Smutný 42/028 | Eště jednu sestru mám

4 words

Galko 1/136 | Ked som išla z kostola (100%)
Keď som išla z kostola, milého som videla; sadla som si na kraj na lavičku, slzy mi tiekli po mém líčku. (Ó, nešťastná hodina, v ktorej som ťa videla; ej, nešťastné to časy boli, keď sme sa my dva poznať mali.) Slobodička, sloboda, kde si sa mi podela? Falošní chlapci mi ju vzali, čo ma falošne milovali. Ešte jednu sestru mám, ja tej takú radu dám, žeby sa mladá nevydala, falošným chlapcom pokoj dala.

Smutný 45/045 | Eště jednu sestru mám takovú ji (100%)
Eště jednu sestru mám, takovú ji

Sušil 0195 | Byla jedna vdovička (100%)
Byla jedna vdovička, patero dzěci měla, živić jich čim něměla. Dzěci nad ňu plakaly, že by velice jedly. Ach, něplačcě, dzěci me, půjdu ja do švagrovéj. Budu prosić pro Boha, by mi dala kus chleba. Ta ji chleba nědala, a ešče ji vylala. Rob, švagrova, jako ja, to budzěš měć kus chleba. Ona s plačem běžela, k dzětom svym pospichala, všecky je pověšala. *) Jeji brat dom přichodzil a do chleba zakrojil. Jak zakrojil do chleba, to krev z něho běžela. Ptám se cjebe, ženo ma, byl-li tu chudši ež ja? Byla tu tva sestřička, prosila mne pro Boha, bych ji dala kus chleba. Ja sem ji ho nědala, ešče sem ji vylala. By robila jako ja, že budzě měć kus chleba. Na hůru se hnedky bral, štyry pecny chleba vzal, k sestře svoji pospichal. Na, sestřičko, na, moja, bys sirotky živila. Už nic něchcu od cjebe, už jich živi Bůh s nebe.

Smutný 29/009 | Eště jednu sestru mám takovú jí (100%)
Eště jednu sestru mám, takovú jí

Erben 5/330 | Když jsem já šel od své (100%)
Když jsem já šel od své milé, bylo slunce vysoko: podívej se, má panenko, jak jsem já už daleko. „Daleko jsi, můj holečku! daleko jsi ode mne: ale jseš-li tak upřímný, však ty přijdeš zas ke mně!“ Byl jsem od ni troje hony, ještě na mě volala: „Odpust mi, můj nejmilejši, v čem jsem tě rozhněvala!“ Rozhněvala jsi mě jednou, víc mne hněvat nebudeš: já si sednu na koníčka, ty tu sama zůstaneš. „Nezůstanu, nezůstanu, a já můžu s tebou jet: rodičové na hřbitově, ti nebudou nie vědět. Bratr, sestra nelaskavi, ti mi bránit nebudou: já si sednu na koníčka a pojedu za tebou.“

Erben 5/325 | Překrásné hvězdičky (100%)
Překrásné hvězdičky, jak jste vy maličky! což jste vy mne těšívaly ty noci celičky! Jedna z vás nejvíce, ta jasná dennice: ta mne vždycky vodívala k mé zlaté panence. Měsíčku v oblacích, jak jsi ty vysoko! jak je má zlatá panenka ode mne daleko! Vždycky mně říkával můj milý tatíček, že mně bude dobře chutnat komisní chlebíček. Vždycky mně říkala má zlatá matička, že mně bude někdy dobra z koleje vodička. Vždycky mně říkával můj milý bratříček, že mně bude pěkně svědčit ten vraný koníček. Vždycky mně říkala má zlatá sestřička, že mně bude pěkně slušet po straně šavlička. Vždycky mně říkali mí milí přátelé, že mě taky jednou v poli nepřítel zabije. Do pole potáhnu, a v krvavém boji ještě jednou si zpomenu na panenku moji. Kopali hrobeček v tom zeleném hájku: ještě jednou mně pozdravte mou zlatou panenku. Měj se tam už dobře, moje potěšení! neplač, nekvil, nenaříkej, radši se pomodli.

