Smutný 48/249 | Vrať sa šohaj vrať sa ke

7 words

Sušil 0178 | Moja mamuličko (100%)
Moja mamuličko, já bych vandrovala s tym švarným šohajkem do cuzeho kraja. Vandruj že, dceřičko, bys tam co skurala, by si se mi věcej dceričku nězvala. Jak přivandrovali ku černemu lesu: Vrać že se, Kačenko, ešče maš dosć času. Jak přivandrovali na ty bile pisky: Odpočiň, Kačenko, bo cě bolu nožky. Jak přivandrovali k Pasečnemu dvoru, sedla si Kačenka na bilem kameňu. Co voliš, Kačenko, přez ten Dunaj plynuť, a mižli, Kačenko, v mojich rukách zhynúť? A volim ja, volím přez ten Dunaj plynuť, mižli, ty zradco, v tvojich rukách zhynuť. Chycil un ju, chycil za oba vrkočky, a vřucil un ju v ten Dunaj hlubočky. Zostal ji fěrtošek viseti na kole, obracil se zradce, přecjal ho na dvoje. Plyň že ty, fěrtušku, za tu moju paňu, bo juž moje oči něchcu hleděć na ňu. Moje bile nožky sahajcě pisečku, moje bile ručky chytajcě se břežku. A jak přeplynula, sedla na kameni, rozpuścila vlasky po pravem rameni. Moje černe vlasky, coch se naplakala, svojeho milého přec sem nědostala.

Galko 3/059 | Prie ty, Janko, prie ty k nám (100%)
Príc ty, Janko, príc ty k nám, polla mňa si sadni, vráť mi vienok zelený a prstienček striebelný, alebo ma vezni. Ja ti vienok nevrátím, ani ťa neveznem, radšej ti ja, duša má, má frajerka uprimná, za lásku zaplatím. Nemáš ty tých peňazí, ani toho statku, čo by si ty zaplateu za mú lásku, navráteu môj vienok zelený. Ťaško tomu kameňu, čo pod vodou pluje, [: ťašie je šuhajkovi, :] čo dievča miluje.

Sušil 0100 | Vandroval jest člověk hříšný (100%)
Vandroval jest člověk hříšný, [:z toho světa zarmúcený. :] Potkala ho milosť Boží, plná nebeského zboží. Kam putuješ, můj člověče, proč naříkaš pořád hořce? Putuju od světa zlého, není na něm nic dobrého. »Neschyluj se z cesty pravé, ať tě svět ten nezavede.« Svět mu toho hned zbraňoval, aby dále nevandroval. Vrať se se mnú k své radosti, nezarmucuj své mladosti.1) A já se s tebú nevrátím, radši se k Bohu obrátím. Sliboval jsem Bohu svému, že půjdu na službu k němu. On mne přijme, živiť bude, za službu mně platiť bude. Sliboval jsem, nepřišel sem, Pane Bože, prohřešil jsem!

Bartoš 1901 / 0360 | Teskno smutno na vše strany (100%)
Teskno, smutno na vše strany, sem zbavená potěšéní, sem zbavená potěšéní, duša moja, šohaj švarný. Vyletěł mně vták ze skľetky, ten był pěkný nade všecky; ľetěł k mořu, smutně vzdychał, přežałostným hłasem vołał. Vrať sa ke mně potěšéní, vrať sa ke mně bez meškání; vrať sa ke mně bez meškání dušo moja, šohaj švarný.

Smutný 48/249 | Vrať sa šohaj vrať sa ke (100%)
Vrať sa šohaj, vrať sa ke mně

Sušil 0542 | Chodila po roli (100%)
Chodila po roli, trhala kúkoli, aj tu dobromysel, co by šohaj přišel. Chodila po hájku, trhala polajku, trhala, volala: Poď ke mně, šohajku. Ešče si natrhám toho návratníčku: Navrať sa mně, navrať, švarný šohajíčku. Milovali sme sa jak dvě holuběnky, vodívali sme sa spolu za ručenky. Milovali sme sa jako dva holubi, včil sa mně, synečku, tvá láska nelúbí.

Sušil 1023 | Vrať sa šohaj vrať sa (100%)
[: Vrať sa, šohaj, vrať sa ke mně, :] potěš smutné srdce ve mně. Vrať sa, šohaj, vrať od vody, vrať mně klúče od slobody. Od slobody, od panenskej, od vůličky materinskej. Má maměnka dost dobrá je a ona mně pro tě laje.

Smutný 48/021 | Vrať se šohaj vrať se ke (96%)
Vrať se, šohaj, vrať se ke mně, potěš sumutné srdce ve mně

Sušil 0847 | Studená rosenka (96%)
Studená rosenka, [: tej noci padala; :] já sem šohajovi dvírka odvírala. Otvírala jsem jich na spodní rygliček. Já sem se dívala, jde-li šohajíček? Šohajíček nejde, chlapci u vrat stáli. Když k nám šel šohajek, snad ho rozehnali.

Sušil 1677 | V tem čejkovským šenku (93%)
[: V tem čejkovským šenku :] [: vojáci čekajú, :] ti čejkovščí chlapci na voze sedajú. Švárnýho šohajka napřed posadili; té jeho maměnce srdce zarmútili. Ta jeho maměnka plače pod návratím, že se jí synáček z Brna nenavrátí. On se nenavrátí, ani možná néní. Už on maširoval do francúzskej zemi. K Brnu je cestečka, od Brna chodníček; už se nenavrátí švarný šohajíček.

Sušil 0756 | Pod hájíčkem zelená sa oves (91%)
Pod hájíčkem zelená sa oves; enom ty mně, má panenko, pověz. Jak já tobě, synku, mám pověděť, dyž tvé oči nechcú na mňa hleděť? Pod hajíčkem zelená sa víčka, jak odvykne děvča šohajíčka? Ja, odvykne, ale nevím, jak pak, bude chodiť pod okénko plakať. Pod okénko podle súsedovo, až uslyší slovo synečkovo. »Ne také sem kavalíry měla, na všecky sem brzo zapomněla.« A í na ťa, synku, zapomenu, půjdu podle, na ťa nepohlednu. Ztratila sem vyšívaný šátek, na něm bylo devadesát lásek. Škoda tebe, vyšívaný šátku, ztratila sem od synečka lásku. Už já lásky tejto nenabudu, dokad mia ty nožky nosiť budú. A už sa ta láska nenavrátí, co sa Morava dokola obrátí.