Smutný 48/236 | Povolím si povolím šak sa muža

7 words

Smutný 48/236 | Povolím si povolím šak sa muža (100%)
Povolím si, povolím, šak sa muža nebojím

Smutný 21/019 | A já dobre vim že si (97%)
A já dobre vim, že si povolím s ludskýma

Bartoš 1901 / 1374c | O mamyčko moja (3%)
O mamyčko moja, já sa bójím v noci, chodá k nám pod okna dva švárný młádenci; ony na mna volajú, pokoja my nedajú. O ceruško moja, z tohoc' zpomožeme, tvoju posteľenku k našéj přiłožíme; budeš s námi spávaci, nebudeš sa bávaci. O mamyčko moja, z toho nepomože, mosí byt šohajko do méj biéłej łože; bude se mnú spávat, nebudu sa bávat. O ceruško moja, ty si ešče mładá, věru tebe ešče muža nepotreba; ľebo také ženy mrú, čo sa mładé výdajů O mamyčko moja, ces cinter chodzíte, moc-i vy tam takých mładých žen vydzíte, čo to také mładé mrú čo sa skoro vydajů ?

Galko 1/045 | Široký jarčok, bystrá vodička (3%)
Široký jarčok, bystrá vodička, napoj mi, milá, môjho koníčka! Ver ho nenapojím, lebo sa ho bojím, že som maličká. (Tvoj koník vranný, ostro kovaný, pokopal by ma podkovičkami; ja bych nenarástla, za muž bych nepošla medzi horami.)

Sušil 1956 | Komu je najlepší (3%)
Komu je najlepší, [: jak našej nevěstě? :] Muž jí leží doma, ona pije v městě. A jak přišla domů, kázala mu skákat. A on, nebožátko, on sa jí dal plakat. Ej, ženo, ženo má, nedělaj mi toho. Radši mě daj pojest něco vařeného. Ja, co bych ti dala, jako tú palicú, jako tú palicú, co je pod lavicú. A chytňa palicu, kam honí, tam honí. Hleďte, milí ludé, jak sa mňa muž bojí.

Sušil 1949 | Neberte si kamarádky (3%)
Neberte si, kamarádky, muža malýho, nebo von se v noci bojí schořa černýho. Mám já muža maličkýho, schořa se bojí, a dycky doma pro schořa v kótě si stojí. Černý schoř prý dycky skáče za lomenicó a muž strachem sedávává večír za pecó. Nechce mně chodit na hůru pro seno koňům, ach, co si já s ním mám počat, Pane Bože můj? Zašiju si jé do měcha, a dám jé pod hnůj; odpočívé, můj možičko, schořa se nebůj.

Galko 3/070 | Široký jareček, bystrá vodzička (3%)
Široký jareček, bystrá vodzička, napojže mi, milá, mojho koníčka! Ja ho nenapojím, bo ja še ho bojím, bo ja še ho bojím, bo ja malučká. Bo toten koníček ostro kovaný, ta by me pokopal s podkovečkami, ja by nenarosila, za muž by nepošla, za muž by nepošla, šuhaju švárny!

Sušil 1958 | Na horách na dolách (2%)
Na horách, na dolách srnička vodu pije; neščasná hodina, dyž žena muža bije. Mužíček pobožný tam pod pecú sa modlí: Nebij mňa, ženuško, šak já už budu dobrý.1) Nebij mňa, ženuško, šak já už budu dobrý, až na mně naroste rozmarýneček drobný.2) Rozmarýnek drobný travěnku převyšuje, ne každá ženuška svého muža miluje.

Erben 5/330 | Když jsem já šel od své (2%)
Když jsem já šel od své milé, bylo slunce vysoko: podívej se, má panenko, jak jsem já už daleko. „Daleko jsi, můj holečku! daleko jsi ode mne: ale jseš-li tak upřímný, však ty přijdeš zas ke mně!“ Byl jsem od ni troje hony, ještě na mě volala: „Odpust mi, můj nejmilejši, v čem jsem tě rozhněvala!“ Rozhněvala jsi mě jednou, víc mne hněvat nebudeš: já si sednu na koníčka, ty tu sama zůstaneš. „Nezůstanu, nezůstanu, a já můžu s tebou jet: rodičové na hřbitově, ti nebudou nie vědět. Bratr, sestra nelaskavi, ti mi bránit nebudou: já si sednu na koníčka a pojedu za tebou.“

Černík 1908 / 074 | Ach Bože (2%)
Ach Bože, Bože, šak mňa muž bije, [: prídze má mamička, :] ta mňa zlutuje. Idze mamička, dvére otvárá [: a na pana zaca :] hlavenkú kývá. Ej, nie tak zacu, ej, nie tak, nie tak, [: budzeme sa sekac, :] to je céra má. Idze tatíček, dvére otvárá [: a na pana zaca :] hlavenkú kývá. Ej dobre zacu, ej dobre, dobre, [: až jéj koža zmodre, :] šak je žena tvá. Ide sestrička, dvére otvárá [: a na pana švagra :] hlavenkú kývá. Ej, nie tak švagre, ej, nie tak, nie tak, [: budzeme sa sekac, :] to je sestra má. Idze bratríček, dvére otvárá [:a na pana švagra :] hlavenkú kývá. Ej, dobre, švagre, ej, dobre, dobre, [: až jéj koža zmodre, :] šak je žena tvá.

Černík 1908 / 281 | Sak to Bože (2%)
Šak to, Bože, časy bývaly, keď sme my dva spolu bývali, zasviecil mesjáček na náš dvór, šak to bolo pekné, Bože mój. Čo si taká smutná, Anička, ani si něturmuj srdečka, hdo ťa budze mac vzac, vezně ťa, keď kraj sveta pójdzeš, najdze ťa. Čje je hen to dzievča, ružička, to by bola moja ženička, ani by mi robic něsměla, len by mé srdénko cešila. Čje je hen to šohaj, jak růža, dal by mi ho Pámbo za muža, ani bych mu robic nědala, len bych ho pre krásu chovala.