Sušil 0374 | Vím já jednu hospodu (100%)
[: Vím já jednu hospodu, :] je z kameňa bramoru. 1) Je tam hospodská mladá, víno, pivo nalívá. Jedó tam tři pánové, překrásní rytířové. Hej, hospodská, hej, mladá, nalejte nám más vína. 2) Hospodská jim nalívá, po Kačence posílá. Kačenka víno nese, až se jí ruka třese. Netřese se od žbánů, než od zlatých prstenů. Hej, hospodská, hej, mladá, je-li tato dcera tvá? A to néni dcera má, to děvečka služebná. 3) Za tři míry semena od formanů kópená. 4) A když bylo s večera, hospodská na ňu volá: Jdi, Kačenko, postel stlat, ti pánové pudó spat. Co pak je to nového? Sedum let sem slóžila, postýlky sem nestlala. Kačenko, neodmlóvej, co ti kážu, to dělej. Jak Kačenka pokročí, rytíř za ňó poskočí. Ne tak, ne tak, rytíři, já sem z rodu dobrého, z rodu tobě rovného. Dyž si z rodu dobrého, pověz ty mně z jakého? Jsem krále Insperského vlastní dceruška jeho. Dyž si jeho dceruška, vlastní moja sestřička. 5) Sedum let sem tě hledal, co sem s koňa neslízal. A jak sem s koňa slezl, hned sem tebe nalezl. A když bylo za rána, na Kačenku volala: Staň, nevěsto ospalá, na kravičky nedbalá. Žádná vaša nevěsta, a moja vlastní sestra. 9) Poď, Kačenko, k placení, za sedum let slóžení. Sto tolarů jí dala, že jí dobře dělala, ešče pro ňu plakala. Stup, Kačenko, na kameň, a z kameňa na střemen, ze střemena na můj kůň, pojedeme, kde náš dům. Dyž přijedem k mateři, stup, Kačenko, za dveři a ja pudu k mateři. Co bys, matičko, dala, bys o dceři věděla? Dala bych všecko zboží, bych věděla o dceři. Nedávej všeho zboží, podívej se za dveří.

Smutný 42/028 | Eště jednu sestru mám (100%)
Eště jednu sestru mám

Sušil 0829 | Seděl jeden vězeň (100%)
Seděl jeden vězeň stopadesát neděl, a tak dlúho seděl, celý ošedivěl. V jeho šedej hlavě myši hnízda majú a v jeho životě žaby řehotajú. První ráz zaplakal, cedulenku napsal, cedulenku napsal, k otcovi ju poslal. Můj tatičku starý, vyplať mia z vězení, z vězení těžkého, zámku tureckého. Pověz mi, synečku, co od tebja ptajú? Sto rynských stříbrných, ješče tolej drobných. Synáčku můj milý, než to od tebja dám, než to od tebja dám, radši ťa tam nechám. Druhý ráz zaplakal, cedulenku napsal, cedulenku napsal, za mamičkú poslal: Mamičko má milá, pomož mně z vězenja, z vězenja tuhého, zámku tureckého. Synáčku můj milý, co od tebja ptajú? Sto rynských stříbrných, ešče tolej drobných. Synáčku můj milý, než to od tebja dám, než to od tebja dám, radši ťa tam nechám. Třetí ráz zaplakal, třetí psaní napsal, třetí psaní napsal, za bratřičkem poslal. Bratřičku můj mily, pomož mně z vězenja, z vězenja tuhého, zámku tureckého. Bratřičku můj milý, co od tebja ptajú? Sto rynských střibrných, ešče tolej drobných. Bratříčku můj milý, než to od tebja dám, než to od tebja dám, radši ťa tam nechám. Štvrtý ráz zaplakal, cedulenku napsal, cedulenku napsal, k sestřičce ju poslal. Sestřičko má milá, pomož mně z vězenja, z vězenja těžkého, zámku tureckého. Bratříčku můj milý, co od tebja ptajú? Sto rynských stříbrných, ešče tolej drobných. Bratříčku můj milý, než to od tebja dám, než to od tebja dám, radši ťa tam nechám. Páty ráz zaplakal, cedulenku napsal, cedulenku napsal, ku svej milej poslal. Vyplať mia, má milá, vyplať mia z vězenja, z vězenja těžkého, zámku tureckého.1) Milá nemeškala, šňůru kupovala, milému podala. Spusť sa, milý, důle po hedbavné šňůře.2) Šestý ráz zaplakal, svej milej děkoval. Lepší jedna milá než celá rodina.

