Smutný 48/088 | Byla láska už ji není

5 words

Erben 2/497 | Stojí borovička zelená (100%)
Stojí borovička zelená, kolem do kolečka pletená; pod ni koníček, na něm Jiříček jede do Brna. Stůj, koníčku! a žer travičku, já půjdu navštívit Aničku: mně se všecko zdá, že moje milá je mně nevěrná. Děkuju ti pěkně za lásku, ach můj nejmilejší obrázku! víc už nepřijdu, víc ti nebudu dělat překážku! „Když jsem zapomněla na bratra, taky zapomenu na vrata, u kterých jsme stáli, spolu rozmlouvali často do rána. Když jsem zapomněla na sestru, taky zapomenu na cestu, kudy jsem chodila, kytičky nosila v bílém fěrtoušku. Když jsem zapomněla na otce, taky zapomenu na srdce, a na tě můj milý, holečku rozmilý, na tě dokonce. Když jsem zapomněla na matku, taky zapomenu na lásku, na tebe můj milý, holečku rozmilý, drahý obrázku.“

Galko 1/026b | Nieto v šírom svete milšieho (100%)
Nieto, nieto v šírom svete milšieho, jako ja mám milovníka jedného; tri rôčky chodil ku mne, sľuboval, že ma vezme, s tým odvrátil svoje srdce ode mne. Kamže ty už, môj najmilší chodievaš, že ty na mňa, zarmútenú, zabúdaš; povedzže mi ešte raz, či tvá láska je len špás, či ty mňa už zarmútenú tak naháš? Nenosila som čiernych šiat za nikým, ale teraz nosiť musím za milým; lebo to mne milší bol, od mých všetkých priateľov, kto ho odo mňa odviedol, tyran bol. Odviedla ho tvá falešnosť jediná, že tvá láska ku mne bola studená; nečakaj ma dôverne, nezaklopem na dvere, nepríde viac tvoj milý, tvá nádeje.

Bartoš 1901 / 1200 | Měsíček jasně svítí (100%)
Měsíček jasně svítí, radosť za pannou jíti, k hájíčku je cesta dlouhá, má panenka na mne čeká, chce se mnou dnes mluviti. Chce se mnou dnes mluviti, něco mně pověděti, že ti moji kamarádi, něco o mně povídají, že mne chtějí zabiti. Dal sem se cestou jinší, zrovna k mé nejmilejší, sedl sem si mezi kvíti, vidím dva mládence jíti, srdce mne již netěší. Šel sem za ní kousek dál, bych tu lásku vyzkoumal, tu po malé krátké chvíli, má milá se vede s jiným, jsem tu lásku vyzkoumal. Vyzkoumal sem ji prudce, zabolelo mne srdce, dyby chlapce verbovali, pod myslivce a dragóny šel bych a též dal bych se. Dostanu já koníčka, pěkně osedlaného, můj koníček se mnou točí, mé panence tekou z očí, ach, slzy bez přestání. Bílý šátek v ruce má, modré oči utírá, a ten šátek dávám tobě, abys ty si zpomněl na mě, až pak budeš na vojně. Nech ho, milá, nech sobě, až já budu na vojně, bys ty mohla trucovati, a ze mne blázna dělati, nešlo štěstí tobě.

Černík 1908 / 283 | Zasjala som bazaličku (100%)
Zasjala som bazaličku, zasjala, keď sa naša verná láska začala, ešče mi ta bazalička nězešla, už sa naša verná láska rozešla. [: Spadla ona do Dunajka, do vodv, :] škoda, dzievča, tvéj panenskéj slobody.*)

Černík 1908 / 286 | Ej bola láska (100%)
Bola láska, už jej nění, rozněsla sa po kamení. Po kamení, po širokém, po políčku po hrozenském. Čo to, milá, za lásku máš, keď k vám prídzem, ty sa hněváš? Čo že bych sa nehněvala, obudzil's mňa, keď som spala. Vyspi sa len, moja milá, a já pójdzem do tábora. Kam ty pójdzeš, pójdzem aj já, pójdzem spolu, duša moja. Malého my koňa máme, jako si naň posedáme? On je malý, ale tustý, preněse nás pres háj hustý.

Černík 1908 / 298 | Taký sa mi (100%)
Taký sa mi téjto noci prisnul sen, že mój milý najmilejší přišol sem; a keď prišol, sadnul si na lavičku, pítal si on za širáček ružičku. Položil si svoje liečko na moje, pítal sa mňa: drahá duša, čo co je? A mňa bolí prevelice hlava má, že som si já len na tebja myslela. Falešný si, aj falešné srdco máš, povedal's mi, že mňa ty tak něnecháš; sluboval's mi na cele aj na duši, že sa naša verná láska nězruší. Už sa naša verná láska zrušila, už sa tebe jiná panna zlúbila; a keď sa ci zalúbila, vezni si, a keď sa ci zle povede, zmysli si.

