Smutný 46/029 | Nesejem nesejem samo sa ně

7 words

Smutný 46/029 | Nesejem nesejem samo sa ně (100%)
Nesejem, nesejem, samo sa ně rodí, samo

Galko 1/155 | Neoriem, nesejem, samo sa mi rodí (100%)
Neoriem, nesejem, samo sa mi rodí; takú frajerku mám, sama za mnou chodí. Nechodil som za ňou, sama prišla za mnou, jako tá ovečka za zelenou trávou.

Sušil 0727 | Neořu nekopu (29%)
Neořu, nekopu, samo sa mi rodí; mám takú galánku, sama za mnú chodí. Nechodil sem za ňú, sama přišla za mnú, jako ta ovečka za zelenú trávu.1)

Erben 2/058 | V té naší zahrádce (29%)
V té naší zahrádce pěkně roste kvítí, do těch našich oken pěkně slunce svítí. Pod večer na nebi jasná hvězda vyšla: že za mnou má milá do zahrádky přišla. Do zahrádky přišla, podlé mne si sedla; nezůstala dlouho, hnedky zas odběhla. Neořu, neseju, přece se mi rodí: mám já potěšení, samo za mnou chodí. Nechodí, nechodí, přišla jenom jednou, jako ta ovečka za zelenou travou.

Erben 7/005 | Teče voda od Tábora (28%)
Teče voda od Tábora, 1) teče okolo javora; všecky lávky pobrala, jen jedinkou nechala. Kudy mysliveček chodil, děvčátko za ruku vodil. Utrh‘ jabko s jabloně, a pustil je po vodě: „Plyn, jablíčko, kam ty ráčíš, jen ať se mně nepomáčiš; plyň, jablíčko, plyň dolů, tam pod javor do mlýnu.“ Jak jablíčko připlynulo, čtyry kola zastavilo; točit se jim nedalo, vodu na břeh vyhnalo. „Proč se, kola, netočíte, mé srdéčko netěšíte, tak jako jste těšily, dokud jste se točily?“ Byl myslivec na Táboře, procházel se po oboře; pásal on tam jeleny, měl klobouček zelený. S jeleny se obírával, hezké holky milovával; poslal svého jelena tam pod javor do mlýna. „Běž, jelínku, po potoku, nic nelituj svého skoku, běž tam dolů do mlýna, kde se javor zelená. Tam na břehu pod javorem najdeš děvčátko státi, mou panenku rozmilou smutně hořekovati. Čtyry mlýnské kola stojí, neštěstí se v mlýně rodí! před ní sehni parohy, a skoč s lávky do vody. Tam kde první je kolečko, přijdeš a najdeš jablíčko; to vbodni na parohy, a pospěš do obory.“ Noc se blíží – jelen běží, a pod ním se země třese; na parůžku jablíčko pěkné červené nese. Vzal myslivec, vzal jablíčko, rozkrojil je v polovičko: vyletělo ptačátko, bělounké holoubátko. Nevěř, nevěř myslivečku, že to bylo ptačátko: bylo, bylo zaklené jedno krásné děvčátko. 1) Teče voda od Štukravy, teče okolo Jihlavy atd.

Sušil 1390 | Za našimi humny (1%)
Za našimi humny zahukaua sova, došuy mně na mysel mé maměnky suova. Mé maměnky suova a synečkova řeč, ale bych nedbaua, dyby vandrovau preč. Vandruj, miuý, vandruj, třeba na kraj světa, jenom nezapomeň, že sem já sirota. Dyby si ty byua ubohá sirota, nenosívauas by věnečka ze zuata. Ale bys nosiua ze zelenej rúty, jako nosívajú ubohé siroty. Ubohé siroty, ludé na ně lajú, a sami nevěďá, nač své vychovajú. Teče voda, teče přes Dunaj široký: Co sa napuakauy ubohé siroty!

Sušil 1622 | Něvandruj moj miuý něvandruj sám (1%)
[: Něvandruj, moj miuý, něvandruj sám, :] veliké neščasci po tebe dám. A jak že já němám vandrovac sám, kedz já kamarádov žádných němám. Nětřeba ci, miuý, kamaráda, pojmi ma za ruku, pojdzem ráda. Tam dolu za horú na tej lúce, tam si my podáme pravé ruce. Ně tak ruce, ně tak, jako líčka, moja přežalostná frajirečka.

Bartoš 1901 / 0033 | Posłechněte máło (1%)
Posłechněte máło, co sa v pravdě stało; to s jednu ceruškú, Hudcovú Babuškú. Dyž słunečko miło měło zapadati, ubohé děvčátko bľížilo sa smrti. Dyž vyšła z Miłotic, k třetímu mostečku ten zlosyn ju popad za pravú ručičku. Bože můj, Bože můj! Co pak se to stało! Nemám tu žádného, jen tebe samého. Tatíčku, mamičko, otvírajte bránu, vezú vám Barborku cełú połámanú. Tatíček, mamička, jak ju uviděľi, z jejích modrých oček krév jí utíraľi. Na koho's, Barborko, na koho’s vołała, dyž ťa ta tyranská ruka mordovała? Byla bych vołała, na svého tatíčka, aľe sem nemohła promłúvit słovečka. Byla bych vołała, na svoju mamičku, ale sem nemohła otevřít hubičku. Tatíčku, mamičko, ostávajte s Bohem, za vaše chování pěkně vám děkujem. Za vaše chování, nohy ruce ľíbám; za vašu upřimnosť zapłať vám Pambů sám. Ostatní rodino, ostávajte s Bohem, za vašu uctivosť pěkně vám děkujem. Moje kamarádky, ostávajte s Bohem, nasaďte na můj hrob rozmarýnu kořeň. Rozmarýnu kořen, ľistí uzučkého, by ně pěkně voněł až do dňa súdného. Na Miłockém poľi růžička červená, ľeží tam Barborka krv'ú obarvená.

Bartoš 1901 / 0090 | Pásło děvče pásło koně (1%)
Pásło děvče, pásło koně, nedaľeko v čérnéj hoře, přišľi dvá młádenci s poľa, zajaľi koně do dvora. Přiď si, miłá, přiď si pro ně, vezni dva toraľe sobě; vezni dva toraľe sobě, příjdu téjto noci k tobě. Pusť to pérko po téj vodě, půde-i ti po słobodě, půde-i ti dolů do dna, budeš frajerečka hodná. Kdes to, milý, kdes to viďél, co by kameň po vodě šéł? Viďél sem to na Dunaji, šéł kameň po samém kraji.

Bartoš 1901 / 0766 | Před naším oknem kaľina (1%)
[: Před naším oknem kaľina, :] [: na téj kaľině maľina. :] [: Přiľeťéł na ňu z hory pták: :] [: proč si, má miłá, smutná tak? :] [: A proč bych smutná nebyła, :] [: dyž sem miłého ztratila. :] [: Była sem s miłým v hajině, :] [: usnúł ně sładce na kľíně. :] [: On modré oči otevřéł, :] [: a svým pohľedem na mně, zřéł. :] [: Zdáł se ně, miłá, divný sen, :] [: že sem tě védł z domu ven. :] [: Muzika hráła veseľe, :] [: až zme se octľi v kosteľe. :] [: V kosteľe ołtář, sama zář; :] [: ešče jasňéjší tvoje tvář. :]

Bartoš 1901 / 0280 | Anduľko moja (1%)
Anduľko moja, buď mi povoľná, kupím ti kabátek pěkný zelený, pomazínový, budeš mět na svátek. Šohajku, ne tak! Děvečko proč pak? Já si kúpím sama; budu si voľná, jak růža poľná mezi obiľama.