres*) frajérky nezdravý, any byste štyry noci nespaľi, ľen byste my frajerénku hľadaľi. Keby som já, môj synáčku, vedzeła, kedy bude tvoja taká nedzeľa a já by som čtyry noci nespała, ľen by som ty švárné dziéča hľadała.

Erben 4/035 | Když bylo to pivo drahy (1%)
Když bylo to pivo drahy, tenkrát bylo zle: já měl kabát roztrhaný celý na sobě; nejčko pivo laciny, já mám kabát zas jiný – jen že visí na hřebíku u židoviny!

Erben 2/058 | V té naší zahrádce (1%)
V té naší zahrádce pěkně roste kvítí, do těch našich oken pěkně slunce svítí. Pod večer na nebi jasná hvězda vyšla: že za mnou má milá do zahrádky přišla. Do zahrádky přišla, podlé mne si sedla; nezůstala dlouho, hnedky zas odběhla. Neořu, neseju, přece se mi rodí: mám já potěšení, samo za mnou chodí. Nechodí, nechodí, přišla jenom jednou, jako ta ovečka za zelenou travou.

Bartoš 1901 / 0389 | Když já pojedu přes ten (1%)
Když já pojedu přes ten les, jenom mne, koníčku, pěkně nes. Stúpaj a stúpaj, jenom nedúpaj, dones mne, koníčku, kde sám chceš! Když jsme na louce seděli, oba jsme, můj milý, plakali, já jsem plakala ai želila, že jsem tě, synečku, podvedla.