Bartoš 1901 / 0912 | Rodičové ve rodiči drazí (97%)
Rodičové, ve rodiči drazí, přijměte jo za dítě svý věrný meze syne, dcere svý, za svý dítě hopřímný Přijměte jo do rodine vaší za nevěsto, za cero nédraší, za nevěsto, za ženo synáčkovi vašemo! Te nevěsto, krásná holubičko, poď políbit rodičům ručičko, tatínkovi, maměnce za jich upřímný srce. Klekni na prah, pros rodiče drahý: »Přijměte mě za dítě svý drahý meze syne, dcere svý, za svý dítě hopřimný!« Te družičko, podé jí ručičko, přivíté jo jak vlastní sestřičko, milujte se ze srce, haž k poslední hodince Ješče jednó prosbo za ňo skládám a všech přátel vo lásko k ní žádám, habeste jo přijali, to do vašé rodiny.

Galko 1/399 | Rabovali Ťurci až do Bielej hory (88%)
Rabovali Ťurci až po Biele hory, [: zvolenskej richtárky :] dve deti zajali. Šudy Katarinku do hintova dali, [: Ludy Tomášeka :] pod koč uviazali. A keď oni prišli do ťureckej zemi, [: Šudy Katarinku :] do svetlici dali. Šudy Katarinku do vrchnej svetlici, [: Ludy Tomášeka :] do spodnej temnici. Šudy Katarinka, má sestra premilá, [: ak ti bude dobre, :] nezabudni na mňa. Šudy Katarina v sriebre, zlate šila (žila), [: od veľkej dobroty :] na brata zabudla. Len na siedmy rôčok prisniu sa jej sníčok, [: že z jej pravej rúčky :] vyleteu holubčok. Šudy Katarína, ako ráno stala, [: dlho nemeškala, :] hneď k snáru bežala. Snáričok, snáričok, povedz mi ten sníčok, [: že mi z pravej rúčky :] vyleteu holubčok. Zomrie ti mamička, alebo tatičok, [: alebo sestrička, :] alebo bratíčok. Šudy Katarina dlho nemeškala, [: od spodnej temnici :] kľúče zhľadúvala. Ludy, Tomáš, Ludy, môj bračok úprimný, [: či si ešte živý :] a či si už mrtvý? Živy, sestra, živý, dopoly umretý, [: moje biele nohy :] po kolená v zemi. V mojich čiernych očiach žaby škrkútajú, [: v mojich žltých vlasoch :] myši hniezda majú. Ludy Tomáš, Ludy, môj bračok úprimný, [: či len tu budeme, :] či domov pôjdeme? Domov, sestra moja, k tej našej materi, [: žeby som neumreu :] v tej ťureckej zemi. A keď oni prišli do svojej krajiny, [: pýtali si nocľah :] od svojej materi. V izbe vám já nedám, tam veľa hostí mám, [: v komore vám nedám, :] tam veľa sriebra mám. Dajteže nám, dajte, aspoň predo dverci, [: aspoň predo dverci, :] na hnilom pazderci. Tam vám ver’ já už dám, lebo tam nič nemám, [: tam vám ver’ já už dám, :] lebo tam nič nemám. Ludy Tomáš, Ludy umreu už do rána, [: Šudy Katarinka :] tak ho nariekala: Ludy Tomáš, Ludy, môj bračok úprimný, [: keby si bou umreu :] v tej ťureckej zemi! Tam by si bou ležau v hodbábnej posteli, [: pri tvojej materi :] na hnilom pazderí. Deti moje, deti, vy nešťasnie deti, [: prečo ste sa vy mne :] nedali poznati? Bola by som vás já zlatom obkopala, [: zlatom obkopala, :] sriebrom obsypala. Šudy Katarinka v sriebre, zlate žije, [: a Ludy Tomášek :] v čiernej zemi hnije.