Černík 1908 / 310 | Um nám Pámbo (100%)
Už nám Pámbo pomóhol, sůsedovi němóhol; jak sa budze ponáhlac. budze mu aj pomáhac. Pred rychtárom rokyta na červeno rozkvitá. na červeno na bielo, šohajovi na péro. Naša paní mladučká čaká pána z hájíčka; keď ho ona dočkala, tri razí ho boskala. Chystaj, gazda, aldamáš, už ty lány dolu máš; jak nám ho tento rok dáš, na rok ci ho zežněm zas. Zacelinka prekvitá, šestoradý popenec, němóže sa oženic ten volačí mládzeněc. Chystaj, gazda, aldamáš, už ly lány dolu máš; chystaj nám ho z lásky, sběrali sme klásky.

Galko 1/026a | Neni v šírom svete milšieho (100%)
Není, není v šírom svete milšieho, jako ja mám milovníka jedného; tri rôčky chodil ku mne, sľuboval, že ma vezme, s tým odvrátil svoje srdce ode mne. Kamže ty už, môj najmilší chodievaš, že ty na mňa, zarmútenú, zabúdaš; povedzže mi ešte raz, či tvá láska je len špás, či ty mňa už zarmútenú tak naháš? Nenosila som čiernych šiat za nikým, ale teraz nosiť musím za milým; lebo to mne milší bol, od mých všetkých priateľov, kto ho odo mňa odviedol, tyran bol. Odviedla ho tvá falešnosť jediná, že tvá láska ku mne bola studená; nečakaj ma dôverne, nezaklopem na dvere, nepríde viac tvoj milý, tvá nádeje.

Sušil 2058 | Na tej lúce zelenej (100%)
Na tej lúce zelenej pasú sa tam jeleně, zajíc s liškú tanec vede a srna jim gajduje. Hájný se psem počúvá, co to za muzika hrá, a sám začne poskakovať, pes sa naňho ohlídá. A liška skok na jedli: Uteč, zajíc, můžeš-li, číhá na ťa mysliveček, on ťa, myslím, zastřelí. Ten zajíc sa polekal, gatě sobě oblekal, chyťa pálené s lavicú, hore kopcem pospíchal. A přiběhňa na kopec, sedl si pod jalovec, zavdal srně páleného, aby gajdovala věc. Srna gajdovala dál, jeleň při tom husle hrál, vlk na píščelky tudlikal a nedvěď hrál na cimbál. Přišel tam jež s veverkú, dal si zahrát štajerku, vlk mu nechtěl po notě hrát a jež naňho s sekerkú. Vlk sa po zemi válí, že jeho hlavu bolí: Zajděte mně pro nedvěďa, ať mi hlavu zahojí. Už sa medvěď šuchoce, přivléká mu tři ovce; vlk je zdravý jako prvý, ešče lepši fukoce. Sysel s laskú do díry, myslivcůj pes za nimi, sysel se naňho obořil, že mu poláme nohy.*) Myslivcůj pes do domu, myslivec protiv němu : Už, pantáto, věc nepůjdu na tu lúku zelenú. Byli tam dvá zbojníci, obá v jednej světnici, chtěli mně nohy polámat, že proč chodím s myslivci.

Galko 1/034 | Vychodí slniečko spoza lesy (100%)
Vychodí slniečko spoza lesy, už mňa v tom Liptove nič neteší; tešilo mne, ale už nie, azda ma poteší nekde inde. Včera mi má milá odkázala, žeby mi polovic srdca dala; pýtal som ho, nemala nôž, chcel som jej požičať, nechcela už. Čo si mám pre lásku srdce trápiť, volím ja svej milej prsteň vrátiť; vrátim jej ho, ja jej ho dám, keď jeden utratím, desať jich mám.

Sušil 0756 | Pod hájíčkem zelená sa oves (100%)
Pod hájíčkem zelená sa oves; enom ty mně, má panenko, pověz. Jak já tobě, synku, mám pověděť, dyž tvé oči nechcú na mňa hleděť? Pod hajíčkem zelená sa víčka, jak odvykne děvča šohajíčka? Ja, odvykne, ale nevím, jak pak, bude chodiť pod okénko plakať. Pod okénko podle súsedovo, až uslyší slovo synečkovo. »Ne také sem kavalíry měla, na všecky sem brzo zapomněla.« A í na ťa, synku, zapomenu, půjdu podle, na ťa nepohlednu. Ztratila sem vyšívaný šátek, na něm bylo devadesát lásek. Škoda tebe, vyšívaný šátku, ztratila sem od synečka lásku. Už já lásky tejto nenabudu, dokad mia ty nožky nosiť budú. A už sa ta láska nenavrátí, co sa Morava dokola obrátí.